Přetrvávající bolesti přiměly kardinála k podstoupení rentgenového vyšetření, jež odhalilo degeneraci opěrného aparátu. Na podzim se stav kardinála výrazně zhoršil. „I přesto na přelomu listopadu a prosince absolvoval ještě opakovaně ‚apoštolské cesty‘ po Evropě,“ stojí ve zprávě, která se v neděli objevila na jeho webových stránkách.
Přizvaní lékaři konstatovali, že je třeba kardinála neodkladně hospitalizovat, a vánoční svátky tak strávil na koronární jednotce. Po krátkém pobytu doma byl opět převezen do nemocnice, kde u něho byl potvrzen plicní nádor s metastázemi do kostí. „Diagnózu přijal v klidu, a když mu ji sdělovali páni profesoři, byl to on, kdo je podepíral a ujišťoval, že je na správné cestě, protože už vícekrát se mu zdálo, že odejít ‚tam‘, je to nejsprávnější řešení,“ stojí v prohlášení.
Od pátku je kardinál v domácí péči a připravuje se na chemoterapii. „Pan kardinál byl úžasně překvapen, jaká vlna zájmů, solidarity a modliteb za jeho zdravotní stav se ve společenství nejen díla Mariina, ale v celém našem národě zvedla,“ končí informace poděkováním kardinála za podporu.
Miloslav Vlk se narodil 17. května 1932 v Líšnici na Písecku. Po maturitě pracoval jako dělník, po vojně vystudoval archivnictví a v roce 1968 byl vysvěcen na kněze. 70. léta kvůli kritickým postojům strávil v malých farnostech na Šumavě a ve středočeském Rožmitálu pod Třemšínem, kde v roce 1978 přišel o státní souhlas s výkonem kněžské činnosti. Živil se poté jako umývač výkladních skříní a archivář.
Jako kněz působil v ilegalitě, státní souhlas mu byl vrácen v lednu 1989. O rok později byl jmenován českobudějovickým biskupem, v roce 1991 pražským arcibiskupem a českým primasem a v roce 1994 kardinálem. Prezident Václav Havel mu v roce 2002 za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva propůjčil řád T. G. Masaryka. V dubnu 2005 se Vlk účastnil konkláve, které zvolil papeže Benedikta XVI. V únoru 2010 odešel z čela katolické církve.
