Upcyklace je zjednodušeně řečeno vytváření něčeho nového z materiálů, které jsou už „odepsané“. Spadají do ní jak „ready-made“ umělecká díla (vzpomínáte na pisoár, který v roce 1917 vystavil Marcel Duchamp?), tak nábytek ze starých palet nebo třeba vázy ze starých lahví. A samozřejmě nejrůznější módní projekty, které dávají nový život třeba zbytkovým látkám z textilek.
Právě s těmi pracuje Veronika Hubková – vystudovaná ekonomka, která se dlouhodobě zabývá principy udržitelné módy a hledá cesty, jak je aplikovat do své vlastní módní tvorby. „Čím více jsem nahlížela pod pokličku toho, jak módní průmysl dnes funguje, tím intenzivněji jsem hledala cesty, jak dělat módu jinak. Jak tvořit a neškodit,“ vysvětluje.
Začala se zabývat pojmy, jako je nadvýroba a nadspotřeba a ponořila se hlouběji do problematiky textilního odpadu. „Úplně mě to pohltilo. Když jsem si uvědomila, kolik je odpadního textilního materiálu a také donošených oděvů, práce s novými materiály mi přestala dávat smysl.“ Látky, které už zdánlivě „dosloužily“, podle ní mohou být plnohodnou alternativou k těm novým.
Co textilky vyhodily
SlovníčekRecyklace: proces, při kterém se odpad rozkládá na původní materiály, které se pak vracejí do oběhu Upcyklace: proces, při kterém se odpad rovnou přeměňuje na nový užitný předmět Pre-consumer waste: zbytkové materiály z továren (například z textilek) Post-consumer waste: použité předměty (například obnošené oblečení), se kterými se dá dále pracovat Zero waste: životní styl, jehož vyznavači se snaží omezit tvorbu odpadu na minimum (třeba pomocí rozložitelných materiálů nebo absence obalů) |
Chce to trpělivost. „Musíte vynaložit víc času a energie na to, abyste je získali. Já sama se teď soustředím na zbytkové látky z textilních výrob, kterým se říká pre-consumer waste, především na pružnou úpletovou metráž různého složení,“ popisuje Hubková. Z úpletu, který by jinak mohl skončit třeba na skládce nebo ve spalovně, vyrábí trička a mikiny na volný čas.
Upcyklace slaví úspěchy ve Velké Británii, kde se stejným typem „odpadu“ už od roku 1997 pracuje třeba Orsola de Castro, polovina tvůrčího dua From Somewhere a spoluzakladatelka mezinárodní inicativy Fashion Revolution. Návrhář Christopher Reaburn se zase specializuje na netradiční zbytkové materiály – mimo jiné z výroby padáků nebo vojenských uniforem.
Ve Spojených státech se přebytkům z textilních výrob věnuje uznávaná značka Reformation, za kterou stojí losangeleská podnikatelka Yael Aflalo.
Nevyhazuj, ale přešívej
O něco častěji se setkáváme s designéry a značkami, kteří pracují s takzvaným post-consumer waste, tedy nenošenými nebo donošenými oděvy. A ty transformují v úplně nové kusy. Nejde přitom o žádné amatéry: staré oblečení na stylové kousky přeměňuje třeba návrhářka Ľubica Skalská, dvojice WIN WIN love nebo úspěšný projekt Recycle With Love.
I Veronika Hubková se chce na podobný typ materiálů v budoucnu zaměřit. Kromě svých českých kolegyň totiž fandí i zahraničním značkám, jako je berlínská Schmidttakahashi – i ta tvoří z donošených oděvů a svůj koncept označuje jako „resuscitaci“ nebo „reanimaci“. Každý kus oděvu podle tvůrců nese určité informace o tom, kdo ho nosil – o jeho figuře, pachu, fyzickému i mentálním postoji, životním stylu. Jejich cílem je pak jeho příběh dotvářet.
Jak to bude dál
Na upycklaci můžete pohlížet jako na uměleckou tvorbu s přesahem, způsob, jak zmenšit ekologickou stopu lidstva, nebo prostě trend, který je právě teď žhavý a aktuální, ale jeho šance na celospolečenský úspěch ukáže teprve čas. Podle Hubkové se v tvorbě návrhářů a značek bude objevovat stále častěji, na stoprocentně upcyklované kolekce ale podle vlastních slov nevěří.
„Do budoucna vidím oděvní tvorbu spíš jako mix všeho: nových materiálů se vzrůstajícím podílem těch recyklovatelných nebo biologicky rozložitelných, užívání metody upcyklace, recyklace nebo techniky zero waste. Řekla bych, že upcyklace tak bude jen jednou z možností, jak vyrábět zodpovědně – k tomu doufejme módní průmysl pomalu spěje,“ uzavírá optimisticky.
