Vánoce jsou tu za chvíli. Stalo vám se někdy, že při rozdávání dárků přišlo místo radosti zklamání?
Hana: Stalo. Dala jsem Štefanovi pod stromeček „cvičicí stroj“. Větší zklamání jsem u něho za ta léta, co jsme spolu, neviděla. Tak jsem se těšila, jak zapůsobím, a bylo to naprosté fiasko.
Štefan: A loni nám Ježíšek taky moc nevyšel. Dali jsme si jako dárek výlet do New Yorku. Přišli jsme na letiště, a letadlo neletělo, protože bylo moc sněhu. Druhý den totéž. Takže jsme nakonec neletěli nikam.
Hana: Ale svět se nezbořil, dáváme si drobné dárky průběžně a to, že se o Vánocích něco nepovede, k nim přece patří, ne? Po letech se tomu pak zasmějete, stejně jako my „cvičicímu stroji“.
Všimla jsem si, že už máte nejen vánoční stromeček v obýváku, ale vyzdobenou i terasu a vůbec celý byt!
Štefan: Vždyť je advent! Proč mít doma vánoční atmosféru jen pár dní? To by byla přece škoda. Děláme to tak s Hankou každý rok, i když loni jsme stromeček neměli. Vyzdobili jsme byt jen světýlky. Přede dvěma lety jsme si totiž koupili živý stromek, který za pár dní opadal. Jeden náš známý, který byl u nás právě na návštěvě, prohlásil: „Vypadá jak raketa, za chvíli navštíví Jurije Gagarina ve vesmíru!“ Tak jsme vůči stromkům trochu ochladli. Letos jsme se ale rozhodli pro umělý. A vypadá jako živý, ne?
Hana: Tak tohle je typický střet zájmů, Já jsem z rodiny, která staví a zdobí stromeček čtyřiadvacátého prosince ráno. Je pravda, že jsem si několik let zvykala na to, že u nás jsou Vánoce už o měsíc dřív. Nemůžu říct, že bych se s tím smířila z hodiny na hodinu, to ne. Ale je pravda, že to jsou takové prkotiny oproti životu. Tak jsem si řekla: Když Štefan tak moc miluje Vánoce, ať si užije!
Štefan Margita a Hana Zagorová
Odkud jste si, Štefane, přinesl zvyk žít Vánocemi už od listopadu?
Štefan: Z domova to není, u nás se stromeček zdobí taky až čtyřiadvacátého. Dělám to proto, abych se měl na co těšit a abych si ty krásné svátky užil. Pro mě Vánoce skončí den po Štědrém dnu, ve chvíli, kdy se vybalí dárky a zůstane pak jen hromada papírů. A další den běhají všichni po obchodech a vyměňují to, co se jim nelíbí. V té chvíli je atmosféra Vánoc pryč. Nedávno jsem se o tom s někým bavil a ten mi říkal, že to cítí úplně stejně.
Hana: Obchody a firmy ládují lidem Vánoce už od léta: „Kupte to a to, vánoční ozdoby za poloviční cenu, výhodné slevy,“ takže vás naučí myslet na svátky extrémně brzo. Štefan je dobře vyučený. Tím, jak jezdí po světě, potkává už v září první vlaštovky Vánoc, takže v listopadu jsou pro něj už Vánoce.
Štefan: Poprvé jsem to zažil na Sicílii, v Palermu, kde jsem zpíval a kde je navíc koncem září ještě léto. Vešel jsem tehdy do obchodu, kde byla vánoční výzdoba, na ulicích visela světýlka. Všichni to kritizovali, ale mně to nevadilo. Bylo krásné, jak se pak večer celé městečko rozsvítilo.
Hana: Legrační byly Vánoce v Sao Paulu v Brazílii. Bylo teplo, pro nás léto, pro ně Vánoce. Všude viseli jeleni, kteří se kývali.
Jaké jsou Vánoce v zahraničí? Jistě jste je spolu zažili.
Štefan: Pro atypické Vánoce nemusíme chodit daleko. Jednou jsem pracoval v Drážďanech, kam za mnou přijela celá rodina. Nesehnal jsem kapra, takže ho museli dovézt z Prahy. Zajímavou zkušenost máme i z Houstonu. V USA si dárky dávají až pětadvacátého, ten den jsou už slevy, takže spousta lidí utíká nakupovat až ten den. My jsme si dali dárky samozřejmě tradičně čtyřiadvacátého, ale bez stromečku, ten tam vůbec neměli.
Hana: Přijela jsem tehdy za Štefanem, a když jsem vešla do bytu, který měl pronajatý, zůstala jsem stát v úžasu. Místo stromečku tam stál vánočně vyzdobený fíkus! A pod ním byly dárky.
