Týdeník TÉMAVychází v pátek  Proč píše blog o hercích? A jaké jsou reakce jejích kolegů? Více se dozvíte v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Na vašem blogu Kafe a cigárko píšete, že váš kolega ze StarDance Marek Taclík se uklidňuje hučením fénu. To je nějaká legrace?
(směje se) Opravdu! Ještě před prvním přímým přenosem se mihnul kolem maskérek a řekl jim, že ho uklidňuje zvuk fénu. Zasmáli jsme se, protože on často dělá fórky. Ale za chvíli jsem ho viděla, jak sedí s fénem a je totálně soustředěný. Přiznal mi, že má doma cédéčka s hlukem, který vydávají domácí spotřebiče. Je to určené pro miminka, ty pak díky monotónním zvukům lépe spí. A uklidňující efekt to má zjevně i na Marka.
Kdy jste měla největší trému?
Asi před prvním přímým přenosem při StarDance. Srovnatelné to bylo, když jsem jako malá vystupovala na klavírním koncertě. V herectví to můžete vždycky nějak okecat, na klavíru sáhnete špatně a už to nejde vrátit. U tance je to podobné. Navíc to není úplně moje parketa.
Už jste si zvykla na tělesnou blízkost partnera Marka Zelinky?
(směje se) Je příjemný. Ještě nejsem typická tanečnice. Ty nemají problém sahat na kohokoli a být pořád na někoho nalepené. To mi má introvertní povaha asi nikdy nedovolí. Ale už jsem si zvykla aspoň na svého tanečníka. Ještě mi dělá problém oční kontakt. V sambě jsem nakonec dokázala mít příjemný výraz, protože Marek se na mě díval všeho všudy tři krátké chvilky, ale při jivu jsme na sebe koukali pořád a já se prostě nemohla zbavit pocitu, že on dobře ví, co všechno dělám špatně. To mě svazovalo.
Máte někdy pochyby, že herectví je práce pro vás?
Někdy jo. Nejsem typická herečka, která chce hrát co nejvíc a nejlépe až do konce života. Já to tak nemám, i když se herectví aktivně věnuju už víc než sedm let. Zatím chci hrát, ale...
Byla zlomovým momentem vaší kariéry role v sitcomu Comeback?
Jo byla. Byl to dril, jak hrát civilně a vtipně. To jsem zažila tenkrát poprvé. Trávili jsme na tom dva a půl roku. Lidi mě od té doby znají jako Sašu. Čtyři roky jsem s ní žila celkem v symbióze, ale nastala chvíle, kdy mě to začíná trochu prudit. Mám pocit, že už jsem se někam posunula. Teď jsem blogerka, tanečnice a dospělá inteligentní žena. (usmívá se) Nechci už být Saša!
