Než se Ceng Chuej, jemuž je sto jedna let a je odkázán na kolečkové křeslo, stal hrdinou, byl vyloučen ze společnosti, protože pocházel z tábora nacionalistů, napsala agentura AFP.
Bojoval s oddíly Kuomintangu proti japonské armádě a zažil i porážku Čankajška komunisty, kteří se v roce 1949 chopili moci. Neuprchl na Tchaj-wan jako jeho vůdce, a tak musel čelit pronásledování za vlády Mao Ce-tunga.
Časy se změnily a zdá se, že dnes je bývalým bojovníkům jako je on vše odpuštěno: pekingský režim je oslavuje ve jménu posvátné jednoty, kterou utváří proti novým japonským „reakcionářům“.
Pronásledovaný „pilíř národa“
Ceng Chuej má vyznamenání „hrdina války odporu proti japonské okupaci“. Jeho byt zdobí korouhev se zlatými třásněmi, na níž je vyzdvihován jako „pilíř národa“. Hýčká jej jedno místní vlastenecké sdružení, které mu dodává mléko a malé koláčky, které může snadno žvýkat. Ve svém městě Mang-š’ v provincii Jün-nan je mu prokazována úcta.
Japonsko-čínská válkaZa druhé světové války Japonsko kontrolovalo část severní a střední Číny, jakož i pobřeží od Mandžuska po Indočínu. Čínská republika se stáhla do vnitrozemí a Čankajšek a nacionalisté učinili svou metropolí Čchung-čching.  Čínský komunistický vůdce Mao Ce-tung při setkání se svým rivalem a nacionalistickým politikem Čankajškem v Pekingu v roce 1946. Za této situace nabyla strategického významu provincie Jün-nan, která ležela na jediné linii, jíž mohly být Čankajškovy síly zásobovány, když se v roce 1941 staly součástí spojeneckého tábora. Tato klíčová podpora byla poskytována pozemní či leteckou cestou přes Himálaje z Barmy a z indického státu Ásám. Když japonská armáda zaplavila tyto regiony, vyžádaly si tu boje tisíce obětí. Na čínské straně se na bojištích vyznamenaly především Čankajškovy nacionalistické síly. „Kuomintang skutečně válčil, zatímco komunisté vedli partyzánskou válku,“ soudí bývalý voják Siang Süe-jün. |
Válka však byla pro tohoto bývalého vojáka a jeho rodinu dlouho tabu. „Můj otec byl členem Kuomintangu. Kvůli represím za kulturní revoluce se o svých bitvách příliš neodvažuje mluvit. A my děti jsme se rovněž neodvážily se na to ptát,“ říká jeho třiašedesátiletý syn Ceng Lung-siang.
Komunistický režim, mistr v přepisování historie, zatemňoval roli, jakou hrála nacionalistická armáda a Čankajšek, který zemřel v roce 1975. Podle Mao Ce-tunga stáli komunističtí bojovníci proti linii nepřítele, zatímco Čankajšek se uchýlil do hor, odkud sestoupil až koncem války, aby „sklízel ovoce vítězství“.
V posledních letech však propaganda otočila: „Čínská komunistická strana dnes přikládá prvořadý význam politice jednotné fronty ve vztahu ke Kuomintangu a Tchaj-wanu. Nezmiňuje se naopak zuřivý boj, který strana vedla v letech 1927 až 1937 a pak hlavně v letech 1946 až 1949 proti Čankajškovi, aby nastolila svou diktaturu v zemi,“ říká francouzský sinolog Jean-Pierre Cabestan.
Čína ukáže Japonsku svou vojenskou sílu
Minulý týden čínská státní televize věnovala reportáž nacionalistickému generálu Taj An-lanovi. Příznivé ovzduší obklopující Kuomintang se projevuje na Národním památníku mučedníků ve městě Tcheng-čchung. Malé náhrobní kameny tisíců vojáků Kuomintangu zde jsou pečlivě udržovány.
„Tcheng-čchung osvobodily jednotky Kuomintangu. Komunisté přispěli jen menší měrou,“ říká místní průvodkyně Jang Šuang-ťiao.
V přilehlém muzeu jsou vystaveny fotografie Čankajška včetně oné slavné s přípitkem s Mao Ce-tungem. Tato instituce rovněž slouží protijaponské propagandě, kdy Peking obviňuje Tokio, že odmítá připustit zvěrstva páchaná japonskou armádou. Aby lidová Čína udělala dojem na Japonsko, uspořádá letos první velkou vojenskou přehlídku od roku 2009, napsal v úvodníku Lidový deník (Žen-min ž’-pao).
„Komunistický režim se snaží povzbuzovat protijaponské cítění v Asii a mezi Číňany, to však má na Tchaj-wanu jen nepatrnou naději na úspěch,“ říká sinolog Cabestan. „Většina Tchajwanců chová k moderní japonské společnosti city přátelství či blízkosti. Staří nacionalističtí bojovníci patří podle Tchajwanců k dávno zašlým dobám,“ zdůrazňuje.
