Ač se o syndromu vyhoření veřejně moc nemluví, osobně se s ním v průběhu své kariéry setká každý čtvrtý člověk. Ohroženi však nejsou jen lidé, kteří pomáhají ostatním, jak se dlouho tvrdilo. Vyhořet mohou i manažeři, právníci, učitelé a svým způsobem dokonce i dělníci u pásu ve výrobě.
První fáze: Budu pracovat do roztrhání duše i těla!
Syndrom vyhoření se dělí na čtyři fáze, v té první jsou lidé paradoxně svou prací nadšení. Může to souviset s novým místem či s povýšením. Mají vizi, že budou podávat ty nejlepší výsledky.
Zdroj: Evrop. agentura pro bezp. a ochranu zdraví při práci; ČLK |
„Ve snaze dostát úkolům zvyšují svůj výkon, zůstávají v zaměstnání déle, nosí si práci domů v klamné naději, že situaci zvládnou,“ popisuje počátek moderní nemoci psycholog Tomáš Vašák a pokračuje:
„Problém nastává ve chvíli, kdy tato aktivita nepřináší úspěch a není oceňována. Pracovníci si říkají, že si jejich úsilí nikdo nevšímá, klienti jsou stále nespokojeni, šéf jen kritizuje a bonusy mizí v dáli.“
Další tři fáze: od trochy stresu k několikaleté léčbě
I když je člověk dlouhodobě vystresovaný a unavený, protože toho má v zaměstnání moc, neznamená to ještě, že začal trpět syndromem vyhoření.
Může se hoditPotřebujete změnit práci? Hledáte práci novou? Na jobDNES.cz ji určitě najdete. Potřebujete profesionální životopis? Vytvořte si ho zdarma, rychle a jednoduše na jobDNES.cz. |
„Fyzicky je to stav extrémního vyčerpání, scházející energie i špatné nálady, které se neobnoví ani po vyspání nebo víkendovém odpočinku. Psychologicky se projevuje dlouhodobou demotivací, prázdnotou, apatií, nezájmem o práci a o osud klientů, objevuje se přílišný odstup a chlad v chování nebo naopak popudlivost,“ vyjmenovává psycholog Dalibor Špok.
V pozdějším stadiu přichází časté vyhýbání se mezilidským situacím, dřívějším koníčkům, kvůli vyčerpání a zahlcení se objevuje strach nebo nespecifická úzkost, která může přejít až do úzkostné poruchy. Zátěž se projevuje zvýšeným krevním tlakem, bolestmi zad a migrénami, hučením v uších, snížením imunity a následnými hrozbami závažného zhoršení zdravotního stavu, což může vést například až k infarktu.
Neexistuje ostrý předěl mezi pouhým vyčerpáním a vyhořením. „Vyhoření se typicky rozvíjí měsíce až roky, a pokud se jeho symptomy objeví, nelze je odstranit krátkodobým odpočinkem. Léčba je velice pomalá, trvá obvykle měsíce, či dokonce léta. Proto je důležité syndromu předcházet. Jakmile se rozvine, je cesta zpět mnohem obtížnější,“ dodává Dalibor Špok.
Průzkum
Zdroj: American Psychological Association |
Může postihnout kohokoli
Syndrom vyhoření je popsaný od poloviny sedmdesátých let. Dříve byl spojován jen s takzvanými pomáhajícími profesemi - psychology, sociálními pracovníky, lékaři.
Nyní však víme, že vyhořet mohou třeba i manažeři, právníci, novináři, pracovníci call center, zkrátka ti, kteří jsou ve styku s lidmi, jsou závislí na jejich hodnocení či spolupráci.
Burnout mohou ovšem zažít i obyčejní dělníci pracující u pásu, kvůli stereotypní a monotónní práci bez vyhlídky na oživení a většinou i na povýšení.
Ve Spojených státech už je syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání. V tuzemsku jsou průkopníky prevence hlavně nadnárodní firmy, které svým zaměstnancům kromě povoleného odreagování se v pracovní době v posilovně či bazénu zprostředkovávají i psychologickou pomoc.
