Svět módy je velmi specifický - a specificky se i proměňuje. V zahraničí se novodobými celebritami namísto modelek stávají samotní návrháři, fotografové, módní editoři, choreografové, stylisté, vizážisté nebo právě kadeřníci. Prostě "ti z pozadí".
Jistě, jejich práce v ideálním případě mluví za ně, ale obdivovatelé chtějí vědět víc. Publikum má zájem o jejich rady, názory a dokonce životní příběhy.
Splněný sen Michala Zapoměla
Když se řekne slavný kadeřník, možná vás napadne jméno Michala Zapoměla. Majitel sítě salonů Portrait jako by na nás v poslední době vykukoval ze všech stran. Objevuje se v lifestylových magazínech, v televizních reklamách i pořadech (nejnověji v barrandovském Ostříháno).
"České kadeřnické scéně chybí sdílnost, srdečnost a pokora," myslí si muž, který si dal dle vlastních slov za úkol "bojovat za vlasy krásnější". Špičkových kadeřníků máme podle něj v Česku víc než dost. Spíš než o jakousi nedotknutelnou elitu jde o lidi, kteří začali ve správné době."
Michal Zapoměl
"Dnes se každý cítí jako celebrita, ale neuvědomují si, že musí stavět na pevných základech a svou image budovat postupně," prozrazuje své know-how Michal Zapoměl. "Když zazáříte jako kometa, také tak rychle přeletíte." Naráží tak i na soudobou posedlost slávou, které nutně nemusí předcházet poctivá práce. Vlastně - jakákoli práce.
Sám s nadsázkou říká, že se ke svému oboru dostal už ve školce: "Dodnes si pamatují na staré kadeřnictví u nás na vesnici, na jeho vůni, časopisy, natáčky a foukací helmy, které ve mně vzbuzovaly něco nepopsatelného. Moje kariéra přicházela postupně, ruku v ruce s plněním dětského snu."
Láska a byznys Petry Měchurové
S podobným elánem k práci přistupuje také Petra Měchurová. "I své dceři radím, ať dělá všechno pořádně a s láskou," podotýká laureátka českých i mezinárodních kadeřnických cen, zakladatelka pražského salonu a vlastní akademie. Za jejím úspěchem prý není žádná kouzelná formulka, ale prostě fakt, že ji práce naplňuje.
Petra Měchurová
"Baví mě stříhat v salonu, školit začínající kadeřníky, tvořit nové kolekce. Spolupracovat s lidmi, kteří jsou stejně naladění, je skvělá motivace," vysvětluje s tím, že po dobře odvedené práci cítí vnitřní uspokojení.
Zůstává ale realistkou: "Jen práce k úspěchu nestačí, jde taky o byznys. Kadeřníci, kterým patří jen jeden salon, tu například mají mnohem menší možnosti než vlastníci velkých sítí."
Sama říká, že za svůj úspěch vděčí z velké části spolumajiteli Salonu Petra Měchurová, Milanovi Dočkalovi: "Když jste na to dva, máte větší motivaci a jako bonus získáváte i jiný úhel pohledu."
Osudová kariéra Jany Burdové
Ceně Kadeřník roku vděčí za svou popularitu i teplická rodačka Jana Burdová. Trojnásobná vítězka soutěže prý původně kadeřnicí být nechtěla. Chtěla být učitelkou v mateřské školce a studovat literaturu. Práce vlasové stylistky jí ale byla nejspíš souzená: "Kdykoli jsem se rozhodla kadeřničinu opustit, něco mě přitáhlo zpět," říká.
Jana Burdová
"Být dlouhodobě na vrcholu je nekonečná práce na sobě samém," tvrdí. Když se jí zeptáte na klíčové faktory úspěchu, uslyšíte slova jako talent, trpělivost, štěstí, preciznost. Dopustit nedá ani na kvalitní trénink a dobré učitele. "Čím jsem starší, tím méně mluvím a více poslouchám a učím se. Různé životní přístupy různých lidí mě neustále inspirují."
Vyzkoušela si i novou roli manažerky. "Jako vítězka Kadeřníka roku jsem vždy měla čestnou povinnost – organizaci kadeřnické show. Naučila jsem se pracovat s lidmi z jiných oborů, jako je módní návrhářství, hudba nebo choreografie. Psala jsem scénáře, časové harmonogramy, tiskové zprávy. A ještě k tomu připravovala účesy."
Kámen, nůžky, odvaha
Ono to s tím malým českým rybníčkem nakonec nebude tak zlé, chtělo by se říct. "Úroveň prací, které se v soutěži Kadeřník roku objevují, je čím dál vyšší," tvrdí organizátorka soutěže a manažerka vzdělávání Schwarzkopf Professional Lucie Záhorcová.
"Máme radost z každého, kdo se nebojí investovat čas i energii do příprav," podotýká. Čeští kadeřníci podle ní mohou směle konkurovat i zemím jako Francie, Nizozemsko nebo Rakousko.
A souhlasí s ní i Anna Plačková, umělecká ředitelka pražského salonu Toni & Guy: "Máme tu špičkové kadeřníky, kteří se rovnají zahraničním. Není pravidlem, že když sem přijede třeba někdo z Anglie, předvede nám něco nevídaného. Může to být i naopak." Anna věří, že prvním krokem k úspěchu je opustit naši zažitou představu, že my Češi nemáme světu co nabídnout. Bylo by ostatně načase.
