Ostravské stopy: Z Ostravy těžím celý život, těší Jitku Smutnou

Typická vůně města, zakázané inscenace, industriální půvab čtvrtí - to vše z Ostravy utkvělo navždy v paměti herečce Jitce Smutné. Žila v ní dlouhých čtrnáct let.

Všestranná herečka známá z klasických filmů jako Sedm hladových, Návrat idiota nebo Otesánek. Ještě větší popularitu však Jitka Smutná získala v televizních seriálech Bazén, Černí baroni, Tři králové nebo Ordinace v růžové zahradě. Dnešní třicátníci si ji pamatují také ze seriálu V pohádce šaška Bumbáce z druhé poloviny 70. let.

Profil: Jitka Smutná

• Pražská rodačka (16. 4. 1952) se do Ostravy podívala poprvé na podzim roku 1976. Město ji nijak nelákalo, ale doslechla se, že sem míří Jan Kačer, a tak se rozhodla. Nakonec se v Ostravě "zdržela" celých čtrnáct let.
• Mimo jiné v roce 1977 hrála v seriálu ostravských televizních pohádek šaška Bumbáce. Natočilo se jich okolo dvaceti.
• Kromě toho, že v Ostravě založila rodinu, tak na zdejším jevišti ztvárnila spoustu velkých rolí: Fanku v Loupežníkovi, Agátu v Ženitbě, Mirandu v Bouři...
• V roce 1990 se vrátila do Prahy. "V novém působišti jsem se hned při prvním představení setkala s Janem Kačerem a Janem Vlasákem. Bývalá ostravská trojice byla zase pohromadě," dodává Jitka Smutná.

"Na jaře roku 1976 jsem byla už druhým rokem v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, hodně jsem hrála a nepřemýšlela o změně. Na představení Shakespearovy hry Jak se vám líbí si moji dva kolegové manželé pozvali tehdejšího šéfa ostravského divadla, tehdy ještě státního, a on nakonec spolu s dramaturgem Ladislavem Slívou učinil nabídku mně. Překvapilo mě to a moc se mi, přiznávám, nechtělo," vzpomíná Jitka Smutná.

Ostrava na ni působila cizorodě. "Byla pro mne naprosto neznámé město, o kultuře v něm jsem neměla ani ponětí. Slíbila jsem, že se přijedu podívat," pokračuje herečka, která v Ostravě nakonec zůstala čtrnáct let.

"V divadelním zákulisí jsem pak potkala svého kamaráda Tomáše Töpfera a ten mi řekl, že do Ostravy jde režisér Jan Kačer. Obdivovala jsem jeho představení z pražského Činoherního klubu a bylo rozhodnuto. Od září jsem se přestěhovala do Ostravy na hereckou ubytovnu v Tyršově ulici a začala zkoušet," vypráví herečka.

Jitka Smutná (uprostřed) hrála i v pohádce Kouzla králů.

Herečka Jitka Smutná

Jitka Smutná (vpravo) jako Chůva při premiéře představení Romeo a Julie.

Z cizího města se tak nakonec stala životní nezbytnost. "Ostrava už ze mne nikdy nezmizí. Čtrnáct let - to byla doba, ve které jsem se vdala, porodila a začala vychovávat děti, zažila nádhernou Kačerovu éru v ostravském prostředí, ze které těžím celý život, to už mi nikdo nevezme. Navíc mužova rodina v Ostravě pořád žije, máme tu nejbližší příbuzenstvo a taky chalupu a v neposlední řadě nové i starší přátele a kolegy," popisuje Jitka Smutná vztah k městu.

Ostravské stopy

Dosud vyšlo: herec a senátor Tomáš Töpfer, zpěvačka Věra Špinarová, režisér Jiří Krejčík, herečka Tereza Bebarová, spisovatel Jaromír Konečný, herec Svatopluk Matyáš, herec a režisér Jan Kačer, zpěvačka Marie Rottrová, skladatel Jaroslav Wykrent, herec Jan Fišar, herečka Eva Vejmělková, moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško
Ve čtvrtek čtěte: kytarista Jaroslav Bartoň

Samozřejmě ve vzpomínkách zabrousí na celorepublikově známá místa, třeba Stodolní ulici. "Pamatuju, že Stodolní byl nebezpečný Bronx, a já svou dceru, která tam měla dívčí skautskou klubovnu, bedlivě doprovázela tam i zpět. Zato centrum bylo tehdy plné lidí. Řekla bych jaksi veselejší než teď, na Černé louce byla dětská hřiště, pár restaurací a oživovaly ji občasné akce. Mé děti tam bezpečně jezdili na kolech a kolečkových prabruslích," líčí Smutná.

Dodnes má ráda industriální charakter ostravských čtvrtí. "Vnímala jsem Ostravu jako můj domov, takovou jaká je... Zápach z továren býval cítit jen při návratu z venkova, pak si zvyknete. Děsila mne ostravská sídliště, rozvíjela se příliš rychle a snažila jsem se jim vyhýbat. Ale třeba hezčí hřiště než to Gebauerovo na Fifejdách jsem dodnes neviděla."

Nejvíce vzpomíná na dvě zakázané inscenace. "Letní kino Život Heleny Albertové komunisti zakázali dva dny před premiérou a Hrabalova Příliš hlučná samota v Kačerově režii se hrála jedenáctkrát, pak musela zmizet z repertoáru. Partajníkům vadila hluboká lidskost i humor," dodává známá herečka.