Loď plula z italského Janova až do Tunisu a pak se kolem břehů Španělska vracela zpátky. Na lodi bylo hodně sympatických pasažérů a ještě víc zajímavých členů posádky. Ireně se nejvíc líbil Angelo. Pracoval na lodi jako číšník, ale Irena se dozvěděla, že doma pracuje ve sklenářské firmě.
Irena se do Angela zamilovala. On se zamiloval do ní a zhruba za půl roku se Irena odstěhovala do Tropey. Městečko se jí moc líbilo. Pohled na sopku Stromboli se západem slunce se zdál Ireně naprosto uchvacující. Byla šťastná. Jenže… nemohla přijít do jiného stavu! Na doporučení léčitelky se rozhodli s Angelem, že pojedou do Čech.
HLASOVÁNÍKterý příběh Itala v Čechách se vám nejvíc líbí? Hlasujte od 2. do 6. července 2012. |
Angelo byl z podkrkonošského kraje stejně nadšený jako Irena z jeho rodné Calábrie. Časem ovšem taky zjistil, že vína, která mu nabídli v nejmenovaném českém hotelu se nedají pít, tak dovezl z Itálie pár bedniček vína z místních vinic na ochutnávku. A pak přivezl další bedýnky. A další a další... Až se z něj stal velice úspěšný dovozce nejen italských vín, ale taky lahůdek jako je salám mortadela, sýr gorgonzola, ricotta, mozarella…
Angelovi se dařilo i v osobním životě, netrvalo totiž ani rok a Irena mu porodila dvojčata. Kluka Davida a holčičku Angelu.
A protože poptávka po italských specialitách v Čechách stoupala a stále stoupá, tak se Angelo spolu se společníky stal jedním z majitelů velkého řetězce soustředěného na dovoz italských specialit.
"Kvalitní suroviny jsou základem úspěchu italské kuchyně," říká Angelo. "Kvalita se vám totiž nikdy nepřejí!"
Manželce Ireně jsem položila soukromější otázku: "Irenko, Angelo vás ale přece neokouzlil jen italskou kuchyní? Proč jste se do něj zamilovala?"
Irena se trochu začervenala.
"Žádný český kluk mi nikdy neřekl: Moje nejdražší kočičko, jsi moje láska na celý život! A tohle mi Angelo, i když uznávám, že v italštině to zní nějak líp, říká denně! Jestli ne dvakrát!"
"Do Tropey se už nevrátíte?"
"Tropeu jsme vlastně nikdy neopustili." odpověděl Angelo.
"Mám tam přece rodinu! Do česko-italského byznysu se zapojili všichni moji bratři, bratranci i sestřenice. Můj tatínek má pořád sklenářskou firmu a to mne inspirovalo, že přemýšlím o spojení s českými exportéry slavného českého skla. Rýsují se nám docela nadějné vyhlídky."
Když jsem se zeptala Ireny, co jí tady v Čechách chybí, co jí v Itálii učarovalo, bez váhání odpověděla:
"V Česku mi chybí italský temperament a otevřenost. A taky vymydlení voňaví muži! Nikdy jsem neviděla opilého Itala! A pak mi tu taky chybí ranní italské espresso! Vyzkoušela jsem všechny možné kávovary, ale prostě to není úplně ono, přestože káva je z nich taky dobrá. A taky mi chybí pohled na moře! I když… často si s Angelem sedneme na terasu, dáme se Cinzano a koukáme na hory, na Sněžku. A je to sice jiné, ale stejně krásné!"
"Angelo, jste dovozcem italských lahůdek, okouzlilo vás něco i z české kuchyně?"
Angelo se po této mé otázce vysloveně zasnil.
" Jasně! Miluju polévku od babičky!“
Irena mi jeho odpověď vysvětlila.
"Mojí babičce je skoro devadesát a žije ve vesnici patnáct kilometrů od nás. Podkrkonoškou specialitou je polévka z chlebového kvásku s houbami - kyselo. Angelo ho nejprve vůbec nechtěl ochutnat, když jsem ho donutila, tak snědl dva plné talíře a teď se mě v Tropee celá jeho rodina ptá: "Kdy zase uvaříš kyselo?! "Kvásek mám proto i v Itálii vždycky připravený v lednici. Někdy, když už chce Angelo jet domů, tak neříká, že se mu stýská, ale že kvásek potřebuje přiživit! To pak vím, že maximálně do dvou dnů vyrazíme směr Calábrie! A těším se tam! Itálie je můj druhý domov!"
A co z tohoto italsko-českého příběhu vyplývá? Úplně prostá myšlenka:
"Když dva se rádi mají,
tak všude je jak v ráji!"
(upřímně řečeno, já si jak v ráji v Itálii připadám, i když tam jezdím bez partnera...)
A jakého šikovného Itala znáte vy?!
Vaše H. P.
Halina Pawlowská; foto:Lenka HATAŠOVÁ, pro Yashica s.r.o.
