Patnáctiletému Petrovi z dětského domova nedávno psychiatr zvýšil dávky tlumících léků. Teď je mu špatně a někdy se nemůže pohnout. Spí během vyučování. "Večer je to nejhorší. Beru dva prášky. Po nich jsem mimo už v sedm hodin."
Tohle je jen jeden z příběhů, který v minulých měsících nashromáždila MF DNES.
Zpovědi dětí svědčí o tom, že užívají příliš vysoké dávky tlumících léků - na poruchy chování, neklid, impulsivitu či agresivitu. Říkají tomu "prášky na zlobení". Vážným a varovným signálem je i to, že někteří chlapci prožili v domově v útlumu osm let. Během té doby ztratili sebevědomí a místo něj získali pesimismus.
Nejčastěji chlapci dostávají na uklidnění antipsychotika (rispen, buronil, risperdal) nebo tisercin. "Po tomto léku by zdravý dospělý spal v kuse celé hodiny," upozorňuje psychiatr Jan Cimický. U dívek pak převládají různé druhy antidepresiv na úzkosti.
Po lécích jsou děti klidnějsí, hodnější a poslušnější. Méně se perou, méně křičí na vychovatele a méně protestují. Je s nimi tedy méně práce a "otravování".
Vysoké dávky medikací kritizuje řada odborníků, kteří se starají o bývalé chovance domovů, a vadí to i pěstounům. "Některé děti tyto léky potřebují, ale myslím, že se medikace používá častěji, než je nutné," říká Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí.
Samotné domovy přiznávají, že psychiatrické léky dávají každému desátému dítěti. To je víc než v pěstounských rodinách i Klokáncích pro ohrožené děti.
Ústavy nepřipouštějí, že by psychofarmaka zneužívaly ze zklidnění dětí. Mnohé (ty dobré) mluví pravdu, protože se jim daří dávky léků snižovat. Ministerstvo školství údajně žádné informace o utlumování zlobivých dětí léky nemá.
