Mají tyto děti šanci, že z nich vyrostou slušní lidé?
„To je zajímavé,“ povídá mi tuhle známá, „já, když jedu vlakem, tak se stane maximálně to, že má zpoždění. Když jedeš ty, tak se vždycky něco semele. Ty to snad nějak přitahuješ.“ Měla vlastně pravdu, protože někdy mi to také tak připadá. A nejen na nádraží a ve vlaku, kterým zase nejezdím tak často. Může za to jedna moje vlastnost, která mi nedovolí přihlížet v hloučku zvědavců tam, kde je potřeba něco udělat. Nejčastěji to bývá v městské dopravě, což ovšem částečně souvisí s mou profesí. Někdy jsem si u ošklivých nehod říkala, že asi mají výhodu kolegové, kteří se při pohledu na krev raději rovnou hroutí. Aspoň jim pak nikdo nemůže vyčítat, že něco zanedbali nebo udělali špatně. Ale zpět k tomu malému nádraží na okraji Brna. Jela jsem z práce a už jsem se viděla doma. Ještě nakoupím u stánku ve vestibulu nějaké pečivo a za půl hodinky budu doma. Když jsem byla na řadě, uslyšela jsem za sebou hrubé nadávání. Jakási velká ušmudlaná paní s batohem na zádech a dvěma malými dětmi za ruce se rozčilovala, že jsou u stánku lidé, když ona spěchá a chce pro dítě koblih. „Myslíte, že nám natluče?“ špitla paní, která stála za mnou. „Nebojte, strčím těm dětem každému do ruky koláček, třeba se ženská uklidní." Nestačila jsem to však udělat, protože zpomalená prodavačka koláče chystala tak dlouho, že ta divná ženská mezitím odvláčela děti na druhý konec vestibulu. Do odjezdu vlaku ještě scházelo asi deset minut, tak jsem si sedla na lavičku kousek od stánku a vytáhla knížku. Lidé ve frontě už se vyměnili a najednou vidím, jak se zase blíží ta žena s dětmi. Odstrčila starší paní u okénka a oznámila, že chce koblihy. Další stál ve frontě decentně vypadající muž středního věku s kufříkem v ruce. „Paní, jděte laskavě do fronty!“ vyzval ji. „Já už jsem tady stála, ty ču…“ „Vždyť jste stála na druhé straně u pokladen, přece nejsem slepej,“ nedal se muž a chytil ji za rukáv. Začala mu nadávat, že by se snad i starý dlaždič červenal a zblízka mu plivla do obličeje. Muž zůstal pár vteřin v šoku stát, ale pak ustoupil a útočnici, která se mezitím zase předklonila k okénku, prudce nakopl do zadnice. Zvedla se a začala rvačka. Nutno podotknout, že ta „dáma“ byla tak o hlavu větší a mnohem těžší než on, tak bylo jasné, komu obecenstvo fandí. Do toho začaly vyděšeně křičet její děti a běžely k ní. Byly ještě malé, odhadem tak dva a tři roky. V ten moment mě zase cosi mého vrozeného zvedlo z lavičky a nutilo mě vzít ty děti do bezpečí. Aspoň kousek, aby je ti dva nezadupali a chytit je, aby se tolik nebály. Vzala jsem je za ručičky a opatrně s nimi ustupovala. Vtom se situace rychle změnila . Ta hrozná ženská uviděla, že jí sahám na děti, přestala mydlit toho nešťastníka a šla po mně. Pustila jsem děti a ona do mě prudce narazila. Nejsem sice žádné tintítko, ale přesto jsem proletěla prezentačním stolkem s kosmetikou, který stál kousek za mnou. Flakon se svěží jarní vůní jsem si zarazila až kamsi, kostrč úpěla a ještě jsem si při tom pádu stačila prokousnout ret. Ta vzteklá osoba, nadávaje všem hlasitě do zm…dů, vyběhla s dětmi z nádraží, pán si šel na toaletu umýt obličej a já pomáhala vyděšené slečně postavit voňavý stoleček. Tím byla akce ukončena a diváci pospíchali na peron, aby jim neujel vlak. Je smutné, kolik je mezi lidmi agresivity, ale ještě smutnější je pro mě představa, co asi tak může vyrůst z těch dvou malých drobečků, když mají za mámu takovouhle saň.
Mia Kobosilová
Mami, pomoc, už ani Pollyanna nefunguje!
Když tohle uslyším v telefonu, je jediná pomoc – budeme si tak dlouho povídat a tak dlouho se objímat, až oči té které z mých dcer Pollyannu zase uvidí.
Mia Kobosilová
Bílá prodloužená – hořká vzpomínka na celý život
Šaty jako pro princeznu. Když si je oblékla, opravdu se proměnila v tu nejkrásnější princeznu na celém světě. Pyšná maminka chystala dceru na její první velkou společenskou událost. Obě byly plné nadšení a očekávání.
Mia Kobosilová
Milý zloději!
Tedy, abych to oslovení uvedla na pravou míru, zatím milý, protože nevím, který z mých milých přátel jsi právě TY. A to je to nejhorší, protože je teď musím podezřívat úplně všechny.
Mia Kobosilová
Nyklová si nakonec také dala říct
Pane, moje žena má zbytečně vyvinuté vnímání, ona slyší, i když klesá teploměr – vyprávěl kdysi Vladimír Menšík.
Mia Kobosilová
Neviděly jsme se tři Vlasty
A to už je tedy pěkně dlouho – celé tři týdny. Maminka se vždycky podiví, jak to uteklo, usměje se a vezme si ode mě časopisy. Je to takový náš rituál.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Češi s kradenými věcmi v Rakousku při honičce s policií proráželi zábrany
Rakouská policie dnes v okrese Freistadt zatkla dvojici Čechů s kradenými věcmi vysoké hodnoty....
Kreslíř přežil útok na Bataclan, teď traumatizovaný spáchal sebevraždu
Francouzský kreslíř Fred Dewilde, který přežil teroristický útok na hudební klub Bataclan, spáchal...
Izraelská armáda drží palestinskou stranu Rafáhu, v Káhiře se jedná o příměří
Izraelská armáda v úterž zahájila operace na východě Rafáhu, který leží na jihu Pásma Gazy a kde...
Zdechovský se musí omluvit Němcovi za meme. Odvolám se, říká europoslanec
Europoslanec Tomáš Zdechovský se musí omluvit advokátovi Petru Němcovi za protiprávní jednání na...
- Počet článků 180
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1663x