BOHATÁ FOTOGALERIE
Ono to vypadá pokaždé tak nějak stejně. Přijdete s praporem kamarádek, už dopředu si zakážete čekat zázraky, a tak nasadíte lehce znuděný výraz a vstoupíte.
Za chvíli už se ale prodíráte davem a snažíte se ukořistit aspoň pohled na některou ze slibovaných designových lahůdek. Vzpomenete si na citát z Oscara Wilda: "Bylo tam vždycky tolik lidí, že jsem neviděl na obrazy, což bylo hrozné, anebo tolik obrazů, že jsem neviděl na lidi, což bylo ještě horší."
Akce typu Code:mode staví opravdu z velké části na lidech. Na těch, kteří se při celém tom boji o životní prostor ještě stíhají navzájem hodnotit. Kdo je největší hipster? Kdo je šedá myška? Kdo nevypadá dost ulítle? "Ulítlost" je totiž jedním z hlavních měřítek zdejšího publika. Abyste zapadli, je třeba kombinovat zářivé barvy s výraznými doplňky, které křičí "navrhl mě neobjevený český talent". Vkus je druhotný.
Prohlížíte si tedy lidi a s trochou štěstí i to, co je na stáncích. Zkoušíte identifikovat nejnovější trendy naší zemičky a její nezávislé scény (překlad: lidi z reklamek, náctileté blogerky, studenti designu, matky s dětmi ve fair trade šátcích).
Vidíte krátké bundičky. Tenisky. Barevné punčochy. Spoustu tylových sukní. Mám za to, že s nimi přišla talentovaná Zuzana Labudová alias Yaxi Taxi, kterou pak mnozí začali vesele kopírovat.
Vidíte taky doplňky z lega, z hracích panáčků, komiksové postavičky na náušnicích a plackách, navíc v mnoha variacích. A spoustu plexiskla. Tady se o originalitě dá mluvit snad jen u roztomile přisprostlé dvojice Minimon. Fronta u jejich stánku dokazuje, že jde o kult. Odvahu koupit si přívěsek ve tvaru jelení lebky nebo s nápisem "kundička" ale ještě pořád najde málokdo.
Královnou čelenek je u nás určitě Jane Bond, která naštěstí disponuje nevysychající studnicí nápadů a neúnavností. Kromě nich na Code:Mode představila i kolekci ručně šitých broučích broží.
Jelení šperky, ty jsou na českém trhu už pět let. Od roku 2009, kdy se cesty návrhářek Kamily Písaříkové a Báry Vogeltanzové rozdělily, tak existují dokonce ve dvou verzích. (Najděte deset rozdílů.)
Co se týká oblečení, vybroušené modely La Femme Mimi kontrastovaly s flerovskými hadříky, které by u slečny Ady z Módního pekla asi neuspěly.
Ale abych nebyla jen negativní: organizátoři se tentokrát opravdu činili. Kantýna byla dobře zásobená a vegan-friendly, DJové hráli příjemně a v šatně bylo víc než dost místa.
Kéž by se totéž dalo říct i o kójích, které dřív v majestátní budově sloužily jako pokladny a protentokrát fungovaly jako stánky. Bylo to hezké, bylo to stylové, ale vzhledem k obrovskému počtu návštěvníků dosti nepraktické.
Ale víte, jak to chodí. Nakonec se na ten frikulínský dav kolem sebe podíváte a řeknete si, vždyť já jsem vlastně součástí toho všeho. Možná ulovíte i nějakou pěknou drobnost, s praporem přátel zajdete za roh na skleničku a společně se budete těšit na příští Code:mode.
