VIDEO: V unikátní plzeňské kavárně se mluví rukama, obsluhují neslyšící

Plzeňská kavárna Pierot vypadá na první pohled jako kterákoli jiná, přesto je evropským unikátem. Obsluhuje tu pouze neslyšící personál. Musí se poprat s tím, že hluchota není patrná na první pohled. Znakový jazyk umí málokdo, kvůli kávě se ji ale vyplatí učit.

"Ve chvíli, kdy se setkají zdraví lidé s neslyšícím člověkem, neočekávají žádné postižení. Pro neslyšící je to neuvěřitelná bariéra. Vypadají zdravě a pro zdravé je to obrovská rána. Chování většiny z nich se promění, udělají krok zpátky," popisuje Martina Zahálková z Plzeňské unie neslyšících, která má projekt kavárny Pierot na starost.

Kavárna Pierot

Kavárna Pierot byla otevřená na podzim 2009, projekt financovalo město, městský obvod, úřad práce a Plzeňský prazdroj. Provozuje ji Plzeňská unie neslyšících. Pracují zde čtyři servírky. Unie uvažuje o tom, že by v budoucnu nabízela firmám také cateringové služby, které by zajišťovali právě neslyšící.

Projekt je unikátní v celé Evropě. Kavárna, kde obsluhují neslyšící, funguje sice i v Praze nebo Paříži, mají ale i zdravé kolegy. Kavárna pouze s neslyšící obsluhou jinde v Evropě nefunguje.

Plzeňská unie neslyšících poskytuje také tlumočení, průvodcovské služby nebo sociální poradenství.

Více informací na www.pierotcafe.cz.

Podle ní až 60 procent neslyšících má problém sehnat zaměstnání, zpravidla jsou evidovaní na úřadech práce. "To byl i jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli kavárnu otevřít. Nabídneme práci alespoň několika z nich," uvedla Zahálková.

Dobrý den, jednu kávu

První komunikace znakovým jazykem začíná už po příchodu do kavárny. I pozdrav "uslyšíte" ve znakovém jazyce. Je sice doprovázen i obvyklým "dobrý den", tomu ale nejspíš neporozumíte kvůli horší výslovnosti neslyšících.

Když se usadíte, zaujme vás u stolu speciální dotyková obrazovka. Díky ní se můžete naučit základní fráze znakovým jazykem. Nechybí "překlad" menu, návštěvníci se mohou naučit slovíčka káva, bílé víno nebo třeba banánový pohár se šlehačkou. A samozřejmě potřebné fráze jako zaplatíme, ať už dohromady nebo zvlášť.

"Všichni hosté se snaží znakový jazyk používat. Když jim to nejde, ukážeme jim to, pomůžeme jim," líčí jedna z obsluhujících Květa Bělohlavová. "Hodně záleží na lidech. Měli jsme tady třeba jednoho pána z pražského letiště, kterého jsme učili slovíčka o letadlech. Byl z toho u vytržení," vzpomíná s úsměvem Zahálková.

Podle nich se nestává, že by kvůli komunikaci vznikaly v kavárně problémy. "I když někdo nepoužije znakový jazyk, mluví pomalu, takže rozumíme. Nebo nám v menu ukáže, co si přeje. A když nefunguje ani to, není problém přání napsat na papír," popisuje další servírka Renata Milfortová.

Občas samozřejmě nějaký drobný omyl nastat může. "Když třeba někdo ukazuje v lístku, co si přeje, může se obsluha splést. Zákazníci jsou ale tolerantní, nestalo se, že by špatnou objednávku vrátili," líčí Zahálková.

Denně sem přichází třicet až čtyřicet lidí, těsně po otevření na podzim loňského roku to bylo ještě více. "Ale vypadá to, že zhruba za dva roky už bychom se mohli sami uživit," libuje si Zahálková.

V kavárně pracují vždy dvě servírky. "Normálně by stačil jeden člověk, ale s neslyšícími tady není vůbec nikdo, holky jsou hozené do vody. Proto jsou tu ve dvou, aby byly schopné to zvládnout," přibližuje Martina Zahálková.

Podle ní by do budoucna do kavárny měl přibýt ještě speciální systém na dveře, který by obsluhu vibracemi upozornil, že někdo přišel. "Teď musí pořád koukat na dveře, toho bychom je chtěli ušetřit," plánuje.

Neuhneš, vyhodí tě z autobusu

Kvůli tomu, že hluchota není na první pohled viditelná, se občas dostávají neslyšící do velmi nepříjemných situací. Jaroslava Říhová, předsedkyně Plzeňské unie neslyšících, která je sama neslyšící, byla před Vánoci vyhozena z autobusu.

"Jela z rozsvěcení vánočního stromku, autobus byl plný lidí a někdo jí zřejmě řekl, aby se posunula dál. Neslyšela ho, takže na to nemohla zareagovat. Dostala lidově řečeno přes hubu a vyhodili jí z autobusu. Takové věci se bohužel stávají," připouští Zahálková.

Na problémy narážejí neslyšící každodenně, v běžném životě. "Nezavoláte do školy, že nemůžete jít na akci dítěte, s učitelem se nedomluvíte. Náročné jsou i návštěvy lékařů nebo úřadů," líčí Zahálková. Kvůli komunikační bariéře se pak neslyšící uzavírají okolnímu světu a scházejí se převážně ve svých komunitách.

Onemocnění sluchu

Odhaduje se, že potíže se sluchem má pět až deset procent populace. V Česku trápí méně závažné sluchové vady zhruba půl milionu a závažné vady či úplná ztráta sluchu asi 80 tisíc lidí. Každý rok lékaři diagnostikují některý ze sluchových problémů u dalších zhruba osmdesáti tisíc lidí.

Nejčastěji bývají postiženi starší lidé, problémy se nevyhýbají ani mladším lidem a dětem, mají je tři školáci ze sta. Část se jich s vrozenou vadou narodila, zbytek onemocněl v prvních letech života. Přechodným zhoršením sluchu po opakovaných středoušních zánětech nebo jiných infekcích trpí třetina dětí.

Zdroj: www.ordinace.cz