Princip takzvané kryoterapie spočívá v náhlém ochlazení povrchu těla. Při zhruba dvouminutovém pobytu v suchém mrazivém vzduchu přechodně poklesne teplota kůže, a to na 2 až 10 °C. Naproti tomu teplota tělesného jádra zůstává během tak krátké doby nepozměněna (díky tomu je koneckonců možné tuto proceduru přežít). Tělo je vlivem nízké teploty vystaveno stresu a aktivuje procesy nutné pro přežití. Organismus tak dostane dávku hormonů, především endorfinů, a protizánětlivých kortikoidů.
Z mého laického pohledu není zcela jasné, proč tomu tak je, ale odborníci tvrdí, že pobyt v mrazu má za následek významné, oproti normálu až čtyřnásobné prokrvení kůže i všeho, co se nachází těsně pod ní. Tím je prý zaručen onen kosmetický účinek kryoterapie, především pak při degeneraci podkožního vaziva při celulitidě. Kryoterapie (kupodivu) není vhodná pro osoby s alergií na chlad. Ale ani v případě, že mezi ně patříte, ještě není vše ztraceno. Ošetřit mrazem je totiž možné i jedno konkrétní problematické místo na těle. Takzvaná lokální kryoterapie proudem chladného vzduchu obvykle trvá tři až deset minut v závislosti na individuální reakci ošetřovaného.
Na vlastní husí kůži
Jak chutná na vlastní kůži mráz mínus 120 °C mířím vyzkoušet do Kryocentra v pražských Modřanech. O obavy nemám nouzi, koneckonců odjakživa považuji za mráz cokoliv pod šest stupňů nad nulou. V Kryocentru mě vítá usměvavá paní, které se hned pro jistotu ptám, jestli také podstoupila terapii mrazem. Tvrdí, že ano, a vypadá, že ji to nijak nepoškodilo. V duchu zadoufám, že jen nelže ze solidarity k zaměstnavateli. Podepisuji papír, že netrpím žádným srdečním onemocněním a nejsem alergická na mráz. Paní z recepce mi měří tlak. Upozorňuje, že se mi v té kruté zimě zvýší, čemuž věřím. Poté fasuji bavlněné triko, ponožky a šortky a odcházím se převléknout (a bát) do šatny.
Za chvíli sbírám odvahu a vstupuji do místnosti, kde už čeká řada nadšenců. "Přece nemůžou být všichni sebevrazi," uklidňuji se. Dostávám ještě instrukce, čelenku, roušku, palčáky a dřeváky a můžu prý jít "na to". Do kryokomory se sestupuje po schodech. Před jejími dveřmi je teplota mínus šedesát stupňů. Tam se má člověk chvíli aklimatizovat. O úspěšnosti aklimatizačního procesu mám své pochybnosti, ale následně zjišťuji, že tento "lehčí mrazík" zvládám dobře. Do té opravdové zimy se chodí ve dvou, jakožto začátečníkovi je mi přidělen štamgast, dobře znalý věci. Odvážně se za ním vrhám do místnůstky dvakrát dva metry a snažím se dýchat, neomdlít, přežít. Chodíme do kolečka. Štamgast mi něco vypráví a já mu odpovídám. Patrně se bavíme každý o něčem jiném, protože v komoře není dost dobře slyšet a hlas navíc zadrhává. Jinak se ale cítím dobře a vše probíhá bez problémů.
Cvičení na závěr
Po dvou minutách v mrazu se přesouvám do tělocvičny, kde mě čeká dvacetiminutová jízda na rotopedu. Účelem je prohřát tělo a prokrvit končetiny, výhodou, že je člověk z polária tak nabitý energií, že se mu dokonce cvičit chce. V tělocvičně se všichni usmívají, což mají na svědomí v mrazu vyplavené endorfiny. Cvičení je velmi důležitou součástí kryoterapie, při které dochází k prokrvení povrchu těla a bouřlivé látkové výměně, při níž organismus vylučuje jedy, kyselinu mléčnou a volné radikály způsobující poškození a stárnutí buněk.
Na závěr bych zmínila ještě několik užitečných informací. Aby se na příznivé účinky léčby mrazem na lidském těle projevily, doporučují odborníci nejprve deset vstupů za sebou, nelépe jednou denně. Poté už prý vzniká dlouhodobý efekt, který stačí udržovat například jedním vstupem týdně. Jednorázový vstup do modřanského Kryocentra stojí 360 korun. Permanentka na deset vstupu stojí 3300 korun a je přenosná. Zatímco například kontaktní čočky v očích nevadí, náušnice či prstýnky by vám mohly pobyt v mrazu poměrně dost znepříjemnit. To naštěstí zaměstnanci kryocentra pečlivě hlídají. Z čistě estetických důvodů doporučuji zabalit si sebou vlastní bavlněné oblečení. Univerzální šortky a triko, které je možné si v zařízení vypůjčit, nepatří mezi nejslušivější modely.
