Socialistická drogerie |
Velkou cenností byl krém Nivea, který jste při troše štěstí mohli koupit v několika málo drogeriích a v Tuzexu. "Máma používala mandlový krém AB. Dodnes ho prodávají a voní stejně," vzpomíná na osmdesátá léta Vanda Fuksová.
Stálicí na krémovém nebi socialistického Československa ale byly krémy z Ústavu lékařské kosmetiky v Praze. "Z maminčiny kosmetické výbavy se mi do paměti vryl norkový krém v bílé tubě s kytičkou. Jemně voněl a byl krásně mastný. Přede mnou byl v bezpečí, protože v pubertě opravdu nepotřebujete pleť uměle domašťovat," vybavuje si Katka Kučerová.
I dřív samozřejmě trápila teenagery akné. "Pleťová adstringentní stahující voda Amica a sada pleťových masek, které smrděly po síře, mne provázely pubertou," vzpomíná Šárka Slívová.
Lak - pivo -ocet, výbava na vlasy
Jediný stylingový přípravek, který si ženy mohly koupit v drogerii, byl lak na vlasy. Bez Lybaru nebo Taftu se neobešly zvlášť v období, kdy se nosil účes "helma". S jeho pomocí polehlivě vytvořily pevnou krustu na natupírovaných vlasech.
"Maminka měla na lak na vlasy takové ‚udělátko‘ s gumovým balonkem a skleněnou trubičkou jako rozprašovačem. Lak se do ní naléval z velké litrové skleněné lahve opletené plastikovou síťkou," říká Kamila Šedivá.
Speciální vosky a gely se tehdy ani nevyráběly. Účel univerzálního tužidla však spolehlivě plnilo pivo. Lesk vlasům dodala octová voda nebo kopřivový odvar a podle typu vlasů jste si mohli vybrat žloutkový šampon (na suché), kopřivový (na mastné) nebo heřmánkový (pro blondýny).
"Toužila jsem po jablíčkových šamponech. Nevím nic o kvalitě, ale tu vůni chtěl každý. Kodrcala jsem se kvůli nim celou noc v autobuse a ospalá pobíhala po drogeriích v Budapešti," směje se Stáňa Pařízková.
Zachtělo se vám nové barvy? Stačilo zajít do drogerie. Kadeřnice vám totiž obarvila hlavu stejnou barvou, kterou jste si mohla koupit sama.
"V pubertě jsem učinila několik pokusů s přípravkem Igora Royal a můžu říct, že tehdejší černá barva chytala skvěle a držela. Dlouho. Černá jsem byla tak dlouho, dokud vlasy neodrostly. Moje babička zase sázela na přeliv, chtěla být elegantní seniorka, tedy fialová," vypráví Petra Koutová. Blondýnkám stačil obyčejný kysličník. Někdy z něj byly smutné konce vlasů.
Bez řasenky? Jasně!
Ačkoliv dnešní výrobci tvrdí, že se žádná žena bez řasenky neobejde, tak vězte, že miliony československých žen se před revolucí bez řasenky obešly docela v pohodě. Pravda, trochu starostí s nabarvením řas přece jenom bylo. Šlo o to, dostat černou barvu na řasy. Jakoukoliv a jakkoliv.
"Na oči se používala maskara v krabičce, myslím, že byla z Polska. Byla to tuhá černá hmota, do které se plivlo, zamíchala se kartáčkem a aplikovala na řasy. Hřebínkem jste si pak řasy rozčesala. Moje spolužačka dokonce používala krém na boty, když nebyla maskara k sehnání," vypráví Vanda Fuksová.
Lepší verze, už s kartáčkem, se jmenovala Regina. Značka Regina prodává líčidla dodnes, samozřejmě v moderním provedení.
Oblíbený make-up od Dermacolu sice na obličeji vytvořil masku, ale na druhou stranu zakryl všechny vady pleti.
Charlie, nebo Old Spice?
Největší svízel byla s vůněmi – tu doma nevyrobíte. Jedním z mála řešení byla kolínská, tedy pokud se vám nelíbily Živé květy, a ty se nelíbily snad nikomu. Předrevolučním favoritem byl Charlie v modrém obalu, který se po roce 1989 začal dovážet z Ameriky ve čtvrtlitrových plastových lahvích.
Velkou vzácností byl i pravý Old Spice a Tabac pro muže. "Byla jsem na plese a přišel pro mne starší kluk, který fakt voněl. Úplně jsem se do něho zbláznila. Ženáči jsem naletěla na Old Spice," vzpomíná Jitka Součková. Běžně se dala koupit voda po holení Pitralon a Diplomat.
Časy, kdy jsme místo řasenky používaly krém na boty, se (doufejme) nikdy nevrátí. České holky si ale vždycky poradí.
