Přestože by to mohlo zavánět snahou protežovat kolegyni, musím Něžnou tygřici s čistým svědomím opravdu doporučit.
Cílová skupina jejích čtenářů bude asi stejná, jako je cílová skupina ženských časopisů. Přestože Emingerová píše jednoduché fejetony ze života svojí rodiny, není to žádné holčičí tlachání.
Její příhody jsou chytré, jiskrné a emotivní. Nic pro nabubřelé intelektuály. Nenabízí v nich metafyzická moudra plynoucí z koncentrace filozofického bádání. Najdete tam však praktické životní moudro plynoucí z koncentrace tří synů v jedné domácnosti zaměstnaných rodičů, kteří si své rodičovství i manželství užívají. Někde tam mezi těmi všedními starostmi je recept na šťastný život bez komplikované metafyziky.
Četla jsem Něžnou tygřici po cestě autobusem z Prahy do Brna předpokládajíc, že to bude oddychové čtení vhodné pro tento typ cestování. U Průhonic jsem se poprvé rozplakala, u Hrusic jsem řvala smíchy a u sjezdu na Zruč se mě muž, co seděl vedle na sedadle, zdvořile zeptal, co to čtu.
Půjčila jsem mu Tygřici, aby si přečetl alespoň jeden z fejetonů, nazvaný Trošku mrtvej pavouk, a pak to usmlouval ještě na jeden z druhé poloviny knihy. Emingerová totiž Něžnou tygřici rozdělila na první část inspirovanou příhodami se svými dětmi a na tu druhou, vzpomínkovou. Je to vlídné, přesto naléhavé, je to zábavné, ale poučné, je to cíleně dojemné, ale bez klišé. Takhle mají vypadat fejetony.
DANA EMINGEROVÁ - Něžná tygřice
Mladá fronta, Praha, 160 stran, 219 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %
