Pozor na šéfa diktátora: psychiatr Jan Cimický radí, jak se jím nestat

Chybou manažera je, pokud se bojí, že by mohl mít ve svém týmu kvalitnější lidi, než je on sám. Jedině nové pohledy nezaujatých osob mohou totiž posunout vývoj dopředu.

Dobrý šéf musí umět lidi zapálit a přesvědčit.

Manažeři sami často přiznávají, že jsou manipulátoři, ale nezapomenou podotknout, že pouze v pozitivním slova smyslu. Manipulaci a asertivitu považují za účinný nástroj toho, jak dosáhnout svých cílů. Někdy si ale pletou asertivitu s arogancí a pozitivní manipulaci s naprostou poslušností a oddaností. Pokud se k těmto vlastnostem ještě přidá pocit moci, šéf-diktátor je na světě. Získat si ale přirozený respekt je velmi těžké.

Patří manipulace a asertivita k sobě?
Zdánlivě by to mohlo vypadat, že se tyto vlastnosti vzájemně překrývají, a proto asertivní jednání dokáže nejsnadněji s člověkem manipulovat. V mnoha případech to tak skutečně funguje. Je-li podřízený spíše submisivní, bude přijímat od svého nadřízeného manipulativní pokyny s ulehčením a rád je dobře vykoná. Zjednoduší si tak fakt, že sám nemusí rozhodovat, tedy nemusí přemýšlet nad tím, co a jakou práci má dělat, protože dominantní šéf mu vše předem nadiktoval. Někteří podřízení tak trpí pouze úzkostí, zda tyto pokyny správně vyplní.

Jsem šéf, nesnesu kritiku
Manažer, či chcete-li řídící pracovník nebo šéf, je na druhou stranu autorita, tedy jedinec, který už "není kritizovatelný“, ale mohou být vůči němu výhrady. Proto i jeho nevhodná rozhodnutí se stanou středem skrytého posměchu, a to mu může uškodit. Mnozí manažeři nebo politici ve vysokých funcích právě posměch a kritiku velmi těžko snášejí. Pocit, že o všem rozhodují sami, že mají moc, je často zaslepí, a protože jim nezřídka chybí sebereflexe, začínají dělat chyby. Těch časem začnou využívat lidé kolem.

Vytvoří-li si však šéf obraz odpovědného a vždy zcela jistého vedoucího pracovníka, většina podřízených se jen "poveze" a odhodí pochybnosti - ve smyslu, ať to řeší ON, nás se to netýká. A to ovšem v mnoha případech také není to nejlepší. Pozitivní kritika je dobrá nejen pro kvalitní vztahy s podřízenými, ale také umožní se v budoucnu vyvarovat zbytečných chyb.

Podle psychiatra Jana Cimického by měl vypadat optimální vztah podřízený - manažer takto:

• Řekněte mi přesně, co ode mne chcete, očekáváte
• Nezasahujte mi zbytečně do mé práce
• Když něco udělám špatně, vytkněte mi to hned, korektně, klidně, konstruktivně 
• Pokud pracuji dobře, pochvalte mne
• V případě, že kritizuji a dám nějaký nový návrh, zamyslete se nad tím

Nevyžadujte slepou poslušnost
Existuje ještě celá řada dalších drobností, které je třeba od svých podřízených vyžadovat. Ty jsou individuální podle typu práce a požadovaného výkonu. "Neomylný a nesmlouvaný" šéf patří spíše do kategorie stresorů a jeho tým nemůže fungovat stoprocentně.

Pokud manažer pokládá za svůj úspěch pouze slepé vykonávání svých pokynů, možná má pocit uspokojení, ale jeho firma nemá šanci prosperovat. Jedině nové pohledy nezaujatých osob mohou totiž posunout vývoj dopředu. Chybou manažera je, pokud se bojí, že by mohl mít ve svém týmu kvalitnější lidi, než je on sám.

Jednou z nejdůležitějších vlastností šéfa je přirozená autorita. Musí ale vědět, jak přinutit lidi, aby dělali to, co je potřeba. To znamená, že své pracovníky pozitivně motivuje. Šéf může nabídnout rychlý kariérní postup, vyšší pravomoci, lepší plat, větší respekt kolegů. Bez této motivace by lidé ve firmě žádné dobré výkony nepodávali. Dobrý šéf musí umět lidi zapálit a přesvědčit, že se jim jejich čas a energii, které do práce vloží, efektivně vrátí.

Respekt si manažer vybuduje hlavně tím, že přesně ví, o čem mluví, úctou ke svým podřízeným i sám k sobě. Ví, že je potřeba splnit, co slíbil, stojí za svými podřízenými, dokáže mít nadhled a nebere sebe přespříliš vážně.