Do takzvaného Sherwoodu u Hlavního nádraží dorazíme po druhé hodině odpoledne. Je teplo, tak Mirka s Petrem ze sdružení Sananim rozbalují svůj "harmreduction stánek" na lavičce.
Ve velké brašně a batohu je zásoba základních potřeb pro "bezpečné" nitrožilní užívání drog. Čisté stříkačky a jehly, dezinfekční polštářky, náplasti, malinká balení fyziologického roztoku, filtrovací vatičky. A žlutočervené kontejnerky na použité jehly.
Za odpoledne se zde vystřídá 143 narkomanů. Většina z nich fetuje heroin nebo jeho náhražku subutex. Chvílemi se jich k lavičce nahrne i deset najednou. Streetworkeři jim vydají 720 sterilních stříkaček a šest stovek použitých od nich vyberou.
Poslouchám útržky jejich hovorů a skládám si příběhy některých z nich. Zničené životy, rozbourané rodiny a vztahy, rozhašené zdraví, pochroumaná psychika, prostituce, krádeže... A málo naděje.
Mám doma holčičku. Manželka taky bere
"Jsem na esku (subutex, náhražka za heroin, dnes nejrozšířenější opiát v Praze, pozn. aut.), jenže jsem do toho teď začal i chlastat, to je zlý. Chci toho nechat, mám to promyšlený... Místo subutexu teď budu brát chvíli hero, protože z něj je jednodušší přestat. Mám doma tříletou holčičku. Manželka taky bere," říká třicetiletý muž v koženkové bundě s výraznými kruhy pod očima.
Má oteklé ruce. "Doktorka říkala, že je to od ledvin. Nebo od jater. Už nevím." Během patnácti minut, co obcházel kolem, vypil placatku vodky.
HARMREDUCTION
Funkce harm-reduction je prostá. Když už si narkoman píchá, ať k tomu používá čisté jehly a ty špinavé neodhazuje na ulici. Snižuje se tak riziko šíření infekčních chorob a dalších zdravotních problémů, které jsou s užíváním drog spojené.
"K obhajobě smyslu naší práce používáme jednoduchý argument. Jeden rok léčby HIV pozitivního člověka stojí společnost milion korun. Výměna jehel pro jednoho člověk stojí několik tisíc," říká lakonicky šéf terénních programů Sananimu Martin Větrovec.
Streetworkerka Mirka rozmlouvá s každým, kdo trochu chce. Nikoho nenapomíná, nikomu z nich nekáže, nevychovává je. Když zaznamená zájem, snaží se pomoct. Už jen tím, že klienty vyslechne, předá adresy a telefony kontaktních center Sananimu, nebo jim přímo půjčí telefon, aby si dohodli schůzku třeba s právničkou. Tu a tam se nenápadně pokusí naťuknout téma léčby nebo alespoň výměnu nitrožilního užívání drogy za orální.
Klient půl roku abstinuje. To člověka nakopne
Mirka Kalužíková pracuje v Sananimu dva roky, přitom studuje. Jednoho klienta se jí podařilo přivést až k abstinenci. "Když jsem ho poznala, byl přes deset let závislý na heroinu. Ale vyhrál nejprve boj s jehlou, přestal si píchat a začal hulit z plechu (vdechování výparů heroinu z alobalu, pozn. aut.)," vypráví.
Protože prý Mirce důvěřoval, požádal ji o pomoc, když přestal svou situaci zvládat. "Měl ale štěstí, protože měl práci i bydlení, byl to jeden z těch ´lepších´ klientů," vypráví Mirka. Doporučila mu substituční terapii. "Po půl roce mi tamní psychiatr říkal, že léčbu ukončil. Když jsem ho potkala, tak se mi chlubil, že nic nebere a že to zvládl. Tohle člověka hrozně nakopne do další práce, i když si mnozí myslí, že takhle pracovat s feťáky smysl nemá."
Špendlíkové zorničky a chuť. Prostě chuť
Mají pichlavé, opiáty smrštěné zorničky, ruce rozpíchané i mezi prsty, zkažené zuby, odhalují zanícené boule na těle (tzv. abcesy), vytahují roztodivné pytlíčky a taštičky a z nich použité jehly.
Svěřují se streetworkerům i kolegům "feťákům" se svými problémy, mnozí z nich prohlašují, že chtějí přestat, další to "mají pod kontrolou". Aby si vydělali na fet kradou, holky šlapou, ale někteří i pracují. Většinou v závislosti lítají i jejich partneři.
"Nedávno jsem na čtyři dny přestala, byla jsem čistá," říká vítězně vychrtlá blondýnka. "A proč jsi zase začala," ptá se jí Mirka. "No. Chuť prostě. Prostě jsem měla chuť," pokrčí rameny mladá žena, vezme si pár čistých jehel a zmizí.
"Máte testy těhotenský?" ptá se asi třicetiletá žena. Mirka jí ho podává. "Tak ať je negativní, přeju." "Hm. Negativní pozitivní. To zvládnu. Však víš, už jedno mám," odpovídá na opiátech závislá máma.
Fakt euforickej zážitek s rohypnolem
"´Sem fakt dobrej. Trefil jsem z deseti metrů klobouk pána z dopravní značky," chlubí se jeden klient svým vlastnoručně vyrobeným prakem. Sedí na zemi a hledá po kapsách a několika svých taškách a batůžcích "špíny", použité jehly. "Na člověka bych nevystřelil, to ne, ale holuba možná jo. Je to neetický, jo, ale kdyby byl třeba chromej...," mluví a mluví. Šíří vyprávění připomíná strýce Pepina, ale jeho intonace není bodrá a veselá, ale monotónní, mdlá.
Na fet si vydělává krádežemi. Dá prý hodně práce, než najde auto, u kterého necítí nebezpečí, že "někdo zavolá policajty". Má také "fakt skvělej" batůžek, který splývá se zády. "Jsem s tím nenápadnej. Když jdu ve tři ráno s báglem, tak to se hned zajímaj, co v něm mám." Na závěr svého padesátiminutového monologu přihodí recept na "fakt euforickej zážitek". Z vyjmenovaných ingrediencí znám jen rohypnol.
Když v podvečer Sherwood opouštím, před očima se mi míhá děsivé leporelo tváří desítek mladých lidí, kterým opiáty devastují život. A jsem ráda, že mám chuť jen na pivo.
