Pan Achmat protestuje proti příliš zaostalému systému (v Jihoafrické republice se prý nevěří, že mezi virem HIV a AIDS je souvislost, ba ani tomu, že se přenášejí pohlavním stykem). Protestuje i proti příliš kapitalistickému systému (těžce nemocní si musí léky platit ze svého).
Pojďme protestovat proti příliš osvícenému a příliš socialistickému systému! Každá nemoc, i ta, kterou jsme si prokazatelně přivodili sami, je v něm státní. Všechny léky, i ty banální, jsou hrazeny z pojištění.
V neosvíceném a kapitalistickém jihoafrickém systému se konkrétním chudým lidem nedostává léků proti AIDS. V našem socialistickém pojišťovna šlape na brzdu a říká: Už nemůžeme hradit nové léky proti rakovině. V Jihoafrické republice předčasně zemřou lidé kvůli přílišnému kapitalismu. Je pravděpodobné, že u nás zemřou předčasně lidé kvůli přílišnému socialismu.
Přitom řešení je až děsivě jednoduché: Chřipka je tvoje věc, občane, podobně jako nabouraný blatník u auta. Postarej se o ni. Ba i vymknutý kotník. Není tak drahé se pojistit proti finančním ztrátám, které ti léčením nastanou. V rakovině či AIDS jsme si však všichni rovni - ani nejzarytější konzervativec neřekne, že toto je přílišný socialismus.
Humanistický lékař to neuzná - komfort mají mít všichni, ti s rýmou i ti s rakovinou. A když na obojí není? Přece nebudeme škudlit na lidském utrpení. Zackie Achmat možná umře předčasně proto, aby prosadil pro nás očividnou a nespornou věc - že společnost má pomoci těžce nemocným. Vzdejme se tedy aspoň acylpyrinu, abychom potřeli jiný očividný nesmysl. Společnost nemá pomáhat lehce nemocným na úkor umírajících.
