Test se skládal z několika kroků. Kvarteto řidičů nejprve zasedlo okolo stolu v jedné pražské restauraci, aby nenuceně prožilo typický večer podle středoevropských zvyklostí. Nejdříve teklo proudem pivo, po třech kolech přešla testovací parta na tvrdý alkohol. Během čtyř hodin strávených v hostinském zařízení pak dva nejotrlejší pijáci zalili pivo pěti velkými panáky (osoba A "štíhloun" a osoba B "vazoun"), pouze občasný konzument alkoholu se zastavil po třetí skleničce (osoba C "průměrný tělesný typ"), jediná žena testu vypila ještě o půl skleničky méně (osoba D "průměrný tělesný typ"). Všichni zvolili stejný druh alkoholu - skotskou. Během prvních skleniček i všichni večeřeli. Vybrali si běžné nabídky jídelního lístku.
Během celého večera všichni foukali průběžně do elektronického přístroje (v ceně dvou tisíc korun), který odhaluje alkohol v dechu a ihned na displeji zobrazuje naměřenou hodnotu. Těsně před půlnocí, kdy první část (pro účastníky ta příjemnější) testu končila, naměřil přístroj všem čtyřem osobám v dechu okolo jednoho promile alkoholu. Jaká byla atmosféra na konci první etapy, nejlépe dokazují zaznamenané úryvky z rozhovorů. "Musím se psem, on už bude pěkně naštvanej a všechno doma rozžvejká," zopakovala už asi podesáté za večer osoba A. Testér B začínal zabředávat do nekonečných filozofických meditací: "Jó ale s šampaňským by vám ten test dopadl určitě jinak, protože..." (zbytek nezveřejňujeme pro zbytečný rozsah a nezajímavý obsah). Osoba C má v životě k alkoholu negativní vztah a nebylo divu, že s ní vypité množství zacloumalo nejvíce. "Už vás mám pěkně rozvostřený," hlásila se špatnou artikulací. A jediná přítomná dáma se jen občas odmlčela od svého pronikavého smíchu.
Všichni čtyři pak odjeli domů, aby ulehli ke stanovenému šestihodinovému spánku. Co se mezitím děje s organismem z pohledu lékaře? "Nastává odbourávání alkoholu," tvrdí lékař Karel Nešpor z alkoholické léčebny v pražských Bohnicích. "Vše záleží na více faktorech, které odbourávání různě ovlivňují. Rychleji alkohol odbourává mužský organismus, výhodu má i tělesně zdravý člověk a ten, kdo je vůči alkoholu odolnější." Co naopak zpomaluje odchod alkoholu z těla? "Vážná jaterní onemocnění, hůře se s alkoholem vypořádá ženský organismus, stejně jako tělo s nízkou odolností vůči alkoholu. Pomaleji se alkoholu zbavují i děti, dospívající, potom starší a lidé s vysokým podílem tuku," jmenuje Karel Nešpor. I když se alkohol pomalu z těla ztrácí, je podle Karla Nešpora stále hodně důvodů, proč není člověk způsobilý stoprocentně zvládat řízení auta. "Člověk je nevyspaný, přijdou na něj nepříjemné tělesné a duševní stavy. To zhoršuje soustředění a odvádí pozornost od řízení."
Jak se teoretická slova lékaře projevila v praxi na kvartetu dobrovolníků, ukázaly další části praktického testu.
Druhý den ráno byl nejdříve na programu první odběr krve, jejíž vzorky putovaly do toxikologické laboratoře. Zde se zjišťovalo množství alkoholu kolujícího i po šestihodinovém spánku v žilách čtyř účastníků. Tedy tří, protože osoba B přes dva načasované budíky zaspala a spánek si prodloužila o celé dvě hodiny.
Krevní zkouška je nejvěrohodnějším testem na přítomnost alkoholu v lidském těle, a proto ji používá i policie jako důkaz proti podnapilým řidičům. Osoba A, která si s alkoholem předešlé noci nejvíce rozuměla, měla na první zkoušce skóre 0,38 promile alkoholu. Osobě C kolovalo brzy ráno 0,13 promile alkoholu v krvi, osoba D byla "čistá". Několik desítek minut po odběru krve následovalo dýchání do elektronického detektoru, který se výrazně odlišil od chemického rozboru krve jen u osoby D. Té naměřil 0,2 promile. Mezitím dorazil i opozdilec a přístroj i přes delší spánek ohlásil 0,4 promile v dechu osoby B. Odběr krve a následná dechová zkouška proběhly zhruba osm hodin po dopití posledního drinku. Výsledek po druhé části testu je jasný. Za volant by nesměl usednout ani jeden z účastníků, protože je nejen sužovaly kovaříci v hlavě, ale v případě policejní kontroly by následoval odvoz na odběr krve a pak vysoká, několikatisícová pokuta se záznamem v kartě řidiče.
"Řidič většinou bývá překvapen, kolik alkoholu mu ještě naměříme při dechové zkoušce," potvrzuje výsledky prvního kola odběrů dopravní policista Jaroslav Květoň.
Další kroky teď už zase kvarteta dobrovolníků mířily do vyhřáté místnosti, kde čekal testovací trenažér. Ten v trochu modifikované podobě znají i piloti a jeho úkolem je zkoušet reakce osob, které musí rychle reagovat na podněty z okolí. A sem patří bezpochyby každý řidič motorového vozidla. "Správně se mu říká determinační přístroj a zjišťuje rychlost a správnost reakcí," vysvětluje psycholožka Vlasta Rehnová z Centra dopravního výzkumu, která dohlížela na třetí část celého testu. Postupně se u přístroje vystřídala celá čtveřice účastníků testu, zatímco Vlasta Rehnová pozorovala reakce. Své začalo sehrávat i teplo v místnosti, která připomínala vytopený automobil. "Bylo dobré, že v testovací místnosti panoval celkem čilý ruch, což připomínalo rušnou ulici, dobré bylo i občasné vyrušování testovaných osob. To zase simulovalo situace, kdy musí člověk v autě mluvit se spolucestujícími nebo telefonuje," říká Vlasta Rehnová. A průběžné výsledky? Osoba A (spolu s B nejvíce alkoholu) často nad přístrojem váhá a déle se rozhoduje. A čím déle sedí u trenažéru, tím více přiznává potíže s rozeznáním žlutého světla od bílého. Včera neméně konzumující osoba B (ačkoliv spala více) působí unaveným dojmem, má potíže s jemnými pohyby, špatně se trefuje do tlačítek a plete si ruce. Osoba C (po této akci možná přestane pít úplně) má problémy s koncentrací. Ruší ji nejvíc okolní ruch. Dáma D zase vyrukovala na přístroj s ostrým bušením do tlačítek, které se dále stupňuje.
Psycholožka Vlasta Rehnová komentuje třetí kolo slovy: "U všech se projevovaly potíže s plnou koncentrací, byli podráždění, nepozorovala jsem u nich chuť k potřebné akci. U tří osob jsem si všimla zhoršené motoriky a jedna osoba měla poruchu barvocitu."
To už testované kvarteto zamířilo zpátky k odběrům krve a uplynulo jedenáct hodin od vypití poslední skleničky. Výsledky druhé chemické zkoušky byly povzbudivější, alespoň pro případnou policejní kontrolu. Krev už byla vyčištěná od alkoholu, ani dechová zkouška neodhalila alkohol v dechu ani jednoho testovaného. To ale stále neznamená, že má řidič vyhráno a večírek je zapomenut. Následující opakovaná zkouška na trenažéru (část pátá a poslední) potvrzuje slova lékaře Karla Nešpora o přetrvávající únavě a stresu. Vlasta Rehnová shrnula druhé setkání osob s přístrojem takto: "Ti, co pili méně, už trochu obživli, během práce na přístroji stíhají reagovat na dotazy okolí." Mnohem hůře je na tom dvojice, která si včera připila více. "Ti propadají ještě do většího útlumu, přestože se osoba B více vyspala není na tom lépe než osoba A. Oba potřebují další spánek."
Test upozornil i na další skutečnost. Každé tělo se s alkoholem vypořádává jinak, a proto dávat přesné rady, za jak dlouho lze usednout do auta a stoprocentně ho ovládat, nelze.
Trubičky na soukromou dechovou zkoušku jsou nedostatkovým zbožím
Než ve finále foukat do trubičky nebo digitálního testeru, který třímá v ruce policista, je lepší, když si nejistý motorista foukne soukromě a popřípadě svou jízdu ještě o pár hodin odloží. Jak se však ukázalo, na shánění detekčních trubiček aby si vzal řidič dovolenou. Na osmadvaceti navštívených benzinových stanicích trubičky neměli, jiné to nebylo ani v pěti lékárnách a pěti trafikách. Trubičky jsou zkrátka nedostatkovým zbožím a nikdo neví, kde se dají koupit natož objednat.
"Detekční trubičky nejsou zrovna nejatraktivnější zboží, velkoobchody a jiné společnosti, které se starají o distribuci, o ně nemají velký zájem," tvrdí Michael Veřtát, ředitel společnosti Tejas, která trubičky vyrábí. "S tím souvisí i to, že náš výrobek nelze přesně zařadit do nějaké prodejní skupiny, nejsou to totiž ani potraviny, ani autodoplňky. Hledáme tedy jiné cesty, jak náš výrobek dostat na trh, ale není v našich silách zásobovat samostatně každou benzinovou stanici."
Přitom o detekční trubičky je mezi motoristy zájem, za dvě trubičky zaplatí řádově padesát korun, a mohou si tak ušetřit spoustu problémů.
"Alespoň dvakrát či třikrát do týdne se po nich někdo shání," tvrdili shodně prodavači na čerpacích stanicích. Digitální tester se dá koupit snadněji, ale stojí víc než dva tisíce korun. Prodává se ve zdravotnických potřebách, svými kvalitami se však přístrojům, co používají policisté, nevyrovná. Ti používají přístroje za víc než třicet tisíc korun.
(hoč)
 Řidič po pijácké noci hůře vidí, je malátný, špatně se koncentruje, nefunguje mu paměť a má špatnou náladu. |
 Testující vzali zkoušku smrtelně vážně |
