Příštího dne ráno se Harry probudil časně. I když věděl, že venku už je světlo, zůstal ještě ležet se zavřenýma očima. "Byl to jen sen," ujišťoval sám sebe. "Zdálo se mi, že z nebe spadl obr Hagrid a oznámil mi, že půjdu do čarodějné školy. Až otevřu oči, budu zas u sebe v přístěnku." Vtom uslyšel hlasité zaklepání. "Á, to už teta Petunie bouchá na dveře," napadlo Harryho a srdce mu pokleslo. Oči však ještě pořád neotevřel; byl to tak krásný sen! Ťuk, ťuk. "Dobrá, dobrá," zamumlal Harry. "Vždyť už vstávám." Posadil se a spadl z něj Hagridův těžký kabát. Chatrč zaplavilo sluneční světlo; bouře už skončila, Hagrid sám spal na zborcené pohovce a na okno ťukala pařátkem sova. V zobáku držela noviny. Harry s námahou vstal; cítil se tak šťastný, jako by se v něm nadouval obrovský balon. Šel přímo k oknu a trhnutím ho otevřel. Sova vlétla dovnitř a upustila noviny na Hagrida, ale obr se neprobudil. Nato se sova snesla na podlahu a začala útočit na Hagridův kabát. "Tohle nedělej." Harry se pokusil sovu odehnat, ale ta se po něm prudce ohnala zobákem a nepřestávala trhat kabát. "Hagride!" hlasitě zavolal Harry. "Je tu nějaká sova - " "No tak jí zaplať," zamručel Hagrid do pohovky. "Cože?" "Chce zaplatit, že přinesla noviny. Podívej se mi do kapes." Hagridův kabát jako by sestával jen ze samých kapes, ve kterých byly svazky klíčů, broky do vzduchovky, klubka provázku, větrové bonbony, sáčky s čajem... Konečně Harry vytáhl hrst podivně vyhlížejících mincí. "Dej jí pět svrčků," řekl Hagrid rozespale. "Svrčků?" "To jsou ty malý bronzový." Harry odpočítal pět malých bronzových mincí a sova natáhla pařátek, aby jí peníze vložil do malého koženého váčku, který na něm měla přivázaný. Pak vyletěla otevřeným oknem ven. Hagrid hlasitě zívl, posadil se a začal se protahovat. "Nejlíp, když vyrazíme, Harry, máme toho dneska spoustu; musíme zajet do Londýna a koupit ti všecky ty věci do školy." Harry převracel kouzelnické mince na dlani a prohlížel si je. Najednou ho napadlo něco, při čem měl pocit, jako by ten balon štěstí v jeho nitru někdo propíchl. "Ehm - Hagride?" "Copak?" zeptal se Hagrid a natahoval si obrovské vysoké boty. "Když já nemám žádné peníze - a slyšel jsi včera večer strýce Vernona -, abych se někam šel učit kouzla, to on mi platit nebude." "Tak s tím se netrap," řekl Hagrid, vstal a poškrábal se na hlavě. "To si myslíš, že ti rodiče nic nenechali?" "Ale když jejich dům vyhořel - " "Přece si nenechávali svoje zlato doma, Harry! Nejdřív ze všeho musíme ke Gringottovejm - to je kouzelnická banka. Vezmi si párek, nejsou špatný ani za studena - a docela bych si dal i kousek toho tvýho narozeninovýho dortu." "Copak kouzelníci mají banky?" "Jenom tu jednu. U Gringottovejch. Vedou ji skřetové." Harrymu upadl kousek uzenky, kterou držel v ruce. "Skřetové?" "Jo - takže bys musel bejt na hlavu, kdyby ses ji pokoušel vykrást, to ti říkám. Se skřetama si nikdy nezačínej, Harry. Gringottovic banka je to nejbezpečnější místo na světě, když si chceš něco spolehlivě uložit - kromě snad Bradavic. A já tam stejně musím; posílá mě tam Brumbál, zařídit něco pro Bradavice," a Hagrid se hrdě napřímil. "Obvykle mě posílá zařizovat důležitý věci. Dojet pro tebe - vyzvednout něco u Gringottovejch - poněvač ví, že se na mě může spolehnout. Vzal sis všecko? Tak jdeme." Harry vyšel za Hagridem ven na útes. Obloha teď byla úplně jasná a moře se lesklo ve sluneční záři. Veslice pronajatá strýcem Vernonem se tam ještě pohupovala; po bouřce měla na dně spoustu vody. "Jak ses sem dostal?" zeptal se Harry a rozhlížel se, kde je ještě jeden člun. "Přiletěl jsem," vysvětlil Hagrid. "Přiletěl?" "Jo - ale nazpátek pojedem tímdletím. Teď, když jseš se mnou, už žádný kouzla dělat nesmím." Usadili se v loďce, Harry však ještě upřeně hleděl na Hagrida a pokoušel se představit si ho, jak letí. "To bude votrava, veslovat takovou dálku," řekl Hagrid a zas jednou se na Harryho podíval úkosem. "Kdybych - ehm - kdybych tu kocábku malinko popohnal, myslíš, že bys to v Bradavicích nemusel nikomu vykládat?" "Samozřejmě," ujistil ho Harry, nadšený při pomyšlení, že uvidí další kouzlo. Hagrid znovu vytáhl růžový deštník, dvakrát jím zaklepal na bok veslice - a v tu ránu se už řítili k pobřeží. "Proč by někdo musel být padlý na hlavu, aby se pokoušel vyloupit Gringottovy?" zeptal se Harry. "Poněvač je to tam začarovaný," vysvětlil Hagrid a při těch slovech si roztáhl noviny. "Ty obzvlášť bezpečný trezory prej hlídaj draci. A potom by ses ještě musel dostat ven - jejich sklepení jsou totiž stovky mil pod Londýnem. Hluboko pod podzemkou. I kdybys dokázal něco ukrást, hledal bys cestu tak dlouho, až bys vod hladu umřel." Harry seděl a přemýšlel o tom, zatímco Hagrid si četl noviny, Denního věštce. Od strýce Vernona Harry věděl, že lidé nemají rádi, když je při čtení někdo vyrušuje, stálo ho však velkou námahu mlčet, protože v životě ho ještě nepálilo tolik otázek. "Ministerstvo kouzel už zas něco zbabralo," zamumlal Hagrid a obrátil stránku. "Copak ono je nějaké ministerstvo kouzel?" vyhrkl Harry, už se nestačil zarazit. "No jistě," řekl Hagrid. "Samosebou chtěli, aby byl ministrem Brumbál, jenomže ten by z Bradavic nešel, tak to dostal starej Kornelius Popletal. V ětšího packala bys nenašel. Takže každý ráno posílá k Brumbálovi celý hejno sov a chce po něm rady." "A co to ministerstvo kouzel dělá?" "Hlavně musí před mudly udržet v tajnosti, že po celý Anglii ještě jsou čarodějky a kouzelníci." "Ale proč?" "Proč? Mordyjé, Harry, poněvač jinak by každej chtěl, aby mu nějakým kouzlem pomohli z jeho starostí. To teda ne, líp, když nás nechaj na pokoji." V tu chvíli loďka lehce narazila do přístavní zdi. Hagrid složil noviny a vystoupili po kamenných schodech na ulici. Jak šli městečkem k nádraží, mnoho chodců se po Hagridovi ohlíželo. Harry se tomu ani nedivil. Nejenže byl Hagrid dvakrát tak vysoký, jak kdokoliv jiný, ještě k tomu ukazoval na úplně obyčejné věci, jako třeba parkovací hodiny, a hlasitě prohlašoval: "Vidíš todle, Harry? Co si ty mudlové všecko nevymyslej, viď?" "Hagride," ozval se Harry, a trochu supěl, jak musel utíkat, aby mu stačil, "říkal jsi, že u Gringottových jsou draci?" "No, aspoň se to tvrdí," odpověděl Hagrid. "Jémine, já bych takovýho draka chtěl mít!" "Ty bys ho chtěl?" "Přál jsem si ho vod samýho dětství - už jsme tu." Dorazili na nádraží. Vlak do Londýna jel za pět minut. Hagrid, který nerozuměl "mudlovskejm penězům", jak jim říkal, dal bankovky Harrymu, aby koupil lístky. Lidé ve vlaku na ně třeštili oči ještě víc. Hagrid si zabral dvě sedadla, seděl a pletl cosi, co vypadalo jako kanárkově žlutý cirkusový stan. "Máš ještě ten dopis, Harry?" zeptal se, a přitom počítal oka. Harry vytáhl z kapsy pergamenovou obálku. "Výborně," řekl Hagrid. "Je tam seznam všeho, co potřebuješ." Harry rozložil druhý list papíru, kterého si včera večer nevšiml, a četl: ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICĺCH Stejnokroj Žáci prvního ročníku budou potřebovat: 1. tři jednobarevné pracovní hábity (černé), 2. jednu jednobarevnou špičatou čapku (černou) na každodenní nošení, 3. jeden pár ochranných rukavic (z dračí kůže nebo podobné), 4. jeden zimní plášť (černý, se stříbrnými sponami). Upozorňujeme, že žáci by měli mít veškeré oblečení opatřeno jmenovkami. Předepsané knihy Každý žák bude potřebovat tyto učebnice: Miranda Jestřábová: Příručka kouzelnických slov a zaklínadel (1. stupeň) Batylda Bagshotová: Dějiny čar a kouzel Adalbert Waffling: Teorie kouzelnického umění Emeric Cvak: Úvod do přeměňování Phyllida Výtrusová: Tisíc kouzelnických bylin a hub Arsenius Stopečka: Kouzelnické odvary a lektvary Mlok Scamander: Fantastická zvířata a kde je najít Quentin Trimble: Černá magie - příručka sebeobrany Další vybavení 1 hůlka 1 kotlík (cínový, standardní velikost 2) 1 sada skleněných nebo křišťálových lahviček 1 dalekohled 1 mosazné váhy Žáci si s sebou mohou rovněž přivézt sovu NEBO kočku NEBO žábu. UPOZORŇUJEME RODIČE, ŽE ŽÁKŮM PRVNĺHO ROČNĺKU NEJSOU POVOLENA JEJICH VLASTNĺ KOŠŤATA!
Přeložil: Vladimír Medek (c) Albatros, Bloomsbury
Přeložil: Vladimír Medek (c) Albatros, Bloomsbury
