Motory V12 jsou ohroženým druhem. V poslední době se jich automobilky vzdávají na úkor downsizingu a elektrifikace. V Maranellu se také chystají na elektrickou éru, ale nyní právě představili hi-tech auto v klasickém hardcore pojetí, které ocení všichni tradicionalisté.
Flavio Manzoni, šéfdesignér Ferrari to vysvětluje: „Chtěli jsme vytvořit auto, které bude respektovat naši tradici, ale také jsme chtěli vytvořit něco, co bude velmi moderní.“
Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40 |
Pro Enza Ferrariho byl dvanáctiválcový motor, nejlépe vpředu pod dlouhou kapotou, charakteristickým prvkem jeho sportovních vozů. Koncem 40. let tak navrhl první Ferrari 125 a v průběhu desetiletí štafetový kolík tohoto klasického uspořádání i nesly legendární modely 250, 330, 550 Maranello a Ferrari 812 Superfast. Italové nyní podle stejného receptu postavili klasiku pro 21. století, která nese jednoduché, ale všeříkající označení 12Cilindri (Dodici Cilindri) – Dvanáctiválec.
Stejně jako u legendární Daytony, i v případě novinky lze volit mezi kupé a otevřenou verzí Spider. Karoserie novinky má 4,73 metru na délku, 2,18 metru na šířku a je 1,29 metru vysoká. Rozvor je přitom dlouhý plných 2,70 metru, tedy o dva centimetry méně než u předchůdce.
Autofotka týdne: Ferrari za 1,2 miliardy? Je to nový rekord, ale i zklamání |
Pod přední kapotou má maranellská novinka vysokootáčkový atmosférický motor V12 o objemu 6,5 litru, který po úpravách převzala od modelu 812 Competizione. Agregát s kódovým označením F140HD má svůj původ ještě v motoru, který poháněl Ferrari Enzo. Jedná se o nejvýkonnější atmosféricky plněný sériově vyráběný motor Ferrari v historii.
Disponuje výkonem 830 koní a odvádí točivý moment 678 Nm, jehož 80 % je k dispozici již ve 2 500 otáčkách. Není překvapením, že vrchol show se odehrává úplně nahoře, protože červená zóna vrcholí na hranici 9 500 1/min. Motor se díky použití titanových ojnic, které snižují rotující hmotu o 40 %, velmi ochotně vytáčí.
Dvanáctiválcové ferrari je rodinný supersport. Prohnali jsme ho přes Alpy |
Poprvé byl spojen s osmistupňovou dvouspojkovou převodovkou, která zkracuje časy řazení o téměř o třetinu. Výsledkem je zrychlení z 0 na 100 km/h za 2,9 sekundy, méně než 7,9 sekundy potřebných na dosažení dvoustovky a maximální rychlost přes 340 km/h. Spider to zvládne jen o trochu pomaleji – za 2,95 sekundy a 8,2 sekundy. Oproti 1 560 kg vážícímu kupé je totiž o 60 kg těžší. Konstruktéři dosáhli téměř rovnoměrného rozložení hmotnosti (48,3/51,7).
Bez křídel a s větráky
Kabina je podobně jako u modelů Roma a Purosangue pojatá jako „duální kokpit“. Vládce vozu má před sebou 15,6“ digitální štít, před spolujezdcem je 8,8“ displej a mezi nimi ještě 10,25“ obrazovka infotainmentu. Volič převodovky svým provedením připomíná kulisu manuální skříně.
Standardní komfortní sedadla je možné za příplatek nahradit lehkými sportovními sedadly z karbonové skořepiny. Kupující si mohou u kupé vybrat ze tří variant střechy: sklo, hliník nebo uhlíková vlákna. Skládací pevnou střechu Spideru lze složit nebo instalovat za 14 sekund, a to i při jízdě do rychlosti 45 km/h.
Frajeřina, či šílenost? Tříletý kluk prohání ferrari za 50 milionů po okruhu |
Ferrari 12Cilindri využívá aktivní aerodynamiku. Na přední části podvozku jsou tři páry větráků, které spolupracují s předním splitterem na zvýšení přítlaku na přední kola. Centrální část podvozku je navržena tak, aby přiváděla vzduch k zadnímu difuzoru, a další dvojice vírových generátorů je umístěna mezi zadními koly. Řada pečlivě navržených a přesně umístěných větracích otvorů směřuje méně účinný horký vzduch z motoru a chladičů pryč z vozu.
Šefdesignér Flavio Manzoni zdůrazňuje, že model 12Cilindri kvůli aktivní aerodynamice nepotřebuje aktivní zadního křídlo po celé šířce, což ho umožnilo návrhářům opatřit překvapivě prostorným zavazadlovým prostorem.
První ferrari s šestiválcem je supersport pro každý den. Prohnali jsme dino |
Celohliníkový podvozek složený z výlisků a odlitků je ale nový. Velká část odpružení a brzdového systému 12Cilindri je ale převzata z 812 Competizione, stejně jako diferenciál. Adoptován byl i systém řízení všech čtyř kol, který je schopen nezávisle regulovat pohyb každého ze standardně 21“ kol.
A co za to? Novodobá daytona se prodává za 395 000 eur (kupé) a 435 000 eur (kabriolet), tedy v přepočtu za přibližně 9,9, resp. 10,8 milionu Kč.
Daytona to nandala miuře
Vzorem pro koncept a design nového modelu Ferrari 12Cilindri byl model z přelomu 60. a 70. let, který vznikl jako berlinetta Ferrari 365 GTB/4 (1284 kusů) a spider 365 GTS/4 (122 kusů). Trojitý triumf Ferrari v závodě 24 hodin Daytony v roce 1967 ale nakonec způsobil, že ho všichni znají spíše pod přezdívkou Daytona.
Dvoumístný grand tourer byl představen na pařížském autosalonu v roce 1968 jako náhrada za model 275 GTB/4. S revoluční karoserií se žraločí přídí od Leonarda Fioravantiho ze studia Pininfarina byl posledním z velkých GT vozů Ferrari s motorem vpředu na více než dvě dekády. Agregát o objemu 4,4 litru byl odvozen od dvanáctiválce konstruktéra Gioacchina Colomba.
S ohromujícím výkonem 352 koní (259 kW) sesadil z trůnu Lamborghini Miura a s maximálkou 280 km/h se Daytona stala nejrychlejším sériovým autem na světě.
Život plný slávy i tragédií. Enzo Ferrari odešel před 35 lety |
Nezávislé zavěšení všech čtyř kol, nižší umístění motoru díky mazání se suchou skříní, kotoučové brzdy všech kol a rozložení hmotnosti 50/50 přispěly k vynikající ovladatelnosti. To však nebylo na úkor pohodlí díky luxusně působící dvoumístné kabině potažené kůží.
Když byla Daytona nová, chválili ji jak zákazníci, tak motoristický tisk. Snad jeden z nejznámějších citátů o výkonu Daytony pochází od známého závodního jezdce a pozdějšího automobilového novináře Paula Frèra. Poté, co v roce 1969 údajně jel 283 km/h na italské dálnici, poznamenal, že rádio je nad 190 km/h k ničemu.
Tvůrce sexbomb Ferrari slaví 85 let. Fioravanti je nemocný auty |
Ale hned dodal: „Pokud jedete rychleji, je to motor, který produkuje hudbu, nejlepší hudbu ze všech pro uši nadšence, a hudbu, kterou si může vychutnat v dobře odpruženém autě vybaveném takovými vymoženostmi, jako je elektrické stahování oken či klimatizace… a navíc má opravdu prostorný kufr na zavazadla – tedy celkově velkolepé cestovní auto!“
Maranellská magie názvů
Pro klasické modely z Maranella jsou typická označení s trojčíslím. V tom původním byl zakódován zaokrouhlený zdvihový objem jednoho válce. Již první model 125 z roku 1947 poháněl v přídi uložený motor o objemu 1,5 l, každý válec tedy měl zdvihový objem 125 kubických centimetrů. Udrželo se až do modelu 456 GT z 90. let.
Osmiválcové modely ale byly označeny podle jiného klíče. První dvě číslice představovaly zdvihový objem motoru a třetí počet válců. Tento koncept byl použit i u typů s pětilitrovými boxery. Tím bylo i Ferrari 512 BB, u něhož to BB bylo po dlouhá léta interpretována jako Berlinetta Boxer, ale stylista Leonardo Fioravanti, který při svém působení u studia Pininfarina tento model navrhl, před pár lety, prozradil, že se ve skutečnosti jedná o iniciály sexsymbolu své doby, Bridgitte Bardotové.
Autoatlas Itálie. Opel, ferrari a fordy vzdaly hold známým městům a místům |
A číslo za lomítkem (např. u 275 GTB/4) znamená zase čtveřici vačkových hřídelí. V označení vozů Ferrari ale existuje celá řada výjimek. V případě modelu F355 z 90. let sice první dvě písmena evokují zdvihový objem 3,5 l, pětka na konci ale symbolizuje počet ventilů na válec. A například model 612 Scaglietti nemá motor o objemu šesti litrů, ale jen 5,75 l.
Automobily z Maranella se dočkaly i jmenných přízvisek jako America, Europa, California, Mille Miglia, Maranello, Roma atd. Ferrari 250 P bylo zase po výhře v Le Mans v roce 1963 přejmenováno na 250 LM. A Ferrari Mondial vznikl jako připomínka dvojnásobného vítězství Alberta Ascariho v mistrovství světa F1 v letech 1952 a 1953.
Londýnská policie našla Ferrari Testarossa ukradené před 29 lety jezdci F1 |
Označení legendárního Ferrari 250 GTO pomohla náhoda. Nepřímo k němu totiž přispěla italská pošta, respektive telegram. Závodní vozy musely být schváleny podle přísných regulí, a poté, co vůz dostal od FIA homologaci k závodům, zaslalo Ferrari všem majitelům telegrafickou zprávu „Carro 250 GTO“ – „model 250 byl homologován“. A to již tomuto slavnému závodnímu modelu zůstalo. Vůz původně představený v roce 1962 jako Ferrari 250 GT, tak ještě dostal O na konec.
Nejznámějším jménem vozů z Maranella je ale nejspíš Ferrari 500 TR – Testa Rossa, později Testarossa. Je z 50. let a pochází od červeně lakovaných krytů vaček, znamená „rudá hlava“. Ferrari ho použilo ještě znovu v 80. letech.
