Přání, aby jim lékaři po smrti neodebrali orgány, dosud vyslovilo 650 lidí. Museli se kvůli tomu nechat zapsat do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.
Registr funguje od září 2004 a lékaři, kteří se zabývají transplantacemi, do něj musí před každým odběrem nahlížet.
"Na deset milionů obyvatel je to málo a pro transplantační medicínu a nemocné je to dobře," míní Eva Pokorná z České transplantační společnosti.
"I ti, co odmítají, by si ale měli uvědomit, že jednou mohou transplantaci potřebovat oni sami nebo někdo jejich blízký," dodává Pokorná.
Naopak Barbora Pavlíčková z registru "odmítačů" si myslí, že lidí, co nechtějí dát orgány, je ve skutečnosti daleko víc. Ale často vůbec nevědí o tom, že se kvůli tomu musí někam zapsat.
"Nejvíce lidí se k nám přihlásilo hned na počátku existence registru, kdy se o tom hodně mluvilo. Jen za první čtyři měsíce se zaevidovalo tři sta lidí," popisuje Pavlíčková.
Do registru se dá dostat dvěma způsoby: buď v ordinaci, kde formulář musí kromě pacienta podepsat ještě lékař a jeden svědek.
Nebo stačí stáhnout formulář z internetu (www.nrod.cz), vyplnit, nechat ověřit podpis a odeslat do registru. Za děti nesouhlas s dárcovstvím orgánů dávají jejich rodiče.
Formulář obsahuje kolonky srdce, játra, plíce, ledviny a další, kde žadatel zaškrtne, které orgány nechce darovat.
Drtivá většina ze 650 "odmítačů" nechce dát k transplantaci nic. Pouze čtyři z nich mají podmínku: s transplantací orgánů nemají problém, ale odmítají darovat tkáně - tedy kůži, vazy a šlachy.
Lidé mohou, ale nemusejí uvádět důvod, proč odmítají darovat své orgány. "Někteří lidé dokonce odmítají darovat orgány konkrétním osobám, což samozřejmě bereme jako normální nesouhlas. Je tu i případ, kdy kdosi napsal, že nechce darovat orgány současným i budoucím politikům," říká Pavlíčková z registru.
Před vznikem registru v září 2004 rozhodovali o povolení transplantace orgánů zemřelého vždy jeho příbuzní.
Teď už je v Česku podobná praxe jako v sousedním Německu a Rakousku: každý je automaticky považovaný za dárce, pokud se nepřihlásí do registru "odmítačů".
Naopak ve Velké Británii a Spojených státech to funguje obráceně: zaregistrovat se musí ti, kteří chtějí darovat, jinak lékaři lidem nesmějí brát orgány k transplantaci. V Americe za dobrovolné dárcovství mají lidé o symbolický dolar levnější autoškolu.
