8. Čas odpočinku
V páru nejsme stejní, neprožíváme dny stejně naladěni, ani psychicky, ani fyzicky, takže je nefér, když se cítíme skvěle, že bychom skály lámali, chtít totéž po tom druhém. Potřebujete-li odpočívat vy, máte jasno. Rozhodujete se jako svéprávná rozumná bytost a sama si rozhodnete, zda je teď nutné začít luxovat, protože za hodinu přijede na návštěvu tchyně, anebo si raději na chvíli lehnete, abyste jste dokázala být příjemná společnice, až se objeví ve dveřích. Někdo je to k „nepřežití“, pokud jeden v tu chvíli kmitá, zatímco druhý leží na gauči a střílí kachny na mobilu. Přesto respektujte „svéprávnost“ a potřebu druhého odpočívat, ale zároveň se občas oba vybičujte k synchronizaci.
„Když bude jeden z páru chodit denně spát v devět a vstávat v šest, zatímco druhý chodí do postele v jednu v noci a vstává okolo deváté, nemáme příliš příležitostí se potkat,“ uvádí příklad Magdalena Dostálová. „Ale my se ve vztahu potřebujeme potkávat a trávit spolu čas, abychom vztah udržovali živým. Proto je dobré alespoň občas své denní režimy sladit. Možná budeme další den nevyspaní, ale zažijeme společně pěkné chvíle, které se ukládají do pomyslné kasičky bodů pro péči o vztah.“
