Moje zkušenost. Měl jsem pozemek s chatou u Prahy, 2800 čtv. metrů trávník a ovocné stromy mezi Úvaly a Masojedy.. Bydlím ale v Jižních Čechách a dojíždění za účelem sekání trávy a samozřejmě rozptylu mi bylo už namáhavé.

Snažil jsem se tedy najít nájemníka, který by za využívání té chatky udržoval i pozemek. Nikdo se nenašel, tak jsem to po letech raději prodal.

Barak je starost. To spousta mestskych lenochu nikdy nepochopi.

Ano, je to starost permanentní. Představa že mám dům přes 300 km vzdálený od mého bydliště je šílená i vesnickou pracovitou ženu.

a co ho za rozumnou cenu pronajmout a stanovit si podmínky, třeba běžná údržba, údržba zahrady... letní byt... ? jsem přesvědčena, že nějaká pražská rodinka by ráda sáhla po příležitosti odstěhovat se na vesnici... V milionu lidí se nějaký ten blázen vždycky najde. Při nadstandardních podmínkách by si mohli nájemníky vybrat. Sestry by se mohly na výběru podílet a nájemníky kontrolovat, když nebydlí daleko.

Dosavadní vítězné řešení spočívající v tom, že se rodina rozdělí a každý půjde svou cestou, nejspíš skončí krachem manželství. Čtrnáct let je dlouhá doba pro společný život a čím méně toho ti dva budou mít společného, tím pravděpodobnější to bude.

Mít dům na vesnici znamená neustále pracovat, dojíždět desítky km za prací, lékaři, nákupy a pod. a žádný volný čas. Lehkoživkové z měst , kterým takový život nelíbí, měli by se domu rychle zbavit.

Měl být mínus... nazývat lidi z měst automaticky "lehkoživkové" je docela fail

Pronajmout.

Ubyla by mu starost kdyby tam vzal najemnika. U nas na vesnici je podobny dum a je porad obsazeny. Majitel nechce zadne najemne, najemnik polati energie + drobna udrzba.

Pro najemnika je to levnejsi nez byt, ale musi se postarat o zahradu a stromy. Vymalovat, kdyz se stehuje a jednou rocne dat prispevek na novy spotrebic napr.

Je to naprosto idealni pro mlade rodiny nebo sikovne duchodce.

Ale když mu patří jen 1/3 nerozdělitelného domu, nemůže to udělat bez sester.

A navíc on tam možná sám chce občas jezdit.

Domy po rodičích jsou problém v hodně rodinnách. Proto je taky na vesnicích spousta prázdných neprodejných baráků vhodných akorát k demolici. Jenomže cena za demolici je vyšší než cena takového baráku, takže ty domy mají vlastně zápornou hodnotu. V něčem mají ti američané se svýmu papundeklovými domy pravdu. Bouře se to snadno a mladí si mohou postavit co se jim líbí a kde se jim to líbí.

On je problém i to že za to chcou lidé naprosto nesmyslné peníze . Asi se to mělo danově nastavit v 90 letech podobně jak to maj ti amíci . Ale tomu asi zabránily restituenti a církve . Dnes je to naprosto nepruchodné , protože nám byla natlačena vize že nemovitost je zajištění na stáří a lidé 30 let skupují nemovitosti.

No jo, o dva majitele nemovitosti víc než je správně, to je vždycky problém. Je to pokus řešit neřešitelné: sestry nepřispějí, nepomohou, ale prodej blokují. A teď co? Nabídnout svůj podíl k prodeji sestrám? Nereálné. Někomu dalšímu? Nereálné. Chtít tam bydlet? Reálné, možná, ale bude třeba vyplatit sestry - opět nereálné.

Je třeba být realista. Tohle nemá jiné smysluplné řešení než prodej. A pak je otázka zda prodat vůbec lze.

no, já to pochopil, že to nechce prodat ani manžel

Jak byli moji rodiče moudří, že otázky majetku vyřešili ještě za svého života. Tím zamezili podobným problémům a případným tahanicím po jejich odchodu. A mně tím ještě zachránili střechu nad hlavou - dům který mi darovali v době manželství do SJM nespadá - abych se o něj nemusel dělit s ex po rozvodu. Borcovi nezávidím a prodej je jediná varianta, když se sourozenci není o pomoci řeč.

na to si vždycky vzpomenu, když u hypoték někteří argumentují, že to bude majetek pro další generace. pokud je potomek jen jeden, budiž...ale jak je jich víc, tak je problém na světě

A co tedy za řešení navrhují ostatní majitelé konkrétně? Asi by byla dobrá nějaká schůzka kde se od nich bude očekávat návrh konkrétních řešení a s tím, že původně slíbené nebylo zdaleka dodržené a jejich "pomoc" je naprosto nedostatečná a jak to chtějí řešit jinak když prodat to nechtějí. Prostě narovinu říct, že tato pomoc je málo že to nestačí a jak to chtějí teda řešit, protože oni sami už víc nemohou

co by navrhovali(y), jim vyhovuje status quo...o barák se někdo stará a je to nic nestojí