Prostě vše s mírou..., a pak to bude v pořádku...

Moje zkušenost: Nejagresivnější vždy byly děti od rodičů, kteří jim zbraně zakazovali.

Děti co byly zvyklé se řezat meči apod. znaly míru, věděly e to bolí, že musí být pravidla atd.

Dcery dostaly (10 a 6 let) loni k vánocům pistole NERF (pěnové náboje) a postupně jsem jen dokupoval náboje (ztrácejí se). Starší dcera střílí od 6 let z luku a nyní má luk z napínací sílou 10 kg. Mladší dcera začala v říjnu střílet ze vzduchovky.

A s agresivitou nemají problém.

1.Umět ovládat agresivitu 2.Umět se bránit, jinak díky multikulturní genocidě, která se valí na Evropu, jediná šance se ubránit nájezdníkům.Takže za mě 100% ať si s tím děti hrají.

Nepatří. A prs do úst taky ne!

Pepíčku - to vajíčko co ti dal strýc není vajíčko, ale granát - netahej za ten krouž ....

Hračky zbraní i skutečné zbraně k životu patří. Pokud člověk nechce z dětí vychovat bezbranné citlivky, měl by výchovu pojmout trochu v duchu jedné hlášky ze seriálu Supernatural:

"When I told Dad I was scared of the thing in my closet, he gave me a .45! "

Samozřejmě, nemusí to bejt hned pětačtyřicítka, ale pro začátek třeba jen pořádnej klacek.

Jo a naše dcera střílí ze vduchovky asi lépe než my, její rodiče, jak nám v létě dokázala Dokonce má k tomu asi větší vztah, než syn. To je dobře, v případě nějaké krize máme aspoň jednoho potomka, který se zbraní nebojí.

Obecně se dá říct, že ženský umí dobře střílet A k takové dceři Vám gratuluji!

No jasně, nejlepší způsob, jak vychovat z budoucí mužské populace zřenštilé cukrové panenky. I já jako dítě střílela z opravdové vzduchovky a z luku, hráli jsme si s ostatními dětmi na Indiány a na vojáky a v případě nouze posloužil o kus klacku. A přiznám se i k tomu, že jsem se jako dítě regulérně prala, když byla potřeba. A v pubertě jsem klidně flákla jednu otravným spolužákům, když se nám pokoušeli rozepnout podprsenku. Jej, já byla ale agresor :-) Při takové výchově, jakou by někteří rádi propagovali, chci vidět, kdo by nás v případě průseru bránil.

Nevím proč, ale připomněla jste mi poznámku, kterou moje sestra někdy někdy na konci 70. či počátkem 80. let přinesla z družiny: "Předbíhá se v řadě a přitom bije starší spolužáky"...