Pravý důvod se najde až časem. Třeba dcera kamarádky se furt hlásila v učení na sobotní směny na které se nikomu nechtělo. Rodiče jí tedy nebraly na chatu a za devět měsíců bylo všem jasné

Přece 16.leté děvče má telefon a tak lze její matku snadno obejít a domluvit se přímo s vnučkou. 16.letý člověk je na prahu dospělosti a silně pochybuju že bude ve všem poslouchat matku. A možná má děvče vlastní zájmy, svoji motivaci proč chce být někde a jinde ne, třeba kluka, nebo babička bydlí někde kde dávají lišky dobrou noc a dívka se tam nudí. Rozhodně radím matku obejít a domluvit se s vnučkou rovnou. Třeba je problém jinde než se domnívají

Do hlavy nikomu nevidíte a babiččina interpretace je jen a pouze její. Navíc holce je 16 a oni tak trochu zamrzli v době, kdy byla malinká a potřebovala jejich pomoc. Dala bych tomu čas, ona si k nim tu cestu určitě najde. Moje sestra když ovdověla, bylo jejím holkám 9 a 6 let. Jejich první reakce, když jim přijeli říct (mezi dveřmi a dost drsně), že táta zemřel v autě na silnici, bylo to, že utekly z domova. A to měly a mají se svojí matkou skvělé vztahy, ale do hlav fakt nikomu nevidíte. Trvalo to pár let, než vůbec vyrazily na návštěvu nejen k babičce, ale i k strejdovi, který byl jejich tátovi podobný.

Holce je 16, at si řekne sama, jestli tam chce jet, ne? A babička at nekomentuje vztahy mezi dcerou a matkou. Ví prd, jak to mezi nimi je, když se s vnučkou nestýká.

Neviem, nechcem rýpať, ale odkiaľ je ten údaj o veku vnučky 16 rokov? V "liste od babičky" o veku vnučky nie je ani slovo, spomína ho len poradkyňa. Má teda k dispozícii nejakú rozšírenú verziu listu oproti tomu, čo je zverejnené nad jej odpoveďou?

Věk je uveden hned v první větě.

Chceme, chceme, chceme.... O tom, co chce vnučka a snacha ani slovo.

Pro většinu společnosti je kontakt prarodičů a vnuků příjemný, žádaný, často i přínosný a prarodiče ze článku se možná oprávněně, možná ne, ptají po příčině, proč se jim vnučka vyhýbá. Rozumná matka (snacha) by takový kontakt podporovala, aspoň občas, ale jako vždy u těchto článků, známe jen pohled jedné strany.

Chlubí se tím, že vnučka je na ně fixovaná - jen aby, a pokud ano, tak tady je něco špatně. Dítě vychovávají především rodiče. A kdoví, zda je vnučka vídat chce, zda si to babička příliš nepřikrašluje. A jako vždy - zcela chybí informace o názoru na věc z pohledu druhé strany. Miluji prarodiče, kteří se vnucují a zasahují dovýchovy vnoučat.

Přesně tak to vidím i já. Moje šestnáctiletá dcera jako malá chtěla být u babičky téměř každý víkend (a i byla). Nyní už je to chladnější. Přece jen je to věk, kdy je dospívající raději s vrstevníky než s babičkou (i rodičem).

Tak trošku chybí informace, proč jsou vztahy se snachou tak špatné.

Určitě by nebylo od věci napřed najít se snachou společnou řeč a pak řešit vnučku.

No a třeba vnučka nechce.Syn mel také období, že ho ti k prarodičům moc netahlo, dal radši přednost kamarádům a svým aktivitám. Mockrat slyším," musíme si vnuků užít ted dokud jsou mali,potom už je to k nám táhnou nebude".

V 16 letech je už na soudy pozdě, než se soud pohne, bude plnoletá. V tomto věku bych netlačil na pilu, telefon už určitě má, občas jí napište, pozvěte ji na návštěvu, zkuste ji nějak nalákat a doufejte, že telecí léta ji brzy přejdou a zase Vás začne chtít vídat sama od sebe.