Objevil jsem přehledný diagram, který situaci jasně vysvětluje:

http://zip.er.cz/9655

Hlavně nebijte děti.

Třeba je v lese vysaďte z auta, řekněte "zlobíš, tak už tě nechceme" a na chvíi odjeďte .

Jo tak uklízení nebo mytí nádobí má být trest? - Ne, samozřejmá povinnost!

To závisí od veku... trojročné decko by bolo z takého trestu možno nadšené... rodičia už asi menej.

A dusledkem tohoto postoje je to, ze mi vcera znamy rika, ze jeho dceru (7.trida) tri spoluzaci mlatili do hlavy tak, ze skoncila v nemocnici. Rodice aktery omlouvaji, skola tutla. Je to hnuj

Tak ja vidim rozdil mezi vychovnym placnutim (neboli) a fyzickym trestem (boli). Bez prvniho jsem se u synka bohuzel neobesla - i kdyz jsem trochu doufala, ze ano. Druhe neschvaluji a o lidech, kteri jsou schopni dite mlatit jako zito, si myslim svoje.

Ja som u prvého decka v jednom prípade uplatnil aj druhú v troch rokoch. Odvtedy som nemusel použiť ani plácnutie (aspoň si nespomínam). U mladšieho som to poňal formou hry, pretože tomu priali okolnosti. Keď ma udrel, tak som ho tiež plácol, keď to zopakoval, pridal som trošku sily. Po pár kolách zistil, že by ho to mohlo začať bolieť. Tak sa na mňa zahnal, ale schválne minul... ja som to zopakoval a náramne ho to bavilo. Efekt fyzického trestu závisí od toho, ako sa pritom tvárim... silu plácnutia nemením.. keď sa pritom smejem, tak sa smeje aj on, keď sa tvárim vážne, tak plače. Aktuálne sme vo fáze, keď stačí pohľad, a aj plácnutia sú výnimočné, čo ma teší, pretože nerád pracujem manuálne.

Ale sú deti, ktoré fungujú inak a potrebujú väčší dôraz. Človek si dieťa nevyberie, ale v podstate "zdedí". No a zase sú rodičia pohodových detí, ktorí sa pohoršujú nad tou druhou skupinou a radi by im určovali pravidlá výchovy podľa seba. No a u psychológov som si všimol, že názory na fyzické tresty sa často líšia podľa toho, či je ten psychológ žena, alebo muž.

Až paní psycholozku pošle její dítě do pr a do pí, tak bude taky trestat a pochybuji že to budou domácí práce, protože to jí řekne dítě, že se jí na to může vysr, že přece je demokracie...

To jsou jen slova, ale když Vám Váš miláček ničí majetek Vy si jistě řeknete, že je třeba v něčem děťátku ustoupit. Však si soused tu fasádu znovu vymaluje.

Rozumně využívané fyzické tresty jsou neškodné. naše generace jimi prošla a bez jakékoliv újmě na zdraví či sebevědomí. Musí ovšem jít o trest a ne pomstu či odreagování se rodiče, který psychicky neunesl přestupek svého dítěte.

Viz níže. Neprošli jste bez újmy. Ta újma je právě v tom, že vám připadá neškodné bít děti.

V dětství se nám vytváří "somatické markery" a k těm se pak vracíme při vlastní výchově, v podstatě jen "tupě" kopírujeme výchovu, kterou jsme sami prošli. Jde o prastarý mechanismus učení savců, vzniklý dávno předtím, než první lidoop projevil první známky rozumu. Bohužel je v nás tedy dost pevně zakořeněn a jen málokdo je schopen si přiznat že byl vychován špatně a cíleně jít rozumem proti vlastním pocitům.

Vaše generace tedy fyzickými tresty neprošla bez újmy. Má vadné somatické markery odkazující na výchovu.

Nejlepsim trestem pro dite je prace. No, kdyz myslite...

Však je... mohlo by chytiť nejaký návyk, ako u fyzických trestov.

Jasně, takže fyzickému trestu se dítě bude chtít vyhnout, ale luxování ne. Hmmm...

Paní psycholožka by mohla vědět že malé děti naopak pomáhají doma rady a doporučuje se toho v tomto věku využít a děti naučit mít nějaké povinnosti než v pubertě přijde k práci odpor. U nás je treba luxovani za odměnu;) A u větších už fungují jiné tresty stejně dobře a neklade se rovnitko práce/povinnost = nutné zlo a trest.