Jsou zkrátka lidé, kteří mají větší štěstí a zuby se jim i při laxním čištění a mlsání kazí málo nebo vůbec. Jiným se kazí víc. To ale přece není důvod k nářkům na osud a naprostou rezignaci. Naopak je to důvod k častějším návštěvám stomatologa a hygienistky, k pravidelnému odstraňování zubního kamene a pečlivému čištění kartáčkem s malou hlavou a měkkými štětinami, nitěmi a mezizubními kartáčky, dvakrát denně podle instrukcí hygienistky.
Každý nešťastník s mnoha kazy by se měl poctivě zamyslet nad tím, kolikrát týdně usíná u televize, notebooku nebo knihy s nevyčištěnými zuby a sám sebe uklidňuje představou, že výjimečně se nic nestane, když dnešní večer čištění zubů vynechá. Mnozí by si pak museli přiznat, že si zuby před spaním čistí cca třikrát týdně, někdy ani to ne, případně vkročí do koupelny a provedou symbolické vyčištění „šup sem šup tam a hotovo“...
No a naprosté zvěrstvo je říkat dětem: „Zuby máš po mně, čištění nepomáhá.“ Přitom často je to zkrátka tak, že podobně jako se předává z generace na generaci přejídání a mizerný životní styl (takže pak se všichni v rodině domnívají, že jsou obézní kvůli dědičnosti), tak se předává z generace na generaci i mizerná ústní hygiena a „stomatologický fatalismus“.
Dnes ale má stomatologie mnoho možností, takže lze tenhle začarovaný kruh přerušit. Vím z vlastní zkušenosti, neboť jsem z části právě oběť onoho fatalismu: „Chudák holka, zuby má po mně.“ Dnes už vím, že pokud jsou zuby kvalitně spravené a pečlivě se čistí, je možné nad „zlým osudem“ zvítězit...
(Ano, může to být drahé, velmi drahé. Ale mně připadá mnohem důležitější mít zuby, za které se člověk nestydí a moci se na veřejnosti usmívat, než např. mít nablýskaný automobil, který v konečném důsledku člověku také na zdraví nepřidá...)
