5. třída byl můj nejhorší rok života. Začala mě šikanovat má kamarádka. Každotýdenní sprosté urážky, naschvály, postupné vyčlenění z kolektivu. Do té doby jsem byla extrovert, vůdce třídy, se všemi jsem se kamarádila. Během pár měsíců proti mně poštvala celou ZŠ. Neuměla jsem si v 10 letech sama poradit, moje máma mi pokaždé dala tu samou radu: ignorovat, "nesnižovat se na jejich úroveň". Nepomohlo to. Pamatuju si jen téměř každodenní cestu domů s rozmazaným světem. Dobrovolně jsem přestoupila na 2. stupeň jinam.

To bylo před 14 lety. Od 6. třídy jsem uťápnutý podivín, který se moc nebaví. Nevěřím nikomu novému. Mám s tím problém až doteď, do výšky. Mám problém se s někým jen dát do řeči a tuhle neschopnost, která tolik stěžuje život, na sobě nesnaším.

...No ale prostě smůla, no, život je boj. Bojuju, už ne s agresory, teď s nedůvěrou, ale vesměs je to přetvářka, která stojí fůru energie.

Každopádně až budu mít dítě, tak z něj budu vychovávat silnou osobnost, a na agresora si počkám s výhružkou za rohem školy.

Nesnasim sikanu (fyzickou, psychickou) a vzdy tomu tak bylo, ackoli se nepovazuju za zadneho intelektualniho knihozrouta. Asi vychova, nevim. Hrozne jsem s tim bojoval na vojne, kdy ja sikanovan nebyl a nechapal jsem, proc bych mel nekoho prudit jen proto, ze nastoupil o pulrok pozdeji. Bojoval jsem s tou nepsanou pravdou, kdy vojaci z povolani praktikovali a po nas pozadovali tzv. mazackou vojnu. Sikanovat nekoho je uchylny!

Vlastní zkušenost:

pokud je jediný žák, který šikanuje, je řešení jednoduché, ale pokud je takových agresorů ve třídě více, a z šikanovaného se stane třídní otloukánek, nepomůže ani to, že se šikanovaný začne učit bojové sporty (hlavně kvůli povzbuzení vlastního sebevědomí) nebo šikanérovi jednu natáhne. Pak pomůže jen tvrdé řešení přímo ve škole, kde nesmí takové chování tolerovat. Protože šikanování není jen o nějakém popichování dětí, ale skládá se z fyzického i psychického teroru: postrkování, úmyslné napadání, trhání a ničení běžných pomůcek do školy, oblečení, ničení úkolů, sešitů, pouzder, tužek, vyhazování prací z okna... to všechno vyhrotilo až v zranění mého syna, teprve tehdy škola připustila, že má problém. V mém případě nakonec pomohlo pouze přesunutí několika agresorů po rázné dohodě s jejich rodiči do různých škol - někteří agresoři byli dokonce příbuzní a navíc lehce mentálně zaostalí, ale zvláštní školy už nejsou, a takovéto děti musí být s ostatními, i když by zrovna v jejich případě by byla zvláštní škola vhodná, protože celá třída kvůli nim šla ke dnu i se známkami, protože vkuse vyrušovali a výuku úmyslně sabotovali. Rozhodně pomohlo se nevzdat a loňský rok už proběhl jako v běžné třídě.

Hlavně, že jste zasáhla, asi to muselo být pro syna dost vysilující.

K tématu mám co říct. Třídní učitel, ředitel atd nemůže pomoct. Vždy se najde chvíle kdy jsou děti samy.

Doporučuji přihlásit synka do nějakého bojového sportu. Už tato skutečnost může výrazně pomoci a agresora odradí. A pokud ne, tak je jediným řešením na agresi odpovědět silou a předevšemi a to bez ohledu na následky. Výsledkem musí být, že agresor zůstane ležet na zemi a na závěr je třeba do něj kopnout. To je konec šikany a začátek klidné docházky na základní školu. Od té chvíle si na šikanovaného nikdo neodváží vztáhnout ruku.

Šikana není jen problém u dětí, ale i dospělých-mobbing, bossing, stallking. V dnešní době trend stále narůstající, bohužel.

tohle bylo je a bude, jen se o tom (díkybohu) víc mluví...

Jinými slovy článek o ničem, jen opakuje známé věci, ale řešení žádné.

Měnit školu? Učit dítě, že problém se řeší útěkem? To je jen cesta do pekel, nejen pro to dítě, ale i pro tu třídu, protože agresor to bude považovat za svojí výhru, najde si další oběť, a bude nejspíš ještě agresivnější a bude ještě větší problém ho umravnit. 

Takže pokud tomu nedokáže zabránit např. třídní učitel, který je tomu kolektivu z dospělých asi nejblíž, a nepomůže ani případné upozornění rodičů agresora (a ti velmi pravděpodobně budou vše popírat), pak je v takovou chvíli bohužel asi opravdu řešením dobře mířená rána...

0 svědků a 1 rychlé řešení

Blbý na tom je že kolikrát to i jiní žáci vidí a bojí se a neřeknou nic. To si pamatuji ze školy, nešlo o mě a taky jsem neudělala nic. Dneska už to vidím jinak, jsem dospělá, ale tehdy mi bylo 8 let a osvěta ohledně šikany byla nulová. Bohužel je to známá pravda , že aby zlo zvítězilo stačí když dobří mlčí

Bohužel je to pravda ... nesu si to sebou od zš a sš roky ...

taky sem se sni setkal nastesti sem se sni dokazal poprat... sikanujici dostal po papule a od te doby si na me uz netroufnul nikdo a ze sem byl pekny tintitko v te dobe :-)

Jinak - čs právní systém nezná pojem "šikana"  

Já bohužel kvůli svýmu tělesnýmu handikapu zažil fyzickou i psychickou šikanu. když vám někdo rozbije hubu je to blbý ale dá se to ... horší je, když se vám celou školu někdo posmívá kvůli vzhledu (třeba velká brada a křivá záda ...) nesu si to sebou celej život ...