"...máme šanci nenechat se nevědomými silami vlákat do pasti, a stvrdit tak bludný kruh chybného výběru partnera" To je panečku věta.

Kecy v kleci.

Přeskočte to všechno, a vybírejte opatrně ženu, se kterou vůbec něco budete mít.

Podívejte se na matku - chteli byste s ní žít, kdyby nebylo věku? Jak žije otec? Jak se k němu chovají? Tak se budou za dvacet let chovat k vám.

Nelezte do postele s každou rajdou, je to radostné, ale smyslu to valného nemá.

Možno by stálo za to zvážiť používanie kondómu. A trochu popracovať na tom, aby ste mali aj čo ponúknuť.

rekl bych, ze pisatel narazi na jeden priklad ze sveho zivota (?), ne ze to bere vseobecne, na to je tam moc detailu.

Tech prikladu, co autorka clanku nevzala v potaz tam bude urcite vice, ale rozhodne je to dobry clanek. Sam na sobe vidim, ze budu muset sam sebe placat pres ruce, abych neustale nestal dceri za zadkem a bal se o ni 

Článek nerozebírá situaci, kdy dcery mají svého tatínka (skvělého tátu, hodného chlapa a dobrého člověka), ale matka si našla milence s kterým ty dcery vychovává. Otec byl odsunut matkou za pomocí soudu na vedlejší kolej. Přesto že se snaží, je s dcerama minimálně. Kdo bude mít na dcery vliv ? Jejich tatínek, s kterým jsou málo nebo ten prevít s kterým musí žít ? Budou si v budoucnu hledat hodného charakterního chlapa nebo arogantního, sobeckého hajzla jako je partner matky ?

Já teda nechci nijak rejt, ale buď je to děfka povahou a pak je ten její chlap úplně blbej že si ji vzal a udělal jí dítě a nebo má na její nevěře nezanedbatelný podíl (sex, prachy, volný čas).

Výborně, konečně něco rozumného o mužích. A také o problémech, které způsobují výchovy žen, samoživitelek.

Samozřejmě, že vždy je lepší, když dítě vychovávají dva lidé, než samotná žena nebo muž...

Můžu jen potvrdit. Můj tatínek zemřel, když jsem byla maličká, ale celý život pro mě představoval ochranitelskou náruč, kterou jsem dál hledala, aniž bych si to tehdy uvědomovala. Došlo mi to až po započetí vztahu se svým současným partnerem, který je mu povahově docela podobný. Ten má dokonce stejného koníčka, jako míval otec. Naivně jsem takové vlastnosti hledala u svých vrstevníků už jako puberťačka, ale "kupodivu" jsem  neuspěla.

hm... nevim teda úplně přesně co je v tom článku.., ale rozhodně platí, že mladé dámy opakují často dost neomylně chyby svých rodičů... Pokud to v jejich rodině nefunguje a mají nějaké trauma z chování otce v rodině.., často si vybírají totéž, jakoby se chtěly symy za něco trestat...

To je spíš tím, že jsou na to podvědomě zvyklé...