Zkušenost je nepřenosná

Stalo se mi něco podobného. Chodila jsem na gympl a měla spoustu aktivit (stejně jako autorka jsem si nemohla vybrat). Navíc to u nás doma nebylo moc v pořádku, takže jsem se domů vracela jen se vyspat. Jela jsem tímhle tempem tři roky a pak jsem onemocněla záhadnou nemocí, kterou můj lékař nazývá poruchou krvetvorby - moje tělo přestalo prostě zpracovávat železo. Musela jsem začít hodně odpočívat, protože stres to výrazně zhoršuje. Občas vidím některé své známé, kteří to vedou tak, jak já dřív a jsou hrdí na to, jak jsou výkonní. Snažím se jim vysvětlit, že člověk opravdu musí odpočívat, "tankovat", jak píše autorka, ale člověk opravdu ocení zdraví, až když je nemocný. Vždycky jim vidím na očích, jak si říkají: "Já jsem úplně v pohodě, mně se to stát nemůže." Taky jsem si to říkala...

Burn out syndrom

Take to znam - mne to nastesti jen "lizlo" burn-out syndromem.

V dane praci jsem delal bezne 12-16 hodin, domu se chodil je vyspat, ale presto "vedouci" stale nebyl spokojeny.Jednou jsem se takto cca 100 metru pred kancelari rozklepal, rozbrecel a nemohl dal.Nastesti za cca 3 mesice jsem se z toho dostal. Ted sice delam stale v oboru, u jineho zamestnavatele, ale je to O.K. Obcas sice nejake krizovky, kdy "to na cloveka pada" jsou, ale to po cca 2-3 dnech odezni. Nastesti je mozne si treba v praci v poledne si zdrimnout. On ten poledni "dvacias" dela opravdu divy. Mam se placat s vystavenym mozkem a stejne vysledek je tristni? To je fakt lepsi na chvili trochu vypnout a pokracovat tak za tu pulhodinu.

Ono to neni ani tak o mnozstvi prace a dobe stravene v zamestnani jako spise o tom, mit z dane prace zadostiucineni a pochvalu od nadrizenych. Clovek chce byt chvalen a penize to ne vzdy dokazou nahradit.

Já po třech dnech v práci

u toho blba kde dělám jsem taky na zhroucení

Jo jo taky to znám

Tak dvakrát za měsíc se mi stávalo, že když jsem šel ve čtyři spát, hučelo mi v hlavě a nemohl jsem usnout. Když jsem zabral, tak za půl hodiny jsem se vzbudil zimnicí a křečemi. Musel jsem to tak dvě hodiny vydržet, dát si teplý čaj... pak jsem obvykle usnul a v devět ráno zase šupky do práce. Co jsem vysadil práci, je to lepší.

Taky jsem ten pripad.

Makal jsem sice v jedny praci ale snazil jsem se tak, ze mi pak bylo zlo jen kdyz jsem na praci pomyslel. Vedouci  mi hazela klacky pod nohy at jsem delal co jsem delal. Pak prislo vecer klepani, zimnice, poceni atd. A doktorka mi spravne rekla ze je to z nervu. Nejdriv jsem ji neveril, ale telu fakt neporucite.

Zacal jsem delat chi kung, tai chi, a naucil jsem se nemenit to co nemuzu menit.

Kdyz je vedouci z.rd neda se nic delat a prace je pak psychologicka hra. Vsak to znate.

Tak

tady se najdete

http://diskuse.doktorka.cz/latentni-tetanie/archiv/910/

Taky jsem to zažil

Byly doby, kdy jsem byl i 7 dní v týdnu v práci.

To nevydrží dlouho ani vůl, natož člověk. Já měl spíše duševní práci, ale stresy, to jsou spolehliví vrahouni organismu. K tomu pomalu umírajíci těžce postižená maminka k tomu malé miminko (to byl spíše relax...) - na které jsem neměl moc času. Dlouhodobý stres spouští v těle smrtelnou chemii.

Jednou jsem vyhodnocoval extrémně velkou akci. Byl jsem kvůli tomu v práci souvisle od pondělka rána do středy rána, včetně dvou za sebou jdoucích probděných nocí!!! To bylo maximum, co jsem vydržel. Pak přišel zlom - jeden si pak řekne: S..u na to, za ty peníze to nestojí. Zdraví a soukromí má člověk jenom jedno.

Bohužel, mnozí lidé to musejí sami prožít, aby pochopili co to je za peklo. Taky zále§í od štěstí, na jakého otrokáře natrafíte, když prodávate svou práci. Jo a poznatek nakonec: Už nikdy nechci služební mobil - může to být bezohledný  zloděj soukromého života.

Re: Taky jsem to zažil

Je to tak, i s tím mobilem. Už ho vlastně používám jen soukromě, zákazníky se nechám oslovovat jen mailem a i jednodušší domluvu, kterou není třeba vyřizovat při fyzické přítomnosti, vyřizuju přes internet. Odpadne tak stresový faktor toho, že vás může kdykoliv kdekoliv na mobilu "přepadnout" a navíc, co je psáno, to je dáno, není třeba se v budoucnu dohadovat, co kdo řekl či neřekl.

držím Vám palce

Vím co to je mít deprese, opravdovou nemoc, ne nějakou špatnou náladu. Vypořádat se s ní není nic snadného a pro všechny pisálky co si zde vylévají své pseudonázory na věci o kterých nic nevědí: na kadého může dojít. Psychické problémy má opravdu hodně lidí a přestože jsou to závažné nemoci ostatní to často nechápou a ani nechtějí pochopit. Každý je mistr světa v dávání rad. Kdyby se tak všichni řídili heslem: nedávej nevyžádané rady! Autorce příspěvku držím palce a přeji hodně sil. Dopadla jste dobře, mohlo to být ještě horší. I pár takových příběhů znám, včetně sebevražedných pokusů a úspěšného zakončení.

povrchní popis

Vůbec není řečeno, co bylo zjištěno. Ale nevadí, každý má kořen svých problémů někde jinde. Chce to ale mít chut je odhalit a naše povrchní doba na to není stavěná. Raději bereme prášky, dr.Grofovi se smějeme a dáváme mu bludné balvany na krk a do cesty. Až když je malér veliký, trochu nás to donutí změnit přístup který opakujeme se strojovou pravidelností at je dobrý či ne.

Jsem skeptik, když to kolem vidím, bulvár a povrchnost. Moudrost nikoho nezajímá a to slovo se na webu ani nevyskytuje.

Jinak - víte co je psychospirituální krize? Ani o ní nejsou psychologové jednotni. Středověk ještě neskončil