Zpěvačka Knechtová: Mám ráda změny, protože jsem střelená

  0:14
Na základní škole se vnutila do pěveckého sboru. Měla ošklivý hlas, tak mohla jen mezi mutující kluky. Pár let nato se Katarína Knechtová stala nejlepší zpěvačkou Slovenska. V době, kdy byla na vrcholu popularity a její hit Spomaľ trhal rekordy, udělala nečekaný krok – z kapely odešla a postavila se na vlastní nohy.
Katarína Knechtová

Katarína Knechtová - "Mám ráda změny, protože jsem střelená," tvrdí v rozhovoru pro ONA DNES. | foto: Lucie Robinson

Vzpomenete si, kdy jste naposledy zpomalila?

Nedávno, před pár dny jsem se vrátila z dovolené. Dva roky jsem nikde nebyla, pořád jsem pracovala a už jsem potřebovala vypnout. Byla jsem daleko od všeho, od lidí, v teple, měla jsem čas na sebe i na knížky.

Kde jste byla?

V Thajsku na očistné kúře, při které nic nejíte, jen pijete zeleninové a ovocné šťávy, ráno chodíte na jógu, necháte si udělat klystýr, a pak už jen odpočíváte.

To mi zrovna nezní jako příjemně strávená dovolená. Co vás to napadlo?

Katarína Knechtová

Zpěvačka, skladatelka a textařka. Narodila se 14. března 1981 v Prešově.
* Po gymnáziu v Prešově začala studovat filozofickou fakultu, ze které odešla po prvním semestru.
* Do roku 1997 působila jako vokalistka v prešovské skupině IMT Smile, pak jako zpěvačka dvanáct let ve skupině Peha. V roce 1999 získala se skupinou Peha ocenění Objev roku. V roce 2001 obdržela cenu Aurel v kategorii nejlepší zpěvačka. Loni ze skupiny Peha odešla a zvolila si sólovou kariéru. Vydala novou desku Zodiak.
* Je svobodná, bezdětná.

Přečetla jsem si o tom v časopise a dost mě to zaujalo. V Asii jsou očistné kúry velice populární, dělají se i v Turecku. A vlastně i u nás mají tradici, protože se také dodržuje čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Po všech procedurách jsem se cítila opravdu dobře. Podmínkou je, že musíte být v úplném klidu. Nedá se to aplikovat v běžném životě, když chodíte do práce a vyřizujete milion věcí. Musíte mít opravdu čas na sebe, aby to mělo ten správný efekt.

Pořád jste mě nepřesvědčila. Jak dlouho vám vydrží nabitá energie, když se vrátíte zpátky do normálního života?

To záleží hodně na tom, jakým stylem žijete. Čím déle vydržíte dodržovat zásady zdravého životního stylu, snažíte se jíst hodně ovoce, zeleniny, nepijete alkohol, chodíte brzo spát, tak dlouho.

Tak to asi moc dlouho není, když jste si zrovna objednala kafe.

To je pravda. (směje se) Bohužel už zase zapadám do starých kolejí, ale pořád se snažím jíst víc zeleniny i ovoce a chodím brzo spát.

Co si o takové "dovolené" myslí váš lékař?

Říkal, že všeho s mírou.

No právě, není tohle trochu extrém?

Já to tak nevnímám.

Vždyť jste týden nic nejedla!

To je sice pravda, ale úplně bez jídla jsem nebyla. Měla jsem ovocné a zeleninové šťávy, polévky, vlákninu, přípravky na vyrovnání žaludeční mikroflóry. Tělo dostává, co potřebuje, akorát to není hamburger nebo steak. Pro mě to byl i zajímavý psychologický jev, protože jsem tam jela se svojí manažerkou, která kúru nepodstoupila. Užívala si jídla, která normálně taky jím, ale tam jsem mohla jíst jen očima. Strašně jsem jí záviděla a těšila se na maso! A když jsem ho dostala, už mi nepřipadalo tak skvělé. Představa jídla je někdy mnohem hezčí, než když ho začnete jíst.

Jak jste to celé snášela?

Když jsem byla v Thajsku poprvé, bylo to horší, letos jsem se více připravila a už před odjezdem jsem jedla méně masa a víc zeleniny, ale první dny jsem stejně dostala teploty, protože tělo bylo po dlouhé zimě dost unavené. Navíc se musíte vyrovnat s časovým posunem, teplem a vlhkem. Je to skutečně velká změna proti stresu, který tu normálně prožíváme.

Katarína Knechtová

Skoro všichni si stěžujeme na stres, ale nepotřebujeme ho už k životu?

Já mám pocit, že jsme na něj už tak zvyklí, že se z něj stal náš návyk. Uvědomuju si to sama na sobě. Když mám týdny, kdy mám méně práce, tak i to mi paradoxně způsobuje stres. Už neumíme relaxovat, vychutnat si volno, pořád se pohybujeme v určitých extrémech. Myslím, že za chvíli i na tohle budou nějaká sezení, při kterých nás budou učit, že se neděje vůbec nic špatného, když chvíli nic neděláme. Strašně moc lidí ze Západu, které jsem v Thajsku viděla, mělo nejrůznější ekzémy a fobie, což jsou nemoci, které souvisí s psychikou. Byli tam lidé, kterým stačilo mít minimální stres, něčeho se leknout a hned jim vyskočil ekzém. Tohle souvisí s naším uspěchaným stylem života.

Na Slovensku v Tatrách byste si neodpočinula?

V Thajsku mě nikdo nepozná, jste daleko od všeho, posloucháte jinou hudbu, jsou tam jiní lidé, všechno pustíte z hlavy a najednou vás napadají věci, které si doma vůbec neuvědomíte. A taky se nemusíte poslouchat v rádiu.

Přiznám se, že já už vaši písničku Spomaľ nesnáším...

A já se vám nedivím, mám to úplně stejně. Když ji slyším v rádiu, tak přeladím. Včera jsme ji hráli na koncertě, ale už ne jen na klavír, ale úplně jsme ji přearanžovali, aby se z ní nestalo národní klišé. Nedivím se, že někteří lidé, když slyší Spomaľ nebo Môj Bože z filmu Bathory, tak ladí jinou stanici. Chápu to.

Není to pro vás kontraproduktivní?

Je, ale nic s tím neudělám. U nás na Slovensku je to v tomhle trochu jiné než v Česku. Písničky se v rádiích více recyklují. Vadí mi to, ale situaci bohužel nemůžu nijak ovlivnit.

Posloucháte vůbec svoje písničky?

K některým se vracím. Kvůli práci, zpětně je hodnotím, rozebírám, hledám, co jsem mohla udělat lépe, zda jsem do nich dala, co jsem chtěla. Neumím se na ně podívat a poslechnout si je jako běžný posluchač.

Spojujete je s obdobím, které jste prožívala?

Určitě, mé písničky jsou pro mě takový deník.

Když řeknu slovo rozchod, co vás jako první napadne?

Asi vzpomínky na něco, co bylo, na lidi, na kterých mi záleželo a záleží. Zároveň je to pro mě i výzva do budoucnosti.

Vy teď máte za sebou období rozchodů. Po dvanácti letech jste odešla od skupiny Peha. Proč jste to vůbec udělala?

Ostatním v kapele vyhovovala cesta, kterou jsme měli nastavenou, ale pro mě už nebyla možná. Zůstali jsme stát na určitém místě a já chtěla jít dál. Kolegové nevnímali mé žádosti, abychom zkusili něco jiného, dělat věci jinak. Taky jsme si přestali rozumět lidsky. A v kapele je to jako ve vztahu. Když začne chybět láska, tak čekáte na moment, který se vás bytostně dotkne, a pak uděláte rozhodnutí. Je mi líto, ale musela jsem jít.

Katarína Knechtová

Víte, že je riziko, skákat z rozjetého vlaku?

To jsem si samozřejmě uvědomila, věděla jsem, že dost riskuju, ale musela jsem to zkusit. Setrvačník, ve kterém jsme byli, by určitě fungoval, vydali bychom desku, hráli, ale můj vnitřní pocit by z toho všeho nebyl dobrý. Už jsem se tam necítila dobře. Potřebuju věci víc prožívat.

Máte na nohou silné svaly?

Proč, kopla jsem vás pod stolem?

Protože jste se musela postavit na vlastní nohy. Pomohlo vám to?

To pomůže každému. Každého naučí strašně moc, když musí zodpovídat sám za sebe. Teď jsem daleko samostatnější. Už předtím v kapele jsem měla na krku dost věcí, ale teď jich mám ještě více. Je to náročnější, ale na druhou stranu jste sama sobě paní, a to je velmi příjemný pocit.

Máte raději jistotu, nebo svobodu?

Důležitý je vnitřní pocit, který je v jeden moment silnější. A já jsem najednou měla silnější pocit svobody. Cítím se svobodnější, což je hodně příjemné. Můžu si věci dělat tak, jak chci, jak je vnímám, nemusím narážet na žádné mantinely.

Hrozilo, že se z vás stane neznámá zpěvačka a kariéra skončí. Byl váš věk při rozhodování spíš výhodou, nebo nevýhodou?

Dřív jsem se na to určitě necítila. Vždycky jsem si myslela, že se mám pořád co učit, věřila jsem tomu, co jsme v kapele dělali. Správný čas nastal až v tu chvíli, kdy jsem skutečně odešla. Nebylo to vykalkulované, neměla jsem nic připravené, neměla jsem to ani pořádně promyšlené, jen jsem věděla, že to chci udělat, i když mi bylo jasné, že přijdu o část fanoušků.

A myslíte, že byste se k něčemu takovému odhodlala třeba ve čtyřiceti?

Kdybych to tak cítila ve čtyřiceti, tak bych to udělala. Na to jsem dost střelená.

Litovala jste někdy svého rozhodnutí?

Zatím ne, ale hodně jsem se bála, co bude. Člověk si uvědomí určitá rizika, protože je to vybočení z jistoty, i když ta jistota je solidní nejistota.

Rozchodů jste měla víc. Než jste odešla z kapely, ukončila jste šestiletý vztah. Souviselo to spolu?

Možná v tom, že se navalovalo jedno na druhé. Když jsem byla s přítelem, kapela pro mě byla velmi důležitá. Byla prioritou a tím, že jsem vedla cikánský život, protože jsme hráli neuvěřitelné množství koncertů, tak se vztah dostal na bod mrazu. Strašně jsme se od sebe vzdálili. Přišla jsem domů a měla pocit, že je tam cizí člověk, což bylo samozřejmě tím, že jsme se nevídali, neměli jsme na sebe čas. Já i přítel jsme potřebovali něco v životě změnit. Museli jsme se rozejít, ale zůstali jsme kamarády. S kapelou byl rozchod horší, s kolegy zatím v kontaktu nejsem a netroufám si říct, jak to bude dál.

Teď jste zase radikálně změnila barvu vlasů. Chystáte další podobné změny?

Zatím ne. Vždycky jsem chtěla mít červené vlasy, ale nikdy nebyl správný moment, ani správná kadeřnice. Musím říct, že na údržbu je to těžké, každý týden je musím dobarvovat. Pro mě to byla taková psychohygiena, měla jsem chuť mít jiné vlasy. Už jsem měla na hlavě všelicos, dokonce jsem byla vyholená úplně na koleno, což bylo hodně zajímavé, protože jako žena si s vlasy různě hrajete, padají vám přes oči, můžete leccos skrýt, ale když je nemáte, jste zranitelnější.

Chyběly vám?

To zas ne, já jsme si to užívala a taky vám to ubere dost let, minimálně takových pět. Najednou vypadáte jako studentka střední školy. A údržba je taky jednodušší – utřete prach a je to.

Katarína Knechtová

Psycholog by změny z extrému do extrému nějak analyzoval, jak si je vysvětlujete vy?

Já mám ráda změnu. Možná si tím i něco kompenzuju. Stále něco hledám. Mám takové pocity, cítím někde v břiše, že něco musím udělat, tak asi proto.

Dáte na šestý smysl?

Určitě, když nevím, co mám dělat, tak dám na svůj vnitřní pocit. Jistě to taky znáte, když máte dilema, celý týden vše promýšlíte, sepisujete pro a proti, přemýšlíte ještě cestou na místo, kde se máte rozhodnout, pořád nevíte, a pak se najednou rozhodnete v minutě.

Vaše poslední album se jmenuje Zodiak, což je zvěrokruh. Věříte horoskopům?

Astrologie je jednoznačně krásná věda a má něco do sebe. Takovým těm horoskopům, co jsou v časopisech, nevěřím, ale doma mám svůj horoskop. Nechala jsem si ho udělat někdy před šesti lety. Zajímalo mě, co mi vyjde.

Nebála jste se, co se dozvíte?

Vůbec ne, to přeci není žádné šarlatánství, astrologie funguje na číslech. Byla jsem překvapená, kolik lidí se tím řídí, kolik manažerů dělá obchodní rozhodnutí na základě čísel. Znám lidi, kteří se nenastěhují do bytu s určitým číslem, protože by jim to mohlo přinést neštěstí. To už jsou ale velké absurdnosti. Já jsem byla zvědavá, co mě čeká.

Vyplnilo se, co jste se dozvěděla?

Bylo tam něco o škole, že budu studovat, to se nesplnilo. Ale potkala jsem známou, která vykládá karty, a ta mi pověděla, že budu mít nehodu v autě. Tehdy jsem nad tím mávla rukou, ale stalo se.

A co ta škola? Po gymnáziu jste začala studovat filozofii, proč jste toho nechala?

Ta škola mě strašně nebavila. Asi všichni rodiče chtějí, aby děti měly vysokou školu, tak jsem šla studovat i já. V jistém smyslu slova mají rodiče pravdu, ale chodit tam i přesto, že mě to tam nebaví, vůbec nezajímá, že se s těmi lidmi neztotožňuju, že nevím, co budu po škole dělat, jestli budu nějaká zpívající sociální pracovnice, tak za takových okolností jsem toho raději nechala. Umím si představit, že bych šla znovu studovat, ale musela bych vědět, že pak tu profesi budu chtít v životě dělat. Jinak to nemá význam a je to zabitý čas.

Jaká škola podle vás má význam?

Tak určitě je takovou školou medicína, ale já bych chtěla jít studovat hudbu, abych se zase někam posunula. Rozhodně ne však školu na Slovensku nebo v Česku. Chystám se odjet někam do zahraničí – do Anglie, Ameriky, abych nasála atmosféru místa, kde je více muzikantů a kde je více přístupů k tvorbě.

Naše školství tohle nesplňuje?

Myslím, že je dost důležité jet do míst, kde je hudební historie přece jen o trochu delší než u nás. Teď chci odehrát koncerty, těším se na ně, ale příští rok si chci vyčlenit čas na to, aby se moje práce i já sama někam dál vyvíjela, abych se nevykrádala. Dá se sice dělat stále to samé, recyklovat vlastní zkušenosti, nápady, ale to mi už nestačí. Potřebuju jít dál.

Katarína Knechtová

Co udělat jinou změnu a mít rodinu?

Možná bych se uklidnila, ale zatím se na to necítím. Asi musí přijít ten správný člověk, který zatím nepřišel. Mé biologické hodiny jsou takové ty staré hodiny s těžkými šiškami, které mi zatím ještě netikají. Zatím mi stačí moje rodina. V Thajsku jsem si uvědomila, že jsme všichni v rodině na sobě hodně závislí, že bychom od sebe neodešli. Já bych třeba nikdy nešla žít na jiný kontinent. Nemohla bych bydlet daleko, chyběla by mi rodina. A už vůbec si neumím představit, že bych žila s nějakým cizincem. Mluvila jsem o tom i s kamarádkami, které jsou povdávané v zahraničí. Komunikace s partnery u nich nefunguje tak dobře, protože se neumí vyjádřit a pochopit zcela dokonale.

To se ale může stát i s partnerem Slovákem. Mimochodem, rozumí vám v Česku všichni?

Už se mi stalo, že ne. Číšník mi řekl, že mám mluvit česky, nerozuměl mi. Ale to snad byla výjimka, i když pro další generace to možná bude problém, protože Česko a Slovensko už jsou pro ně dva odlišné státy. U nás na Slovensku to jde, v televizi dávají spoustu českých programů i pohádky pro děti, které se tak řeč učí, ale tady u vás v televizi slovenštinu neslyšíte.

Kde teď vůbec žijete?

V Prešově. Jsem lokální patriot, potřebuju mít kolem sebe lidi, kteří jsou mi blízcí, které znám. Bratislava je pro mě hlavní město, místo, kde si plním pracovní povinnosti. Měla jsem možnost tam delší čas být, už k ní mám hezčí vztah, ale vždycky se ráda vracím ke svému klidu v Prešově. Nedovedu si představit žít jinde.

Prý vás v Prešově nechtěli vzít do pěveckého sboru?

To je pravda. (směje se) Mámo čtyři roky mladší sestru a táta vždycky chtěl, abychom dělaly sport nebo hudbu. Jako dítě jsem zkoušela všechno. Chodila na basketbal, dva týdny na hokej, ale nic mě nebavilo. Byla jsem nejhorší, lenivá, měla jsem zpomalené reakce, protože jsem pořád myslela na něco jiného. Tak jsem se ještě s jednou kamarádkou vnutila na konkurz do pěveckého sboru. Přišly jsme už po něm, ale přesvědčila jsem vedoucího, aby nás přezkoušel. Ji vzal okamžitě, mě moc nechtěl, neměla jsem rozsah ani hlas. Nakonec mě dal do třetí skupiny mezi polomutující kluky.

Co na vaši kariéru vedoucí říká teď?

Nevěřil, že jsem to já. Smějeme se tomu.

A otec je spokojený?

Když jsem začala hrát a zpívat v kapele, byl mým velkým kritikem. Dnes už se to změnilo. Teď hraje on ve své kapele, po víkendech jezdí na koncerty a překlopilo se to, protože kritizuju já jeho. Dnes je rád, když ho pochválím. Vyměnili jsme si role. V hudbě je teď takovým mým dítětem.

Autor:
  • Nejčtenější

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena si vysnila plastiku prsou v Turecku, život se jí změnil v horor

25. března 2024  7:59

Třiatřicetiletá Stephanie Briggsová z Velké Británie roky šetřila na operaci, po které měla mít...

OBRAZEM: Známé osobnosti, které otevřeně promluvily o ztrátě dítěte

29. března 2024

Ztráta nenarozeného miminka je těžká pro každou ženu, která si touto zkušeností prošla. Známé...

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...