Dítě, kojenec, mimino, porodnice - Dítě, kojenec, mimino, porodnice | foto: Jan Strouhal, MF DNES

Zoe vykoukla na svět, jako by ji zrovna někdo vykoupal

  • 5
Vdala jsem se do Ameriky a půl roku po svatbě jsme se rozhodli, že je čas "nechat všechno na přírodě", co se miminka týče. A jak už to tak někdy bývá, o šest týdnů později jsme zjistili, že příroda umí být neuvěřitelně rychlá...


Byli jsme překvapeni, vyděšeni, ale hlavně neskutečně šťastni.

JAK JSEM RODILA - VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE

Po devíti měsících takříkajíc ideálního těhotenství přišel čas přemýšlet nad tím, jak naší malou (v té době jsme už věděli, že to bude holčička) přivést na svět. A protože byla svéhlavá už před narozením, zvolila rozhodnutí: u maminky to znám, tam se mi líbí a dobrovolně ven prostě nejdu.

Když maliník, dlouhé túry ani neuvěřitelné pálivé thajské jídlo (sex- tu relativně nejosvědčenější metodu jsem neměla chuť ani sílu zkusit) nezabrali, dohodli jsme se s naším doktorem, že přesně na předem vypočítaný den porodu budeme ráno v nemocnici na vyvolání.

Fakt, že jsem věděla kdy se mi narodí miminko, vzal pryč skoro všechen stres a strach. Myslela jsem si, že tu páteční noc nezamhouřím oko, ale nakonec jsem spala, no, jako miminko.

Do porodnice jsme přišli v 7.30 ráno. V 5.11 odpoledne přišla na svět, dnes už říkám po relativně lehkém porodu, naše Zoe.  Jsem strašně ráda, že se náš doktor rozhodl, že nemá cenu, abych takzvaně "přenášela", protože se narodila přesně na termín s 51.5 cm a 3.80 kg.

Jsem moc vděčná, že tam se mnou byl manžel a tchýně, kteří mi byli velikou oporou. I když jak mi později oba řekli, a jak jsem jim vyčetla z tváře v průběhu porodu, nebylo to ani pro ně lehké.

Sama si neumím představit vidět nejmilovanější bytost v bolesti a nebýt schopna pomoct. Malá vykoukla na svět čisťounká. jako by ji zrovna někdo vykoupal a obě jsme si vychutnávaly ten nejnádhernější pocit na světě, kdy mamince položí miminko do náruče.

Teď už jsou Zoe dva roky, je to rošťák (babička říká, že to měl být kluk), milující, chytrá a my přemýšlíme nad tím, že je čas pořídit jí sourozence. Taky možná proto, že jsme oba s manželem jedináčci a já od spousty lidí často slýchám "jdi do toho, mít sourozence je super".

Ale hlavně proto, že Zoe už začíná být samostatná velká holčička a já bych tohle všechno chtěla zažít ještě jednou. Kdo ví, co přinese život. Ale jedno vím: za tenhle život, kterého jsme s mým mužem strůjci, jsem neuvěřitelně vděčná každý den.