Nejprve je nutné objasnit rozdíl mezi slovy žloutenka a hepatitida.
Hepatitida je virový zánět jater, celosvětově nejčastější příčina jaterního onemocnění.
"Žloutenka oproti tomu není nemoc, ale příznak charakteristický žlutavým zbarvením kůže, očního bělma a ztmavnutím moči," vysvětluje pražský internista Václav Chytil. "Může provázet celou řadu chorob souvisejících s játry."
Hepatitidy typu A a B jsou infekční choroby způsobené virem VHA, respektive VHB. Zdroje nákazy jsou různé, stejně jako následky.
Hepatitida typu A se běžně označuje jako nemoc špinavých rukou. Virem VHA se může nakazit každý, kdo přijde do přímého kontaktu s kontaminovaným jídlem, vodou či nakaženým člověkem. Ten zase může neumytýma rukama kontaminovat okolní předměty nebo potraviny.
Riziko hrozí při naprosto běžných činnostech: když jedete v hromadné dopravě, věnujete se kolektivnímu sportu, večeříte v restauraci, nebo si prostě dáte na ulici zmrzlinu (virus se totiž může přenášet i ledem z kontaminované vody).
Žloutenka typu B se přenáší tělními tekutinami (krví, spermatem, poševním sekretem). Virus tohoto typu hepatitidy je stokrát nakažlivější než virus HIV.
K nákaze stačí jen mikroskopické množství krve (třeba i v zaschlé kapce), které se vám může dostat do nepatrné oděrky. Nebezpečné proto může být i to, že si od někoho půjčíte holící strojek.
Ostražitost je na místě i v případě piercingu nebo akupunktury, o nechráněném pohlavním styku nemluvě.
Jak se hepatitida projevuje?
Příznaky hepatitidy typu A mohou zpočátku připomínat chřipku, možný je i úbytek váhy. Hlavně u mladých lidí se ale v některých případech žádné příznaky neobjevují, a proto mohou žloutenku přenášet, aniž by o tom věděli.
Nakažení žloutenkou typu B pociťují únavu, nechutenství, bolesti kloubů, mají vyrážku a teplotu. Obvyklé je zvracení, bolesti břicha a zad, později žluté zabarvení očního bělma a kůže. Také řada nosičů žloutenky B nemá žádné obtíže a o své nemoci vůbec neví.
Jaké může mít žloutenka následky?
Žloutenka typu A často pomine bez následků. Přesto může znamenat několikatýdenní hospitalizaci, několikaměsíční zotavování s opakovanými vyšetřeními krve, přerušení sportovních a někdy i profesních aktivit.
Žloutenka typu B přechází u deseti až dvaceti procent nemocných do chronického stavu, který po letech může vyústit v cirhózu a následně i rakovinu jater. I ti, kdo se nemoci zbaví, musejí počítat s dlouhodobým lékařským sledováním, jež zahrnuje opakované krevní odběry.
Léčba i následky onemocnění hepatitidou nelze brát na lehkou váhu. Nejúčinnější a nejjistější prevencí je očkování. Dnes již existuje i kombinovaná vakcína proti oběma typům choroby (jmenuje se Twirinx).
MUDr. Václav Chytil, internista z pražského Lékařského centra Václavka, odpovídá v na vaše dotazy související se žloutenkou.
Za týden si přečtěte o očkování proti žloutence a také o léčbě choroby.
