Vdětství chtěla být detektivem.
A hned potom čarodějnicí nebo dělat divadlo. Třetí přání se Květě Fialové vyplnilo. A zároveň s ním vlastně i to druhé. Stala se herečkou s tajemným úsměvem, která více než padesát let okouzluje diváky. V šestnácti nastoupila bez jakékoliv herecké průpravy do divadla v Českém Těšíně a hned první role byla princezna Pampeliška. Aby mohla tehdy posílat mamince něco domů na přilepšenou, dělala navíc za byt a stravu služku. A ke všemu jí divadelní začátky znepříjemnil svrab, který dostala z nevyčištěného kostýmu.
Životní dráha herečky, která se měla proslavit jako arizonská pěnice Tornádo Lou v Limonádovém Joeovi, však již byla nasměrována. V roce 1946 nastoupila na brněnskou konzervatoř, z níž se posléze stala Janáčkova akademie múzických umění. Odtud se Květa Fialová vydala na pouť po divadelních štacích v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně a Martině, až ji nakonec angažoval do pražského Divadla ABC Jan Werich.
Před jedenácti lety sice odešla do důchodu, ale této scéně zůstala věrná dodnes, kdy zde účinkuje v komedii Jezinky a bezinky. Program má nicméně tak nabitý, že jí mnohdy zbývají jen dva večery do měsíce volné - vedle ABC hraje v inscenaci Violy Drahoušek Anna a v řadě dalších, s nimiž jezdí po celé republice: Zlaté jezero, Štika k obědu, Tři na lavičce, Víš přece, že neslyším, když teče voda... Při jejich nastudování také často spolupracuje s manželem - režisérem Pavlem Hášou.
Květa Fialová vytvořila desítky krásných rolí v divadle, ve filmu i v televizi. Za jejími hereckými úspěchy se nicméně mnohdy skrývaly krkolomné životní peripetie. Nikoliv náhodou svůj život přirovnává někdy k červené knihovně a jindy k četbě z knih Edgara Allana Poea. Na konci druhé světové války ji s pistolí u hlavy znásilnili ruští vojáci. Od prvního manžela utekla a do rozvodu bydlela v bývalé márnici. Peníze na koupi domku, které jí měl dát jeden kolega z branže a blízký přítel za rodinné šperky, nikdy neviděla. Prodělala operaci srdce, na čas oslepla na jedno oko...
Přesto ze všeho tragického, co ji kdy potkalo, čerpá pozitivní energii - vyznává totiž filozofický přístup, podle kterého obohatí člověka vše, co se mu stane. "I utrpení je dar od bohů," napsala ve své knize vzpomínek. "Jakmile bychom procházeli životem jen tak, jakmile bychom chtěli od života pouze brát, když bychom nepoznali, jak chutná i zoufalství a bolest, zkazilo by nás to. A taky zničilo."
Pozitivní přístup Květy Fialové ke světu vyplývá i z lásky k buddhismu a východním naukám vůbec, kterou zdědila po své mamince. Kromě toho se zajímá i o věštění, horoskopy a vyvolávání duchů. A také provozuje recesistické kousky, chodí na mnohakilometrové procházky, čte knihy...
Na její kariéře je pozoruhodné, jak elegantně a samozřejmě se přehrála do usedlých dam a babiček z rolí svůdných krásek, jaké ztvárnila třeba ve filmových komediích Fantom Morisvillu nebo Konec agenta W4C. Postava osmdesátileté Maude, do které ji obsadil režisér Vymětal v roce 1995 na scéně ABC v komedii Harold a Maude - po boku Filipa Blažka, toho byla výmluvným důkazem.
"Stáří mě baví," prohlašuje Květa Fialová. "Je mi báječně, jsem spokojená a neprovozuji se sebou žádná vylepšení, abych vypadala mladě. Jsem, jaká jsem, důvěřuji osudu. Vůbec nevnímám lidský věk, přátele mám i mezi mladými lidmi."
PŘÍŠTĚ: VERONIKA FREIMANNOVÁ
- úterý 19. března 2002
