Eko život pro každého - "Do práce jedu na kole klidně v sukni a blůze," jede příkladem Kateřina Manová. | foto: Ondřej Košík

Žiju ekologicky, tvrdí dáma na růžovém kole

  • 181
Proč jezdí Kateřina do práce na kole, Denisa dává synovi látkové plenky a Wegerovi si postavili dřevostavbu? Protože je pro ně ekologie součástí života.


Dáma na růžovém kole, jinak projektová manažerka Kateřina Manová, jezdí každý den do práce "kolmo". "Je to levnější, rychlejší a zdravější než jízda autem, která zahlcuje ovzduší škodlivinami," vysvětluje. Kromě toho, že má cyklistiku ráda, snaží se Kateřina svojí jízdou ukázat i ostatním, že kolo je normální součástí silničního provozu a dá se na něm jezdit i po městě. "Jedu klidně i v sukni a blůze. Ani se moc nezpotím, jednak mám dobrý deodorant, jednak jezdím pomalu," dodává s úsměvem.

"Nejsem proti autům absolutně, chápu, že někdy to jinak nejde. Ale mám pocit, že někteří lidé jízdou autem hlavně předvádějí, že na to mají. Když jim řeknete, že auto produkuje zdraví nebezpečné látky, že zabírá místo a brzdí dopravu, tváří se jako dítě, kterému berete hračku," říká Kateřina. "Líbí se mi třeba německý model - metro, které jezdí po zemi i pod ní, je jím protkané celé město a navíc na ně navazují příměstské vlaky. Situaci, jako je tady, jsem nezažila nikde ve světě. A není to jen otázka nedostatku cyklostezek, ale i ohleduplnosti mezi lidmi."

Růžové kolo nemá Kateřina náhodou - patří totiž ke členům stejnojmenného sdružení, které propaguje cyklistiku jako moderní způsob dopravy ve městě. Více informací najdete na www.ruzovekolo.cz nebo na www.cyklojizdy.cz.

Podle zprávy České agentury životního prostředí CENIA měla loni více než třetina území České republiky zhoršenou kvalitu ovzduší; za hlavní zdroj znečistění se počítá automobilová doprava, ale škodlivé emise, zejména oxid uhličitý, do ovzduší vysíláme i jinak.

Co proti tomu může dělat každý z nás? Kateřina a její kolo jsou příkladem toho, že omezování škodlivých emisí není jen otázkou vládních rozhodnutí - zlepšit životní prostředí lze i malými kroky. A není přitom nutné hned prodávat auto, odstěhovat se na farmu bez elektřiny nebo jezdit vlastnoručně sázet stromky do Krkonoš. Stačí jednat tak, abychom to přírodě co nejvíc ulehčili. Třeba tak, že budeme kupovat jen to, co opravdu potřebujeme, že budeme třídit odpad, aby se použitelné suroviny nemusely zbytečně spalovat na skládkách, že nebudeme kupovat výrobky na jedno použití… Zkrátka nebudeme plýtvat energií, která není nevyčerpatelná.

Mnohé lidi odrazuje představa, že by do ekologického chování museli investovat více peněz. Často je to ale právě naopak. Dá se ušetřit nejen příroda, ale i peníze.

EKO-PLENKY SE VYPLATÍ

"Nechci, aby moje dítě hned za první rok života vyprodukovalo tunu odpadu," odpovídá maminka sedmnáctiměsíčního Vojty Denisa Havrdová na otázku, proč svému synovi nedává jednorázové, ale speciální šité látkové pleny. "Jednorázovky" totiž končí na skládce, kde se rozkládají desítky let, nebo ve spalovnách, které produkují nebezpečné emise do ovzduší.

"Šla jsem cestou ekologickou, ale zároveň pohodlnou," říká Denisa. "Nepoužívám klasické jednoduché pleny, ale šité, jejichž hlavní úspora je v tom, že netrávím hodiny žehlením a skládáním, jen vyperu a je to. Navíc jsou levné. Stály mě asi 6 tisíc, přitom za běžné jednorázové pleny utratíte i 20 tisíc," vysvětluje Denisa.

"Zní to možná triviálně, ale dítě mě v mnohém změnilo. Když se Vojta narodil, začala jsem o některých věcech přemýšlet jinak. Všímala jsem si třeba, jak moc jsme pořád zahlcováni umělou hmotou. Začíná to u plenky, což je každodenní záležitost, a končí kulturou prostředí, kterým je dítě obklopené. Je lepší kupovat plastové hračky, které sice vydrží leccos, ale jsou plné škodlivých chemikálií, nebo dřevěné, které jsou na první pohled třeba méně atraktivní, ale zdravotně nezávadné, byť třeba i dražší?"

ŠETRNÝ DŮM

"Moje žena pochází z farmářské rodiny, já se věnuju životnímu prostředí, tak jsem si najednou uvědomil, proč vlastně žijeme ve městě, když všechno, co dělám, souvisí s venkovem," vysvětluje inženýr Jan Weger, proč se rozhodl odstěhovat z Prahy. Zároveň věděl, že pokud dům, tak nízkoenergetický. "Chtěl jsem si postavit dům, který by nebyl dražší, než je obvyklé, ale měl by poloviční spotřebu energie," říká. Nakonec zvolil dřevostavbu s nuceným větráním, která má tři zdroje energie: solární panely, noční proud a krbová kamna na dřevo.

"Dům nás stál asi 20 tisíc korun za metr čtvereční. Za topení zaplatíme ročně kolem 10-12 tisíc korun, což je asi o polovinu méně, než kolik stojí vytápění běžného domu," říká Jan Weger. K přírodě šetrný způsob života považuje on i jeho žena Jannice, původem Američanka, za samozřejmost už dávno, nejsou ale pro ekologii za každou cenu. "Také jsem ze začátku používala látkové pleny, ale s více dětmi už jsem to nezvládala a přešla zase na ty jednorázové," říká Jannice.

 

Co možná nevíte z ekologické praxe

* Kelímky od jogurtů nemusíte před odhozením do kontejneru vymývat
* PET lahve sešlápněte, odstraňovat víčko ani etiketu ale nemusíte
* Z papírů na recyklaci nemusíte sundavat kovové kancelářské svorky
* PVC nepatří do plastů
* Ze skleněných lahví nemusíte odstraňovat etikety, ale určitě odšroubujte kovové uzávěry

 

 

 

 

 

 

 

 

Autorce článku můžete také napsat na adresu hedvika.petrzelkova@mfdnes.cz