„Nikdy jsem nebyla proutek, ale po porodu syna se mi váha vyšplhala na 160 kilo. Kvůli tomu jsem se nemohla ani „normálně“ pohybovat kolem syna. To mě motivovalo ke změně. V minutě jsem si slíbila, že už nikdy nebudu vypadat tak jako před zrcadlem, kdy jsem tekla do všech stran. A povedlo se,“ vzpomíná sedmatřicetiletá Renata.
Dneska se svým synem Kubou, kterému bude v červnu deset let, podniká výlety, hýbe se jako každý jiný zdravý člověk a má krásnou práci. A rozhodla se vyprávět svůj příběh ostatním, kteří se snaží shodit nadbytečná kila.
Plná lednička byla moje spása
Od malička jsem byla pořádně obalené dítě. Lednice byla moje jistota. Když jsem jedla, nepřipadala jsem si sama. Maminka byla celý život nemocná a vše se točilo a podřizovalo jejímu stavu. Já jsem hledala lásku jinde a našla jsem ji v jídle.
Útoky na lednici střídaly dvakrát do roka odtučňovací „teroristické“ lázně, kde mi mou lásku na několik týdnů zabavili a musela jsem se hýbat. Nemohla jsem se dočkat toho slastného okamžiku, až za mnou zaklapnou dveře kuchyně a já uvidím mou nejlepší kamarádku ledničku, tak krásně plnou a připravenou mě potěšit. Nic se nezměnilo, zase jsem tu byla já a jídlo nebo jídlo a já? Vesele jsem kynula dál.
Kdo bude s Kubou lyžovat?
Přišla další fáze života – dospělost. Po porodu Kuby jsem byla tak moc šťastná, že jsem se sama sebou vůbec nezabývala. Tlustá holka jsem byla odmala, tak co. Až když byly Kubovi téměř dva roky a já stála v Harrachově pod kopcem, došlo mi, že nemám ponětí o tom, kdo s tím chlapečkem bude příští rok sáňkovat, když mi to mé velké tělo nedovolí.
A nezůstalo u sáněk. Lyže, voda, kolo, koně, výlety. Ačkoliv jsem si to nepřiznávala, tak téměř 160 kg bylo velmi omezujících a já si řekla, že ho o to prostě nemůžu připravit. Nemluvě o tom, že jsem nechtěla, aby se mu někdo smál za to, jakou má mámu.
Cvičím a žiju v sebekázni
V prosinci 2007 jsem podstoupila tubulizaci žaludku. V té době to byl nový způsob v bariatrii (bandáž žaludku - pozn. red.), ale ta touha byla větší než strach. Dokázala jsem sama zhubnout 20 – 25 kg za poměrně krátkou dobu, ale jo-jo efekt vždy spolehlivě zafungoval.
Zdravě myslet, zdravě žítRenata Levá vypráví svůj příběh v rámci přednáškového tour Zdravě myslet, zdravě žít, s nímž po republice jezdí výživový specialista Petr Havlíček, rozvojová koučka Petra Krajčinovič a moderátorka Jitka Vlková. V květnu je vždy od 15 hodin můžete potkat: 6.5. kulturní dům Šumperk |
Myslím, že když už má někdo morbidní obezitu, měl by jít za odborníkem a netrápit se. Na druhou stranu, jestli do toho jde někdo s tím, že mu uříznou kus žaludku a on bude doživotně jako proutek, tak to je nesmysl. Pořád je to o sebekázni. A výsledky? Držela jsem od začátku dietu a k tomu začala pravidelně chodit ve fitku na pásu. Za rok jsem měla 60 kg dole a u toho nezůstalo, za další šlo dolů ještě 20 kilogramů.
Cítím se hezky, ale spokojená úplně nejsem, ještě na sobě potřebuji pracovat, člověk vlastně nesmí nikdy zpohodlnět. Ona ta spokojenost pak lehce sklouzává k lenosti, takže mám stále nastaven cíl a jdu si za ním, ale nesmím zapomínat na sebe a své zdraví, které jsem si letitým přejídáním a obezitou poškodila.
Člověk by měl snít a své sny realizovat. Já si své sny plním. Jedním z nich byla knížka Nebyla jsem velká, byla jsem tlustá, ke které mě inspirovala jedna z mých klientek ve fitness. Je určena všem, kteří o sobě pochybují a hledají cestu – inspiraci, potřebují šťouchnout a ohlasy právě takových lidí jsou.
Co o Renatě říkají odborníci:
Petra Krajčinovič
„Renata si sama hezky nastavila cíl. Přesně pojmenovala svoji tehdejší situaci a následně si vytýčila akční kroky směrem ke svému záměru,“ říká rozvojová koučka Petra Krajčinovič.
Jídlo a přejídání je podle ní častou kompenzací neuspokojivých vztahů. „Je nehodnotící, neutrální, ale závislost na něm se stane časem svazující a člověk nemyslí na nic jiného.“
Renata je teď v nejtěžší fázi - udržování váhy, myslí si koučka. „Je důležité, aby se zbavila starých vzorců chování, hlavně strachu, že znovu přibere, protože její tělo je kvůli tomu vystaveno soustavné stresové zátěži, čímž si může přivodit další zdravotní problémy. Renata se chce posunout o krok dál i v podnikání, ale napřed je podstatné vyřešit již zmíněnou stresovou zátěž.“
Petr Havlíček
Výživový specialista Petr Havlíček souhlasí, že je jídlo často kompenzační pomůckou. „Dělá nám dobře i po stránce biochemické. Když si dá člověk něco sladkého, vyplaví se do těla endorfiny, hormon štěstí. Na chvilku je nám dobře a tím pádem potlačíme nelásku. Tak to bylo i v případě Renaty,“ vysvětluje.
Aktuálně je podle něj Renata pod stálým tlakem, který vyvíjí sama na sebe. „Jak řekla Petra - to ji stresuje. Kvůli stresu má sklony k negativsmu, je unavená, a protože navíc dostatečně nejí, je jí zima. Váhu udržuje s vypětím sil. Protože Renata vydatně sportuje, potřebuje upravit jídelníček a vyhradit si dostatek času na regeneraci.“
