Zda vám v budoucnu hrozí, že onemocníte Alzheimerovou chorobou zjistit nelze. "Žádný takový test, který by uměl předpovědět, zda nemoc vznikne či ne, neexistuje," uvedla lékařka.
"Můžete si ale nechat zkontrolovat mozkové funkce provedením testu mozkových funkcí. Ale to už je spíše pro lidi, kteří pozorují nějaké změny či potíže," dodala.
Další odpovědi lékařky najdete ZDE |
Alzheimerova choroba, pokud propukne ve své plné síle, má přímo devastující důsledky nejen na pacienta, ale i celou rodinu. Přichází nenápadně, pozvolna.
Na začátku si člověk jen hůře pamatuje nové informace. Má problémy najít správný výraz nebo počítat. Takové stavy se často připisují věku nebo přetížení.
Lékařka Vanda Franková působí v Psychiatrické léčebně v Dobřanech. Zaměřuje se na psychické nemoci vyššího věku, především poruchy paměti, demenci a Alzheimerovu chorobu. O této problematice také publikuje články v odborném tisku. |
Když nastupuje demence
Příznaky, které se objevují na počátku Alzheimerovy nemoci, se skutečně mohou podobat projevům běžného stárnutí. Když se děda nebo babička ptá: "Kdo mi schoval ty brýle", spíše to vyvolává úsměv.
Choroba ale postupuje. Prohlubuje se poškození mozkových buněk a ty přestávají správně fungovat. Nastává demence. Člověk neví, jaký je den, měsíc, nebo dokonce rok. Přestává si svoje potíže uvědomovat.
Alzheimerova nemoc je trvalé onemocnění mozku vedoucí k řadě změn, v jejichž důsledku odumírají mozkové buňky a zhoršuje se fungování mozku. Mezi 65. a 70. rokem života jsou postižena 2-3 % populace. Každých 5 let se toto procento zhruba zdvojnásobuje. Ve věku nad 85 let trpí Alzheimerovou chorobou téměř polovina osob. V Česku žije v současné době asi 130 tisíc pacientů s touto diagnózou a každým rokem jejich počet narůstá. |
Pouští se do různých činností tak, jak býval zvyklý, ale selhává. Například žena se pustí do vaření, ale nepoužívá správné ingredience, nebo dokonce zapomene vypnout sporák. Nemocní si dobře pamatují, co zažívali v mládí, neví však, co bylo před chvílí.
Končí upoutaní na lůžku
V dalších stadiích se člověk přestává orientovat v prostoru a může se ztratit i na dobře známých místech. Odejde z domova a neví, jak se vrátit. Bloudí a vlastně neví proč, kam chce jít, neptá se po pomoci.
Mohou se objevit i poruchy chování, zvýšená podezíravost. Nemocný například obviňuje své blízké, že mu ukradli věc, kterou nemůže najít nebo kterou dávno nemá.
Pokročilé stadium nemoci způsobuje ztrátu hygienických návyků. Člověk si neuvědomuje, že se má mýt, uklízet, může se začít pomočovat. V těžkých stadiích už nemocní nemusí ani poznávat svoje nejbližší. Umírají většinou upoutaní na lůžku, zcela odkázáni na pomoc druhých.
