Přiznejte se veřejně k tomu, že jste jako malá trhala mouchám nožičky, o panenství přišla před patnáctými narozeninami, svedla nejlepší kamarádce přítele… Nic z toho nebude takový kalibr, jako když prohlásíte, že nebudete mít děti. Ne proto, že je nemůžete mít nebo jste nenašla toho správného partnera-otce. Prostě je nechcete. Jako dobrovolně bezdětná se v tu chvíli ocitnete ve škatulce "zvláštní hříčka přírody".
Nemám žádný důvod mít děti
Když začínám psát tenhle článek, je nás na světě 7 038 613 619 (počitadlo najdete zde). Každou vteřinu se narodí v průměru další čtyři děti. Valná většina žen k navýšení této statistiky dřív nebo později ve svém životě přispěje.
Povití dítěte se od našeho pohlaví očekává tak nějak automaticky. Lidstvo má zaručeno, že nevymře, a mateřství zároveň ženu naplní a uspokojí její potřebu pečovat. Tolik společenský úzus.
Herečky bez dětíJsou krásné, slavné a rozhodly se nemít děti. Třeba proto, že milují spánek. Cameron Diazová (39): "Ženy se bojí veřejně říct, že nechtějí děti. Ale mění se to. Mám víc bezdětných kamarádek než těch, které děti mají. Nepotřebujeme další děti, je nás na planetě dost." Eva Mendesová (38): "Nikdy jsem po dětech netoužila. Mám je ráda, jsou roztomilé, ale miluju spánek a děsím se těch starostí, které kolem nich jsou. Přemýšlela jsem o nich, ale odpověď stále neznám. " Margaret Cho (43): "Když vidím děti, nic necítím. Žádná touha. Nemám mateřský instinkt." Jacqueline Bissetová (67): "Nelituju, že nemám děti, a jsem s tím smířená. Možná mě to občas trochu zamrzí, ale člověk nemůže mít všechno." Renée Zellwegerová (43): Prohlásila, že mateřství nikdy nebylo její ambicí. Děti v jednom rozhovoru označila za diktátory, kteří ovládnou celý váš život. "Bratr má děti a mně stačí být úžasnou tetou." Helen Mirrenová (66): Od roku 1986 žije s režisérem Taylorem Hackfordem, děti však nemají. "Mám je ráda, jsou vtipné, ale nikdy jsem je nechtěla." Navíc prý má trauma z dětství, když jim ve škole pustili porod. Kim Cattrallová (55): "Uvědomovala jsem si ten tlak na to, abych byla matkou, ale věděla jsem, že nejsem připravená na mateřství. Být biologickou matkou není součástí mého života." |
Před uvedením antikoncepce na trh v 60. letech minulého století nad tímhle nikdo nespekuloval. Pokud jste nechtěla potomky, musela jste praktikovat celibát nebo si dávat setsakra pozor. Naše mámy nás mívaly v osmnácti dvaceti, pár let poté, co začaly sexuálně žít. Prostě do toho "vlítly". Ty, co děti neměly, je většinou jednoduše mít nemohly.
Dnes je to jiné. Tabletky proti dětem zobeme mnohdy už od střední školy. Je to pohodlné, takřka stoprocentně účinné a dává nám to novou možnost – poprvé v historii je jen na nás, nejen kdy a kolik dětí budeme mít, ale jestli se vůbec matkou staneme.
Podle amerických statistik se v současnosti jedna žena z pěti rozhodne dobrovolně nemít děti. Dřív to bývala jedna z deseti. Stejný trend je patrný i v Evropě, Česko nevyjímaje. Podle průzkumu Univerzity Karlovy a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2009 chce 6–8 % žen zůstat bezdětných. To je dvakrát víc než před 20 lety.
Je jasné, že k nárůstu počtu žen, kterým biologické hodiny nikdy netikaly, napomohla významně emancipace. Jsou vzdělané, nezávislé, žijí ve větších městech.
Důvody, proč do svého života nechtějí vpustit děti, se různí. Některé je nemají rády, děsí se jich. Jiné děti rády mají, ale stačí jim vyhrát si s nimi u kamarádky a po vlastních netouží. Další se děsí porodu a odmítají ho podstoupit. Nebo se kvůli potomkům nechtějí vzdát své práce, zajetého života a svobody.
Mohou se bát zodpovědnosti, tuší, že by nebyly dobré matky, nemají mateřské pudy, trpělivost, strachují se postižení a dědičných chorob, myslí si, že dítě by narušilo jejich vztah s partnerem…
"Nemám žádný důvod děti mít. Nechci být matkou, protože ta role mi nesedí a vím, že bych v ní byla nešťastná," tvrdí jedenačtyřicetiletá Veronika z Prahy, která před šesti lety založila český klub No Kidding. Inspirovala se v USA, kde nějaký čas pobývala a byla členkou tamějšího klubu bezdětných. (No Kidding je mezinárodní organizace, kterou v roce 1984 založil Kanaďan Jerry Steinberg a dnes má pobočky na celém světě.)
"Po návratu mi chyběla společnost lidí, kteří jsou na stejné lodi," dodává Veronika s tím, že její klub má desítky členek a členů z celé republiky, kteří se scházejí denně na webu a jednou měsíčně také osobně.
Třiatřicetiletá Klára, která se ve svém profesním životě točí kolem módy, jako jedináček vyrůstala mezi dospělými. "Dětskou společnost jsem nikdy nevyhledávala, proto mi vlastní děti nic neříkají. Když se ocitnu ve společnosti malých dětí, ani nevím, co mám dělat." Miminka kamarádkám nechová, dokonce se jich bojí, protože jí přijdou křehká.
To o rok mladší Veronika se na tom, že nebude mít děti, shodla se svým manželem. "Na děti se necítíme, máme rádi pohodlí a klidný život, je nám spolu takhle báječně. Přitom děti mám ráda, ty mojí sestry zbožňuju, jsem vděčná, že jsou v mém životě. Být dobrou tetou mě baví."
Rodiče nejsou šťastnější
Zda mít, či nemít dítě je svobodná volba každé ženy. To, že jste majitelkou dělohy, neznamená, že jste odhodlaná rodit. Většina žen děti miluje, chce je, ale je i hrstka takových, kterým tahle malá stvoření nic neříkají. Nechtějí se o ně starat, vychovávat je. Nevěří tomu, že by je udělaly šťastnějšími. Tak proč je do toho nutit jen kvůli společenským konvencím? Není lepší nebýt žádná matka než špatná matka?
Mimochodem, podle některých zahraničních výzkumů není pravda, že rodiče jsou díky svým potomkům šťastnější než bezdětní. Tým odborníků z univerzity v Denveru osm let sledoval 218 párů a devadesát procent z nich zaznamenalo pokles manželské spokojenosti po narození prvního dítěte. A to hlavně u žen.
O tom, jestli potřeba mateřství je opravdu dána do vínku každé z nás, nejsou odborníci zajedno. Psycholožka Katarína Lomská Filasová z Centra pro zvyšování psychické odolnosti je názoru, že mít děti je biologická záležitost a touha po nich stejně přirozená, jako že chceme jíst či spát.
"Je ale pravda, že jsou ženy, které tuto touhu nepociťují," přiznává. "To ale dle mého názoru bývá důsledek toho, co vše si dokážeme sami sobě namluvit. Mnozí jsme schopni se přesvědčit, že nepotřebujeme vztahy, že nám neschází partner. Kdybychom se podívali do svého nitra, možná bychom zjistili, že naše pocity říkají něco jiného."
Stejné to podle ní může být i s touhou po dětech. "A v rozhodování hraje roli ještě jeden faktor. Pokud si pod dětmi představujeme jen ta malá, věčně ukřičená stvoření, která nás potřebují od rána do večera, tak ten postoj není nelogický. Zkuste je ale vnímat i s tím, že vyrostou, budou dospělé. Pak se ten pohled na ně může změnit," doporučuje Katarína Lomská Filasová.
Pravda je, že dost bezdětných přiznává, že jejich rozhodnutí není stoprocentní. A možná jednou děti mít budou. "Někdy na vážkách jsem. Pak mi ale stačí dva dny strávené s dětmi – hučí mi v hlavě a chci se vrátit do klidu domů. Když si představím svou budoucnost, nevidím tam děti. Ale jestli je to nezvratné rozhodnutí, to vám budu moct potvrdit až za deset let. Kdyby to pak náhodou už nebylo možné přirozeně, klidně bychom s mužem šli do adopce," svěřuje se vdaná produkční Veronika.
Bezdětná jako bezejmenná?
Jakmile se žena rozhodne, že děti nechce, musí se psychicky obrnit. Pokud to nebude tajit, musí čelit řadě předsudků. Jen ve zkratce: je sobecká, chladná či kariéristka nebo rovnou všechno dohromady; jde proti přírodě; její život bude nenaplněný a nudný; je to i její chyba, jestli nás jednou převálcují Asiaté, Afričané a muslimové; ve stáří zůstane sama a bude hořce litovat; je to jen póza, stejně tajně touží po dítěti...
Bezdětné ženy přidávají, že se některé matky na ně dokonce dívají jako na méněcenné. Jedna z mých blízkých kamarádek se léta netají tím, že děti nechce, její manžel to akceptuje, promluvu o dětech dokonce donutili oddávající vyškrtnout ze svatební řeči a místo potomka si pořídili štěně. Navzdory tomu všemu ostatní její proklamovanou bezdětnost neberou vážně. Prý časem dostane rozum, "přijde to na ni", protože přece není normální, aby spolu dva žili jen tak bez dětí… Vlastně nepřekvapí, že o tomhle rozhodnutí nakonec dotyčné dámy nerady otevřeně mluví a raději si nachystají úskočné výmluvy.
"O tom, že nechci děti, ví jen rodina a nejbližší přátelé. Ostatním nemám potřebu nic vysvětlovat. Ta otázka mi navíc přijde maximálně dost nevkusná. Nejraději bych občas těm zvědavcům vpálila, že děti mít nemůžu, aby se to odnaučili. Není v tom žádná pomstychtivost, spíš myslím na ty holky, co děti opravdu mít nemůžou, chtěly by je a jsou nuceny na stejné otázky dokola odpovídat," rozčílí se na chvíli Šárka.
Zakladatelka sdružení zaštiťujícího dobrovolně bezdětné přidává svou zkušenost: první reakcí prý bývá nepochopení. "Za mými zády pak přijde odsouzení. Ale odsoudit někoho, aniž tušíte, jaké je to, být v jeho kůži, je strašně jednoduché. Naopak, snažit se pochopit a vžít se do něčí situace se u nás moc nenosí," říká Veronika.
Jak tyhle situace, kterým musí čelit celý život, ustát? Podle psycholožky Kataríny Lomské Filasové je důležité s určitou mírou zvědavosti a překvapení u druhých počítat. "To je přirozená reakce, těžko se jí vyhnout. Co ale může pomoci, je, jak se s tím vnitřně srovnáte sama," radí.
"Pokud si za svým životním stylem stojíte, tak by vás podobné otázky či nesouhlas nemusely rozhodit. Pokud ano, může pomoci udělat si větší jasno sama v sobě. Ostatní stejně nepřesvědčíte. Jestli opravdu nechcete děti a stojíte si za tím, tak vám může být jedno, že jiní mají odlišný názor."
Navíc my ostatní bychom měli akceptovat, že každý má nárok naložit se svým životem po svém, a být tolerantní.
Nebude vnouče? Hurá!
Námi oslovené bezdětné ženy překvapivě shodně přiznaly, že jejich rodiče skutečnost, že vnoučat se od nich nedočkají, přijali sice s lítostí, ale zároveň s pochopením. Často prý ovšem potají doufají, že jejich dcera svůj názor ještě změní. Ale jsou i výjimky.
"Moje maminka byla ráda, že nebude mít vnouče, ani jí děti nic neříkají," vypráví Klára. Proč měla teda ji? Prý nejspíš proto, že se to tehdy očekávalo a tatínek po dítěti moc toužil. "Náš vztah byl vždycky spíš kamarádský," dodává sympatická brunetka.
Další problém, s kterým se bezdětné musejí vyrovnat, je složitější hledání partnera. Ten s vámi tohle rozhodnutí musí sdílet, jinak to klapat nebude. "Spousta našich členek tenhle problém řeší," přiznává Veronika. "Já jsem proto ani partnera nehledala, byla jsem rozhodnutá žít single. Přítele nakonec mám, je to úžasný muž s představami o životě, jako mám já."
Navíc partnera najít můžete, na děti se bude tvářit nesouhlasně, ale pak oslaví třicítku, pětatřicítku a najednou chce svůj genetický otisk předat dál. Jsou i ženy, které své rozhodnutí nemít děti před přítelem tají, nemluví s ním o tom.
"Obecně platí jak u mužů, tak u žen, že jakmile popřeme své potřeby a přistoupíme na něco, co tak necítíme, bude z toho problém," komentuje to odbornice na vztahy Katarína Lomská Filasová.
Jsme na konci a za jeden den se narodilo přes 200 000 miminek. Vypadá to, že navzdory pár výjimkám, které se rozhodnou nemít děti, vyhynutí téhle planetě rozhodně nehrozí.
