A některým se velmi daří, ať už prodávat nebo sbírat ceny. Které jsou ty nej nej a proč?
MILIONOVÁ HALINA
Kritici ji sice moc nemilují, ale čtenáře, zvlášť ženské, oslovuje spolehlivě. Halina Pawlowská, číslo jedna z plejády ženských spisovatelek. U své dvorní nakladatelky vydala už takřka dvě desítky titulů, její knížky lámou rekordy už po pár týdnech na pultech. Dohromady jich prodala už přes milion. K tomu přidejte mediálně známou tvář, která se každý týden objevuje na obrazovce, schopnost dělat si legraci sama ze sebe, nepředstíranou pracovitost – a máte možná recept na bestseller.
"Halina stojí mimo všechny kategorie. Je absolutně mimořádná, jako z jiné planety – pořád něco dělá. Píše články, knihy i scénáře, točí, řídí časopis. Pro mě je fenoménem," říká její nakladatelka a přítelkyně Romana Přidalová.
O něco menší úspěch, ale zase lepší kritiky má druhá žena v pořadí, Irena Obermannová. Svou literární kariéru odstartovala románem Deník šílené manželky, ve kterém se vypsala ze svých rozvodových traumat. Její další knihy na něj v podstatě navazují. Otevřeně popisuje vnitřní pocity (z)klamaných žen a šije do mužských řad. Čtenářky u ní hledají potvrzení toho, že "muži jsou sice bídáci, ale aspoň v malé míře nepostradatelní".
Obě dvě ženy mají na české poměry nejen nadprůměrné prodeje, ale i procenta z nich (více v boxu Souboj titánů).
Další spisovatelky sice zdaleka nedosahují podobných čísel, ale pro změnu zase sbírají různé ceny. Ovšem i autorky jako Petra Hůlová, Irena Dousková, Iva Procházková nebo Lucie Seifertová minimálně jednou knihou překročily magickou hranici 20 000 prodaných výtisků.
ŽENY ŽENÁM
Asi sedmdesát procent všech knih si podle knihkupců a nakladatelů koupí ženy. Je proto logické, že nakladatelé se jim snaží vyjít vstříc a nabízet to, co jejich srdce žádá. Nálepku 'ženská literatura' má ale kdeco, stačí, že autorkou je žena. "Muži sice mají k některým ženám-autorkám lehce přezíravý vztah, ale já jako nakladatelka najdu to, o čem si chci číst, častěji u žen. Samozřejmě ne vždy, ale častěji," říká majitelka nakladatelství Motto Romana Přidalová, která naše dvě nejúspěšnější autorky vydává. Podle ní ženy nejenom víc čtou, ale i píšou, protože snáze vyjadřují svoje emoce. Takže jestli máte nenaplněné literární ambice, je teď ta správná doba.
Nás ženy prostě baví číst si o pocitech jiných žen. Nacházíme tam třeba to, co si v koutku duše myslíme a neumíme vyjádřit. Někdy uklidnění, že podivné, bláznivé a nebezpečné sny a touhy nemáme jenom my samy. Případně inspiraci, že i velká životní lapálie se dá zvládnout s nadhledem a humorem.
ZARUČENÝ RECEPT?
Jestli toužíte po kariéře úspěšné spisovatelky, určitě nečekejte, až vás políbí zprofanovaná múza. Literátky se totiž shodují na tom, že plody nese jenom dřina.
"Múzy líbají jenom disciplinované autory. Aspoň taková je moje zkušenost," tvrdí Iva Procházková.
Užitečnou ingrediencí jsou rituály. "Jako asi každý, kdo píše, potřebuji být sama, nejlépe v celém bytě. Když to nejde, tak aspoň v místnosti. Pokud je to dopoledne, udělám si nejdřív hrnec kafe a pak následuje spousta různých bylinkových nebo zelených čajů. Když píšu v noci, dám si červené víno. Bohužel při psaní kouřím," přiznává Irena Dousková, autorka Hrdého Budžese. Pracovní verze píše výhradně tužkou, teprve definitivní přepis dělá na počítači. "Nerada na něm píšu, připravilo by mě to o část potěšení," dodává.
"Kdyby mě měla múza líbat pokaždé, když píšu, uhnala by se. Naučila jsem se ji šetřit, vyvolávám si ji sama třeba pitím čaje nebo díváním se z okna – to jsou moje pracovní rituály. A poslední dobou také cvičím jógu, pomáhá v soustředění a odpoutání se od blbostí, které jsou největším nepřítelem tvorby," říká Irena Obermannová.
Ranní kávu a župan potřebuje Iva Procházková, která své psaní každý den zahajuje pročítáním už napsaného, aby se dostala do toho správného tvůrčího rozpoložení pro pokračování. "V dávné minulosti jsem bývala zvyklá na určitou vyhlídku z okna, uspořádání věcí na psacím stole a mnoho jiných maličkostí. Od té doby, co jsme zvedli kotvy a jedenáct let se bez vyhlídek a psacích stolů přemísťovali po Evropě, jsem se naučila psát všude. Psací stroj na žehlicím prkně s pohledem na brémské garáže je stejně dobrý jako výhled na Hradčany," upřesňuje Iva Procházková.
Někdy do zavedeného režimu přijde zásah shůry. "Byla jsem disciplinovaná autorka, ale asi před třemi měsíci jsem otěhotněla a všechno je teď vzhůru nohama. V různých knihách se píše o emancipovaných ženách, které vedly svou firmu ještě na porodním sále. Zjistila jsem, že asi nejsem dost emancipovaná. Jediné, po čem teď toužím, je jíst a spát," dokresluje možné potíže žen pera Lucie Seifertová.
Existuje nějaká osvědčená strategie při hledání námětu?
Tady spisovatelky trochu mlží, možná si hlídají 'výrobní tajemství'. "Náměty jsou všude. Každá událost je tématem, jde jen o to, podívat se na ni z jiného úhlu, než je obvyklé," tvrdí Irena Obermannová.
To Iva Procházková přirovnává náměty k dětem: "Je zvláštní, že se vás nikdy nikdo nezeptá, kde berete děti. Přitom je jasné, že obojí pochází z břicha. Myslím si, že podobu a charakter svých dětí stejně jako svých námětů můžu ovlivnit jen do jisté míry. Musím je brát tak, jak přicházejí, a dát jim to nejlepší, co mám, aby z nich něco bylo," prohlašuje. Možná proto nepřekvapí, že se zaměřuje hlavně na knihy pro děti.
Irena Dousková dodává: "Popsat, kde se berou nápady, jak přesně vznikají a proč, mi připadá stejně obtížné a těžko uchopitelné jako říct, proč se člověk do někoho zamiluje."
Petra Hůlová nám to ještě trochu zamotá. "Náměty se většinou ohlásí samy. Z toho, o čem si já představuji, že bych mohla psát, nakonec většinou nic není," říká. Takže z kuchařky pro začínající autorky asi nebude nic.
NĚKDY VÝHODA, NĚKDY PROKLETÍ
To, že jsou ženské spisovatelky v kurzu, neplatí na všech frontách. "Postavení žen spisovatelek a jejich mužských kolegů se podle mě liší, obzvlášť když se vrhnou na psaní typicky mužské literatury. Když je například pod sci-fipodepsaná nějaká -ová, myslím, že to leckoho odradí. Jeden čas jsem kreslila vtipy, dost černý humor, nechtěla jsem je hendikepovat, a tak jsem používala mužský pseudonym. Bylo to zbabělé, ale funkční," tvrdí Lucie Seifertová. 
Jistou komplikací pro spisovatelky v porovnání s jejich mužskými kolegy může být mateřství. "To, že mám dvě děti, nemá žádný zvláštní vliv na mé postavení, zato to samozřejmě znamená strašnou spoustu času a energie, kterou člověk vynakládá na něco jiného, než je jeho práce a on sám," říká Irena Dousková. "V žádném případě si ale nestěžuju, jen to konstatuju. Byla to moje svobodná volba a jsem ráda, že děti mám. Koneckonců všechno, co snad stojí za řeč, jsem napsala až po narození prvního dítěte," dodává obratem.
Takže se vyplácí osvědčená taktika pokusit se ze zdánlivé nevýhody udělat přednost. Rodinný život zjevně inspiroval i Halinu Pawlowskou či Irenu Obermannovou. Ostatně kde jinde se dá načerpat tolik podnětů jako v rozvětvené rodině?
SPISOVATELSKÁ POSILOVNA
Pokud nepočítáme různé kuchařky a pikantní vzpomínky, je pro českou prózu úspěchem už 10 000 prodaných knih. Samozřejmě, že ty největší vavříny sklízí 'pop beletrie'.
Ale hranici několika desítek tisíc prodaných výtisků překročila i řada žen z okruhu 'vážnější' literatury. Proč jsou tak úspěšné? Buď jsou velmi dobré vypravěčky s přesným odhadem toho, co čtenářky chtějí, nebo přišly s něčím novým, neokoukaným. Ať už ale píší cokoliv, všechny se shodují v tom, že psaní je jejich nutností a životní potřebou. A co mají ještě společného? Ani jedna není živa jenom z toho, že tady u nás vydá čas od času knihu.
Halina Pawlowská má vlastní pořad v televizi, šéfuje už třetímu časopisu v řadě a píše scénáře. Podobně je na tom Irena Obermannová: "Kromě psaní knih píšu ještě dost scénářů pro televizi, spolupracuji třeba na Ordinaci v růžové zahradě. Ta práce mě baví, učím se na ní řemeslu a utužuje mě. Je to, jako bych chodila do nějaké spisovatelské posilovny."
Scénáři si 'vypomáhá' i třeba velmi ceněná autorka hlavně dětských knih Iva Procházková. A připomíná další zdroj živobytí českých žen pera – překlady jejich knih do cizích jazyků.
Unikátním přivýdělkem se může pyšnit autorka velmi 
úspěšného leporela Dějiny udatného českého národa Lucie Seifertová. Leporelo zvětšila na dvoumetrovou výšku a sedmdesátimetrovou délku, a tak vznikla kniha, do níž se dá vstoupit. S touto výstavou teď objíždí jednu vernisáž za druhou, pronikla až do Spojených států a termíny jsou prý dané na rok dopředu.
DOBRÁ RADA
Pro ty, které láká literární kariéra, dobrá rada: přečtěte si pokud možno všechny námi zmíněné autorky, případnou konkurenci je dobré znát. A pro nás ostatní: kdybyste měla letos přečíst jenom tři nové knížky, zkuste tyhle:
Irena Dousková: Oněgin byl Rusák
Petra Hůlová: Umělohmotný třípokoj
Iva Procházková: Myši patří do nebe
SOUBOJ TITÁNŮ
Na vrcholu nejprodávanějších beletristických děl se už několik let drží čtyři jména. K tomu určitě přispělo i to, že některé jejich knihy byly zfilmovány. Tito autoři pochopili, že literatura znamená i marketing, proto zvlášť při vydání nové knihy ochotně poskytují rozhovory, vyjadřují se k různým společenským problémům, objevují se v anketách. V českém prostředí patří k unikátům i svým příjmem. Valná většina autorů dostává za svoje dílo 8–12 procent z ceny, u této top čtveřice se mluví o 18 procentech. Toto číslo naplno potvrdil pouze Michal Viewegh (u něj se spekuluje, že si psaním za rok vydělá kolem dvou milionů ročně), víceméně je přiznal i Petr Šabach a nakladatelka obou dam Romana Přidalová.
1. HALINA PAWLOWSKÁ
Nejúspěšnější kniha: Zoufalé ženy dělají zoufalé věci (1993) – zatím prodáno po mnoha dotiscích cca 150 000 kusů
Poslední kniha: Jak blbá, tak široká (2006) – přestože tato kniha přišla na trh pár dní před Vánocemi, prodalo se jí do konce února takřka 35 000 výtisků
2. MICHAL VIEWEGH
Nejúspěšnější kniha: Báječná léta pod psa (1992) – úspěch knížky zesílilo její filmové zpracování z roku 1997, dodnes se jí prodalo cca 120 000 kusů
Poslední kniha: Báječný rok (2006) – celkem netypická forma osobní kroniky roku 2005 si našla už na 25 000 čtenářů
3. PETR ŠABACH
Nejúspěšnější kniha: Hovno hoří (1994) – kniha se dočkala mnoha vydání a prodalo se jí celkem 70 000 výtisků
Poslední kniha: Občanský průkaz (2006) – další knihu popisující věrně, tedy tragikomicky, život v socialistickém Československu si dosud koupilo 25 000 lidí
4. IRENA OBERMANNOVÁ
Nejúspěšnější kniha: Deník šílené manželky (1998) – dosud se prodalo 40 000 kusů
Poslední kniha: Deník šílené milenky (2006) – její prodej se blíží k hranici 30 000 výtisků
|
Která jména stojí za to znát * Českou Agathu Christie sice nemáme, ale přesto se detektivce věnuje hned několik autorek, Eva Kačírková, Helena Hardenová a Zdenka Hamerová. Ta je skvělým příkladem pro ty, které chtějí ze své mateřské vytřískat něco navíc. Dlouho psala po nocích do šuplíku, pak do jednoho ženského magazínu poslala své povídky, ten je uveřejnil a pochválil. Autorku to povzbudilo, obeslala pár nakladatelství, no a Motto se chytlo. Dnes má za sebou už tři detektivní romány. * Sci-fise sice považuje za mužský žánr, máme ale nadějnou autorku Vilmu KadlečkovouKlímovou, která spojuje science fiction s hororem a fantasy. * Poezie se také spíše přisuzuje mužům, nicméně mezi nejvýznamnější současné české básníky rozhodně patří Viola Fischerová. * Protipólem velkých mužských jmen se samizdatovou minulostí (Václav Havel, Ivan Klíma, Ludvík Vaculík...) jsou třeba Eva Kantůrková, Lenka Procházková nebo Tereza Boučková. Většina z nich uspěla i jako autorky filmových, televizních či divadelních scénářů. Určitě jste viděli třeba film Smradi na námět Terezy Boučkové nebo seriál Přítelkyně z domu smutku podle Evy Kantůrkové. * Zvláštní kapitolou ,ženské literatury‘ je ta s nálepkou feministická nebo genderová literatura, reprezentují ji autorky jako Alexandra Berková nebo Zuzana Brabcová, která napsala první český lesbický román Rok perel. * Klasičkami známými už z dob minulých jsou pak spisovatelky historických románů Ludmila Vaňková a Jarmila Loukotková nebo románů z konkrétního profesního oboru jako Zdena Frýbová a Valja Stýblová. * A posledním jménem, které prostě musíte znát, je Lenka Reinerová, poslední německy píšící pražská autorka – tedy souputnice Maxe Broda či Egona Ervina Kische. Nejúspěšnější ve světě * Agatha Christie je nejprodávanějším autorem všech * J. K. Rowling nejbohatší autorka všech dob si svými dosud šesti díly knihy o čarodějnickém učni Harry |
dob. Napsala 78 detektivek, byly přeloženy do 44 jazyků a celkem se jich prodalo přes dvě miliardy 
Potterovi (letos má vyjít poslední, sedmý díl) vydělala 576 milionů liber a celkový náklad se vyšplhal ke třem stovkám milionů výtisků 
