Možná tvrdíme, že zas tak moc nechceme. Ale když naše představa o ideálním partnerovi zahrnuje požadavky jako: musí být vyšší než já, mít bílé zuby, modré oči a břitký smysl pro humor, velkou knihovnu a romantickou duši, tak to nezní dvakrát skromně.
Už samotné "čekání na prince na bílém koni" mluví samo za sebe. Kromě toho, že toužíme po úspěšném a charismatickém mládenci s královskou genetickou výbavou, jsme dokonce vybíravé i ohledně velikosti a barvy jeho dopravního prostředku.
Muž si vybírá aktivně
O tom, proč by princ na hnědém poníkovi ženám nejspíš nestačil, přemýšleli i vědci z přední americké univerzity. Jejich nedávná studie totiž odhalila, že za vysokými nároky žen stojí především ustálené společenské zvyklosti. Údajně jsme více vybíravé proto, že jednoduše nejsme zvyklé si své partnery vybírat "aktivně".
Podle badatelů Finkela a Eastwicka je to právě muž, který většinou jako první oslovuje ženu. Z takové situace pak snadno vyplyne klasická hra na lovce a kořist. A ten kdo loví, chce ulovit. S rostoucím hladem se pak nároky lovce ještě více snižují.
Lovci a lovkyně
Zmíněná studie však tento zaběhlý způsob "námluv" zkoumala z odlišných perspektiv. V rámci tzv. speed-datingu se vědci zaměřili na to, jaký je rozdíl v případech, kdy ženy sedí u stolků, muži korzují a své partnerky si vybírají, a kdy jsou to naopak ženy, které se přemisťují. Výsledek byl jednoznačný: méně vybíraví byli vždy ti, kteří "lovili" a po místnosti se pohybovali – a to bez ohledu na pohlaví.
"V baru mě oslovil jeden pohledný muž. Byl moc milý a inteligentní, a i když jsme spolu byli na několika schůzkách, neustále mi na něm něco vadilo," přidává svůj pohled na věc pětadvacetiletá Anna, moderátorka v rádiu. "Po čase jsme se ale jednou s kamarádkou vypravily do stejného baru a seznámily se tam s místním barmanem.
Byl vážně charismatický, několikrát mě rozesmál svými chytrými vtipy, ale evidentně neměl zájem. Přesto, že jsem o něm věděla akorát to, že tequilu pije bez soli a že skleničku dokáže vyleštit za dvě vteřiny, v uších mi už zněly svatební zvony. Za každou cenu jsem ho chtěla získat."
Pryč z kouta
Čekání v koutě na toho pravého je tak s konečnou platností přežitkem. Nejen že jsou kouty zpravidla tmavá místa, kde je těžké najít vlastní kabát, natož netrpělivou partnerku, ale jejich nerušený klid přináší také spoustu prostoru a času si o NĚM vytvořit přesnou představu.
A tak než vás najde TEN s těmi kaštanovými vlasy, pihou nad levým obočím, milovník dobrého vína a komedií ze sedmdesátých let, zkuste něco jednoduššího: vzhůru na lov!
