Psycholožka z Durhamské univerzity Lynda Boothroydová ve spolupráci s kolegy z Varšavské univerzity uskutečnila průzkum, kterého se zúčastnilo 49 polských žen.
Antropologové změřili pečlivě obličeje jejich otců a pak ještě tváře patnácti náhodných mužů. Všímali si úst, nosu, lícních kostí, obočí a dalších částí obličeje v poměru k celkové výšce a šířce tváře.
Vědci pak porovnali 15 náhodných tváří s tvářemi otců, aby zjistili, nakolik jsou si tyto tváře podobné, a ženy hodnotily svůj vztah k otci v dětství na základě toho, kolik času s nimi otec trávil a nakolik si s ním byly citově blízké. Na základě tohoto byly ženy rozděleny do skupin. Pak si vybíraly, které z náhodných tváří je nejvíce přitahují. Ukázalo se, že ženy, které se svými otci vycházely dobře, si mnohem častěji vybíraly muže, kteří se jim podobali, a ženy, které s otci nevycházely, si vybíraly typy zcela odlišné.
"Tento výzkum je důležitý především proto, že dokázal přímou vazbu mezi představami ideální tváře a obličeji lidí, k nimž máme již z dřívější doby silný kladný vztah," říká Boothtroydová.
"Poněkud tedy zpochybňuje všechny ty uveřejňované žebříčky univerzálních ideálů krásy a přitažlivosti, které jsou mezi lidmi tak oblíbené."
