Průřez člověkem si prohlédněte ZDE
Jernigan s největší pravděpodobností netušil, že jeho tělo znovu ožije ve virtuálním světě. Počítal zřejmě spíš s dárcovstvím orgánů. To je ale u lidí popravených jedem vyloučeno.
Jernigan pocházel ze šesti dětí. V šestnácti letech odešel ze školy a dal se k armádě. Odtud ho ale záhy vyhodili, protože si zahrával s drogami. Vyučil se opravářem aut, nicméně "přivydělával" si i drobnými vloupačkami dostal se kvůli tomu i před soud.
V roce 1981 ho při jednom z vloupání překvapil 75letý majitel domu. Jernigan ho pobodal a ještě na něj třikrát vystřelil. Za několik dnů skončil ve vězení, respektive v cele smrti.
Po celou dobu za mřížemi se snažil získat milost. Když ale 4. srpna 1993 ztratil poslední naději a jeho žádost byla naposledy zamítnuta, rozhodl se, podle některých zdrojů na základě rozhovoru s knězem, že udělá pro lidstvo něco dobrého.
Viditelný člověk
Na konci 80. let začaly do vědy mohutným tempem zasahovat počítače. V jednom z nejprestižnějších vědeckých ústavů v USA, v Národní lékařské knihovně Univerzity v Marylandu ale tempu digitalizace zdaleka nestačili. Neexistoval totiž jediný virtuální model člověka.
Tak vznikla myšlenka jedinečného projektu Visible Human (Viditelný člověk), který spojoval moderní techniky a medicínu. Pod patronát si ho vzal Michael Ackerman, který spolu s dalšími vědci začal hledat tělo vhodné pro skenování.
"Museli jsme najít mrtvolu, která by zároveň vypadala normálně. To je ale obtížné - mrtvoly většinou nevypadají normálně, jinak by ještě byly naživu," citoval později Ackermana portál Alert.com.
Vhodný dárce musel být nižší než šest stop, mít přiměřenou váhu a na těle nesměly být žádné znaky poškození, dokonce ani srostlá zlomenina. Visible Human měl zobrazit zdravého člověka.
Právě proto padla volba na popraveného kriminálníka. Ani jeho tělo nebylo perfektní. Chyběl mu zub, neměl slepé střevo a v 15 letech mu bylo odebráno varle. Přesto ho lékaři označili jako nejlepšího z možných variant. V době smrti mu bylo 39 let, měřil 180 centimetrů a vážil 90 kilo.
Jen pár hodin poté, co mu injekce dopravila pod kůži smrtící látku, vyzvedl si jeho tělo Ackermanův tým. Vědci tělo naskenovali, zrentgenovali, zobrazili pomocí tomografu, zkrátka všemi možnými dostupnými metodami.
Na univerzitě v Coloradu pak tělo nejprve zmrazili. Uložené v modré želatině zůstalo 4 měsíce. Teprve pak se mohlo začít s vlastním skenováním za účelem vytvoření trojrozměrného modelu.
Aby byl výsledek dokonalý, bylo třeba zobrazit každý detail. Proto se vědci rozhodli pro ofocení dílků, z nichž každý měl pouhý milimetr. Zpracování jedné fotografie trvalo od čtyř až po deset minut.
Trvalo proto několik měsíců, než se vědcům podařilo naskenovat všech 1 878 částí Jerniganova těla. V říjnu 1994 mohli konečně všechny fotografie spojit a vytvořit tak unikátní model mužského těla.
Žena je ještě přesnější
Vědcům ale zbývalo ještě dokončit druhou část - a sice zobrazit tělo ženské. Modelem se stala 59letá žena z Marylandu, která náhle zemřela na infarkt. Ten ale na jejím srdci údajně nezanechal výraznější stopy. Na rozdíl Jernigana zůstalo její jméno na přání rodiny v anonymitě.
Virtuální ženu dokončil tým doktora Victora Spitzera v roce 1995. Model je ještě přesnější. Fotografií, které tentokrát zachycovaly model ve vrstvách tenkých pouze 0,33 milimetru, je totiž celkem přes pět tisíc.
