Muži jsou méně citliví na bolest, aby byli ochotnější účastnit se bojů. A čím více testosteronu, tím méně bolest vnímají.
To tvrdí Michaela Hauová, psycholožka a fyzioložka na Princetonské univerzitě, na základě svých pokusů se samečky vrabců. Vrabci jí sloužili jako model, když zkoumala závislost hladiny mužského hormonu testosteronu a prahu bolesti.
Tým doktorky Hauové sledoval, jak rychle reagují samečci vrabce domácího na bolestivý podnět - a jaký vliv zde sehrává testosteron. Vědci ponořili vrabcům nožičku do misky s teplou vodou, tu postupně ohřívali a měřili, za jak dlouho ptáci zareagují a nohu vytáhnou.
Nejdříve test podstoupili obyčejní vrabci. Pak výzkumníci některým samečkům voperovali pod kůži testosteronové kapsle. Když voda dosáhla teploty 52 stupňů Celsia, ptáci bez implantátu zareagovali a vytáhli nožičku z horké vody třikrát rychleji než samečci s testosteronovým implantátem. Tolerance vůči bolesti se u ptáků s vysokou hladinou hormonu tedy výrazně zvýšila.
Pak výzkumníci u další skupiny vrabců zablokovali přirozenou tvorbu hormonu v těle - a znovu měřili rychlost jejich reakce. Tito ptáci vzápětí vykázali dvakrát vyšší citlivost už vůči vodě teplé 48 stupňů - reagovali na teplotu, kterou předtím jako nebezpečnou a bolestivou vůbec nevnímali.
Testosteron tedy dovolil ptákům snášet nepříjemné vjemy déle - a vědci z týmu doktorky Hauové tedy předpokládají, že právě tento hormon nějakým způsobem dokáže tlumit bolest.
Tlumiče bolesti
Výše hladiny testosteronu podle výzkumného týmu patrně ovlivňuje v těle koncentraci látek zvaných enkefaliny. Enkefaliny spolu s dalšími hormony endorfiny vznikají v prodloužené míše a mozku a výrazně pomáhají tlumit bolest. Říká se jim "hormony štěstí" a podobají se morfinu.
"Vznikají fyziologicky v emocionálně vypjatých situacích u mužů i u žen, účastní se při vzniku velmi pozitivních pocitů, kupříkladu pocitu štěstí, radosti, pocitu orgasmu," vysvětluje primář Centra andrologické péče v Českých Budějovicích Vladimír Kubíček.
U žen se v nejvyšší míře vyplavují do krve v průběhu porodu či při menstruaci, u obou pohlaví se uvolňují i při fyzické aktivitě a při sportu. U těchto hormonů je tedy třeba hledat důvod, proč zranění během sportu a námahy někdy téměř nevnímáme - nebo rozhodně cítíme méně intenzivně.
K čemu je agrese
Hormony endorfiny a enkefaliny vznikají hlavně v mozku, beta-endorfin s výrazně opioidním efektem se tvoří i ve varlatech. Ve varlatech vzniká i testosteron - hlavní mužský hormon. Ten ovlivňuje muže velmi výrazně - má lví podíl na tom, že samčí (mužské) pohlaví je oproti ženskému (samičímu) agresivnější.
Michaela Hauová soudí, že testosteron ovlivňuje vnímání bolesti proto, že u mužů musela "příroda" nějak zařídit, aby byli ochotni pouštět se do bojů s nepřáteli, o přežití.
Testosteron podle Kubíčka skutečně úzce souvisí s "biologickým úkolem" samčího pohlaví. Tím je chování obranné (ochrana tlupy a rodiny) i útočné (vedené potřebou obstarat potravu pro tlupu - dnes zdroje pro rodinu).
Mužská agresivita je tak pro zachování rodu skutečně velmi důležitá. Agresivní chování (obrana, útok) s sebou však nese vyšší riziko bolestivých podnětů. Agrese a vnímání bolesti spolu mohou souviset přes mozkové spoje. Vývoj agresivního chování ostatně podle androloga Kubíčka začíná již před narozením, když mužské pohlavní hormony androgeny začínají působit na mozková centra agrese.
Každého bolí jinak
"Ženy vnímají bolest silněji. Na druhé straně se však s ní dovedou lépe vyrovnávat," říká profesor Richard Rokyta, přednosta pražského Ústavu normální, patologické a klinické fyziologie 3. lékařské fakulty UK. Za tuto výhodu podle něho mohou již zmíněné endorfiny.
Podle Vladimíra Kubíčka nelze jednoznačně říci, že jedno pohlaví vnímá bolest více a druhé méně, nicméně biologické poslání mužského a ženského pohlaví je různé, a liší se tedy i ve vnímání podnětů (i bolestivých) a jejich vyhodnocování.
Práh bolestivosti je však v centrální nervové soustavě nastaven jinak u každého člověka. Snášení bolesti výrazně ovlivňuje situace, ve které se člověk nachází, a její subjektivní vnímání. "Někdo nerozlišuje návštěvu zubního od kožního lékaře, jiný cítí hrůzu už v zubní čekárně," dává příklad doktor Kubíček.
Práh bolestivosti ovlivňují tělesné předpoklady jedince, psychické podněty - a aktuální hormonální stav. Proto lidé ve vypjatých emocionálních situacích cítí bolest jinak než v klidu. Již byla řeč o ženě při porodu. I v extrémně stresových situacích vnímají lidé bolest prokazatelně méně třeba voják v boji s těžkým poraněním, člověk zachraňující své dítě z hořícího domu.
Chování člověka v závislosti na hormonálních procesech už zkoumá samostatný obor behaviorální endokrinologie. Hormonální nastavení muže i ženy výrazně ovlivňuje jejich chování, tedy i práh bolestivosti, chování člověka zase zpětně hormonální aktivitu organismu. I pohlavní hormony nesporně ovlivňují vnímání podnětů. Ale jde vždy o jevy nesmírně složité.
Není vrabec jako člověk
Mohou tedy vědci skutečně směle tvrdit, že existuje přímá vazba mezi testosteronem a bolestí, jak ukázali při svých pokusech na vrabcích? "Nepochybuji, že testosteron může působit stejně na vnímání bolesti i u lidí," citoval Nature Publishing Rogera Fillingima, který pracuje na výzkumu bolesti na Floridské univerzitě.
Naši vědci jsou ve svých soudech opatrnější. "U lidí se hormonální vlivy neprojevují tak výrazně a žádné studie, které by se zabývaly vlivem testosteronu na vnímání bolesti, neexistují," namítá profesor Rokyta.
"Víme sice, že stárnoucí lidé mají snížený práh bolesti, a je jisté, že u nich rovněž klesá hladina testosteronu, my však sníženou citlivost přičítáme spíš tomu, že stárnou a otupí i jejich nervové přenašeče bolesti," dodává.
Profesor Rokyta i primář Kubíček také zdůrazňují, že výsledky pokusů na zvířatech lze na člověka přenášet jen omezeně - a v případě vrabců jde o druh lidem velmi vzdálený. Jestliže se tedy Rogger Fillingim optimisticky domnívá, že se tu otevírá možnost užívat testosteron v případech chronické bolesti u mužů, oba namítají: Nebude to tak jednoduché.
