Herec Zdeněk Piškula v diskusním pořadu Rozstřel na iDNES.tv (13. prosince 2016)

Herec Zdeněk Piškula v diskusním pořadu Rozstřel na iDNES.tv (13. prosince 2016) | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Zdeněk Piškula: Už mě nebaví hrát puberťáky bez charakteru

  • 31
Zdeněk Piškula loni zvítězil v soutěži StarDance, ale hlavně - bylo mu osmnáct. Z blonďatého chlapečka ze seriálu Vyprávěj je mladý muž, který má velké plány. „Není pravda, že naše generace je zhýčkaná,“ řekl v rozhovoru pro Magazín Dnes.

Myslíte, že je nějaký mezník, kdy by se člověk rozhodně měl osamostatnit?
Nevím, třeba v jednadvaceti dvaadvaceti. To už by člověk měl stát na vlastních nohách.

V pěti číslech

  • 1998 - Rok, kdy se 25. června narodil.
  • 7 - Už v sedmi letech začal hrát v divadlech
  • 8 - Tolik let hrál fotbal za Bohemians a Braník.
  • 2009 - Začal se natáčet seriál Vyprávěj, v němž hrál Honzíka.
  • 2014 - Velká role ve filmu Tři bratři.

No počkejte, mnozí mužští se dnes drží doma u maminek, i když je jim přes třicet.
Jo? Tak to bych asi nechtěl.

Potřebujete mít nad sebou určitý dozor?
Občas jsou situace, kdy doma vznikají problémy. Třeba proto, že jsem nevytáhl věci z myčky, neumyl nádobí nebo neposkládal ponožky. Ale já vím, že to jsou zbytečné problémy. Mám to hozené tak, že to prostě jednou udělám. Kdybych žil sám, nebudu v nepořádku, jen tu myčku udělám, až budu chtít. Ze své vlastní vůle, v průběhu dne, až přijde ten pravý čas. Nemám rád, když mi někdo říká, co, kdy a jak mám přesně dělat.

Chápu.
Jenže maminky to někdy nechápou a právě to dělají.

Auto jste si pořídil sám?
Dostal jsem od rodiny takového starého peugeota. Sice se asi brzy rozpadne, ale je zase ideální na učení, jak se jezdí v běžném provozu po Praze.

Vyrazil jste si už někam do světa?
Vyrazil jsem v červnu, hned po osmnáctých narozeninách. Do Ameriky. Nějaké dva týdny jsem tam bydlel u kamarádky, sám. Ona pak přiletěla později. Půjčili jsme si auto a měsíc cestovali po Americe. Dobrá zkušenost to byla.

12. prosince 2016

Stará dobrá hudba

Vyhrál jste StarDance. Je to vítězství k něčemu?
Rozhodně. Je to přínos kvůli určité reklamě. Mohl jsem se ukázat v mnoha tvářích při tancích a lehce do nich vnést i nějaký herecký projev. Doufám, že si toho nějaký rejža všimnul. Třeba pro mě někdo vymyslí pěknou roli. Už mě nebaví hrát pořád takové ty typické puberťáky bez charakteru. Přijdete za režisérem, chcete si s ním o roli promluvit a on řekne: Máš hrát puberťáka, tak hraj puberťáka. To je tak jednoduché, až mě taková práce ani nebaví.

Zatím byly všechny role takové?
V podstatě ano. I když jsem hrál například i puberťáka, který měl charakter a vyvíjel se. Bylo to ve filmu Klukovina v cyklu Nevinné lži. Ten kluk si vymyslel, že ho učitel obtěžuje. Vymyslel to s partou, protože se učiteli chtěli pomstít. Ta postava se vyvíjela, líbilo se mi to. Jenže mně bylo tehdy třináct, tak jsem ještě nad herectvím nepřemýšlel jako teď.

Nabídky na taneční vystoupení přicházejí?
Ano. Na plesy, na firemní akce a večírky. Což je fajn. Jsou to kšefty a zároveň se s taneční partnerkou můžu vracet k tanci, což je příjemné.

Tančí se vůbec mezi vašimi vrstevníky? Protože my jsme z tanečních spíš utíkali.
To platí dodnes. Kamarádi mi říkají, že v tanečních nevydrželi a raději šli na pivo. Ale jsou různé swingové akce, kam chodí lidé pod třicet let. Prostě si chodí zatančit. Většina jich ale chodí do klubů a tam skáče na šílenou hudbu, což zrovna není příjemný tanec v páru.

Nikdo tak mladý ve StarDance dřív nebyl. Divil jste se, když přišla ta nabídka?
To víte, že jsem byl překvapený, když ten telefon zazvonil. Pořad jsem znal, docela mě bavil, ale nenapadlo mě, že bych v něm mohl být. Přijal jsem s radostí. To je příležitost, která v mém věku a na začátku kariéry může neskutečně pomoct.

12. prosince 2016

V jednom rozhovoru jste říkal, že byste rád probudil v lidech zájem o starší hudební žánry. To trvá?
Mám rád jazz, blues, swing. I dobré americké country. Občas jezdíme s klukama s kapelou na plesy a hrajeme staré známé pecky. Mně se na staré hudbě líbí, že je vytvořená opravdu těmi hudebníky, že není udělaná na počítači. Není umělá, je to hudba vytvořená člověkem. Jak to v tu chvíli bylo, tak se to nahrálo. Teď si na počítači můžete nahrát a upravit, co chcete. Je to jednoduché, ale je to na tom pak taky slyšet.

Co myslíte výrazem stará hudba?
Padesátá, šedesátá léta, prostě historie. Přál bych si ocitnout se ve starém americkém filmu, zažít atmosféru doby, kdy chlapi nosili obleky, ženský šaty, k nim měly nádherně udělané vlasy. Mám pocit, že v obleku každý vypadá dobře. Tak proč nevypadat dobře, že jo?

Víte, mě trošku zarazilo, že šedesátá léta už jsou pro vás historie, ale chápu...
No tak je to minulé století, ne?

Jasně. Takže si to shrneme: Když má teď dívka šaty místo džínů, má zvýšenou šanci na vaši pozornost?
Dnešní móda mě taky nějakým způsobem baví. Je v pohodě a já nejsem žádný módní kritik, který by tomu oboru rozuměl. Ráno si obléknu, na co mám náladu. Ale když se v létě objeví dívky v šatech, je to fajn.

Čtěte ve čtvrtek

Rozhovor se Zdeňkem Piškulovou vyšel v Magazínu Dnes + TV 29. 12. 2016.V nejnovějším čísle, které vychází 19. 1. najdete rozhovor s Pavlínou Pořízkovou. „Amerika není pro ženy,“ říká v otevřeném rozhovoru o zoufalství z Trumpa, současné Americe a sexuálním obtěžování ve světě modelingu - čtěte v příloze MF DNES Magazín+TV

Modelka a herečka Pavlína Pořízková při rozhovoru pro OnaDnes.cz.

Před časem jste natočil skladbu s názvem Balič novodobý.
To už jsou dva roky. V písničce jsem si dělal srandu z téhle doby, kdy všichni všechno řeší jen přes Facebook. Dělal jsem si legraci z toho druhého virtuálního světa. Ale to byla taková tvorba, kterou bych už teď žánrově dělat nechtěl. Teď mě zajímá jazz, blues, swing.

Ptám se proto, že mě zajímá, jak si vedete vy. Jakou roli hrají sociální sítě ve vašem životě?
Všiml jsem si, že když mám chvíli času, třeba mezi natáčením, místo abych vzal do ruky knížku, koukám do telefonu. Co nového na Facebooku, na Instagramu, na Twitteru. Prohlížím sociální sítě. Sice se na internetu dají najít zajímavé stránky a na nich zajímavé věci, ale knížka je knížka. A mrzí mě, že to sice vím, ale zapomínám na to. Tak se snažím koukání na mobil omezovat.

Přes internet se neseznamuju

Využíváte sociální sítě k seznamování?
Nikdy jsem se s nikým přes internet neseznámil. Mám raději, když se to stane naživo, nečekaně. Myslím, že to je na seznamování to nejhezčí.

Ale předpokládám, že fanynek, které vám píšou na Facebook, máte dost.
To jo, píšou vzkazy, dopisy.

Co s tím?
Teď je toho tolik, že kdybych si měl s každým psát, nic jiného bych celý den nedělal. Takže odpovídám jen pod komentáři. Občas to celé projedu, abych kouknul, jestli tam není něco zásadního, jestli bych třeba nemohl někomu nějak pomoct, poradit. A občas si zakážu na Facebook i Instagram celý den koukat.

Dovedete si představit, že ještě nedávno sociální sítě neexistovaly?
Já si to dovedu představit a byl bych docela rád, kdyby to tak bylo i teď. Protože mám pocit, že směr, kterým se celé lidstvo vydalo, je nějak špatný. Místo abychom se vyvíjeli sami, vyvíjíme technologie kolem nás. To se mi úplně nelíbí. Samozřejmě mě ty technologie taky baví. Rád si koupím nový telefon s nějakou novou funkcí nebo nějakou blbůstku k telefonu. Ale beru to spíš jako hračku. Kdyby neexistovaly, bavil bych se jinými věcmi.

Co si ještě představit pod tím, že se lidstvo vydalo špatným směrem?
Docela zásadní téma je pro mě ekologie. Obecně, ekologie na celé planetě. Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že od doby, co jsme tady, jsme pro naši planetu neudělali ani jednu dobrou věc. Stavíme domy, silnice, továrny, kouří se z našich komínů. Jsme takové bakterie na té planetě. Ona nás hostí, nechává nás v klidu žít, ale pokud to takhle půjde dál, tak se vzbouří a všechny nás bez problémů smete.

Myslíte, že v tom něco jako jedinec můžete změnit?
Samozřejmě. Můžu motivovat další. Až nás bude většina. Z ní pak jeden velký celek, který proti tomu špatnému půjde.

Teď to, prosím, neberte špatně, ale neslyšíte na taková slova občas reakce typu - jste snílek, idealista?
Zatím ne. Reakce jsou spíš takové, že všichni se mnou tak nějak souhlasí, ale dají to najevo jen tak, že kývnou. To je asi tak všechno, co udělají. Každý tiše uvnitř ví, že je to problém, ale neřeší ho. Jenže teď už by se to řešit mělo.

Jak?
Já třeba věřím, že charitativní akce pomůžou. Vyberou se peníze, ty se pošlou nějaké organizaci, nadaci, která zlepší ten a ten kus planety. Například už jen zasazování stromů je dneska hrozně důležitá věc.

Zkoumáte, z čeho vzniklo to, co jíte?
To zatím neřeším. Několikrát jsem přemýšlel nad vegetariánstvím. Ale je mi osmnáct, jsem ve vývinu a zrovna teď je pro mě maso důležité. V potravě zatím nad ekologií moc nepřemýšlím, ale samozřejmě vím, že se jídlo dá dělat i jinak, než aby kvůli využívání palmového oleje musely být káceny pralesy.

Chodíte do přírody, nebo jste spíš kavárenský typ?
Moje nejoblíbenější místo je příroda. Les, hory, voda. Když mám možnost, vyrazím do lesa.

Očima autorky

Nenápadný. Přišel o patnáct minut později. Když jsem začínala mít pocit, že se rozhovor teprve trochu rozjíždí, s poněkud zoufalým pohledem koukal na mobil: Omlouvám se, ale já už budu muset... Zdá se, že prožívá hektické období, protože je o něj zájem. Ale působí jako skromný, nenápadný kluk, do kterého byste na první pohled neřekli, že je to hvězda tanečního parketu.

Co tam?
Tam se procházím. Jen tak stojím a koukám na stromy. Uklidňuje mě to.

Spal jste někdy v lese?
Jo, když jsem byl menší. Ale že bych byl nějaký zálesák, to ne.

Připadá vám v něčem generace vašich rodičů a prarodičů hodně odlišná od té vaší? V něčem divná?
Minulé generace jsou poznamenané minulým stoletím. Dvěma válkami, tím, že když si mysleli, že bude klid, přišli komunisti. Myslím, že tím je poznamenaná celá Česká republika pořád. My, tedy lidi v mém věku, jsme první generace, která nic takového nezažila. Máme volnost, můžeme cestovat, jsme v rámci možností svobodní. Tak si myslím, že bychom mohli přinést něco dobrého. Nějaký nádech společnosti. Nám už doma neříkali, ať mlčíme. To ale neznamená, že bych se za to na tu předešlou generaci zlobil. Naopak chápu, že oni vyrůstali v jiném světě.

Dokážete pochopit, že mnozí lidé stále volí komunistickou stranu?
Na jedné straně chápu, že pro mnohé komunistická myšlenka není úplně blbá. Že třeba horníci, kteří se měli dobře, třeba pořád doufají, že kdyby se to vrátilo, měli by se dobře pořád. Ale na druhé straně nechápu, jak může komunisty volit někdo, kdo v té době žil. Protože i když ta myšlenka třeba někomu nepřipadá úplně špatná, přece už všem muselo dojít, že ti, kteří ten komunismus zavedli, byli blbci. Jenže lidé zapomínají.

Říká se, že vaše generace je zhýčkaná, že máte tolik možností, až nevíte, co si vybrat. Co vy na to?
Není pravda, že naše generace je zhýčkaná. Že máme mnoho možností a svobodu, je přece absolutní štěstí, ne zhýčkanost. My se tady máme jako prasata v žitě. Máme střechu nad hlavou, jídlo. Stačí otočit kohoutek a teče teplá nebo studená voda. V mnoha zemích děti žádné takové kohoutky nemají. Voda jim neteče vůbec. Myslím ale, že by naší generaci neuškodila vojna. Třeba jen půl roku. Že by to mnoha chlapcům, kteří si neuvědomují, jak dobře se máme, pomohlo vzpamatovat se. Mně by to taky prospělo.

Neskončilo by to tím, že by se většina snažila vojně vyhnout? Když byla povinná, každý druhý se z ní snažil vyvléknout.
To bylo přece něco úplně jiného. Jít na dva roky muselo být šílené. Dva roky šikanování, poslouchání rozkazů, byla to vlastně služba pro komunisty. Půl roku by bylo tak akorát.

Šel byste?
Šel. Myslím, že každý chlap by se měl naučit bránit se a být ochránce.

Přemýšlíte, kdy je ideální mít děti?
Rozhodně chci mít děti. Na ten čas, až budu táta, se těším. Samozřejmě nechci, aby se to stalo v průběhu příštích deseti let. Ale tak někdy po třicítce by to bylo fajn.