Zatímco některé nutkavé činnosti jsou spíše úsměvné - jako třeba čmárání po kousku papíru při telefonování, jiné jsou poněkud rozčilující - viz třeba poklepávání nohama, rukama nebo předměty, které už může rušit okolí.
Některé zlozvyky je však třeba se snažit vymýtit co nejdříve. "Cucání palce může způsobit předkus, v extrémním případě dokonce problémy s čelistními klouby," vysvětluje pražská zubařka Michaela Fiedorová.
Aby byli klidnější?
Kde se vlastně zlozvyky a nutkavé činnosti, kterými ve větší či menší míře trpí většina lidí, berou? "Lidé říkají, že se podobnými činnostmi uklidňují, ale spíše bych řekl, že si nemohou pomoci," vysvětluje psycholog Jan Gruber.
Podle něj jsou však podobné činnosti spíše dalším výdejem energie. On sám přirovnává podobné nutkavé chování k jakémusi šumu v nervové soustavě, připomínajícímu praskání v telefonu či rádiu, který odezní, když se člověk opět uklidní.
Teorií vysvětlujících vznik zlozvyků je hned několik. Kromě přirovnání ke zmíněnému šumu se zlozvyky zabývala třeba psychoanalýza, podle níž vyvěrají z různých hlubinných pohnutek. A uklidňující cucání palce tak někomu může připomínat sání mléka z mateřského prsu.
Navíc, pokašlávání nebo smetání neexistujícího smítka z oblečení snad ani nelze nazvat zlozvykem.
Některé zlozvyky nejsou nebezpečné jako letité cucání palce, ale i tak jsou nepochopitelné - například nutkavé okusování kůže na vnitřní straně tváří až do krve.
Mnoho lidí si podobné zlozvyky odnese i do dospělosti, ale asi nejvíce jimi trpí malé děti. Pokud si rodiče nevědí rady, jak potomka cucání palce nebo šťourání v nose zbavit, mohou se v krajním případě poradit s psychologem.
Většinou však stačí dítě motivovat odměnami. Proti cucání palce mohou pomoci i speciální laky na nehty, které chutnají hořce, a proto by měly dítě od jeho záliby odradit.