Automechanik se tváří otráveně. Právě jsem mu pojmenovala závadu na autě, jak si přál. Nefunguje přední světlo na straně spolujezdce. Pořád na mě kouká, jako bych přijela ve stroji z jiné galaxie: "Jaké světlo?"
"Pravé přední, asi tam praskla žárovka...," napovídám rozpačitě tomu muži v ušmudlaných montérkách, který se ani neobtěžuje na mě dívat a kreslí si něco do papírů. Zároveň přemýšlím, co dělám špatně, že nejsem schopná defekt na svém autě vysvětlit. Moc tomu nerozumím, ale jak to říct jinak? Je to prostě světlo.
"Pořád nechápu, co myslíte," mele si mechanik svou a pak se jakoby v náhlém poznání plácne do čela: "Jo tááááák! Vy myslíte světlomet!!!"
Přejdu to díky tomu, že si v duchu napočítám do deseti a sevřu pevně rty, aby je nenapadlo vyplivnout nějaký protiútok. V tu chvíli je jasné, že jakékoliv rozčilování by bylo zbytečné a vlastně i žádané okolním publikem. Autoservis je jedno z míst, kde vládnou muži a svoji nadvládu dávají opačnému pohlaví důsledně najevo. Třeba jako teď.
Bez souvětí a pomalu
Nebuďme nespravedliví k automechanikům, podobně to mají v hlavě nastavené i mnozí řemeslníci, dělníci, správci počítačových sítí, opraváři čehokoliv, prodavači v hobby marketech. Společně jako by se usnesli, že žena pomaleji chápe, když jde o technické záležitosti, a je třeba na ni mluvit v jednoduchých větách a hlavně p-oma-l-u. A vůbec nejlepší je se s ní vůbec nezdržovat a rovnou se obrátit na manžela.
"Ve společnosti pořád panuje názor, že žena nerozumí chlapským věcem, proto se k ní muži chovají s despektem," říká Linda Sokačová, ředitelka organizace Gender Studies, která usiluje o rovnoprávné postavení mužů a žen ve společnosti.
Také ona má historku s řemeslníkem. S přítelem rekonstruovali byt a rozdělili si spravedlivě úkoly. Na ni vyšla výměna dveří. Řemeslník přišel, chvíli se rozhlížel a pak se s nedůvěrou v očích zaměřil na majitelku bytu. "Řekl mi, ať radši nejdřív zavolám manželovi, požádám ho o souhlas a pak teprve podepíšeme smlouvu. Jako že já nejsem schopná pochopit systém a vyhodnotit, které dveře jsou nejlepší," směje se Linda Sokačová.
Vzala to jako vtipnou historku, kterou občas pobaví přátele. Samotnou ji však štve, že ve společnosti přetrvávají stereotypy, že o technických věcech má právo rozhodnout muž, protože jen on jim rozumí, bez ohledu na to, jestli to tak je. "Prostředí mechaniků nebo opravářů je ryze mužské, takže se v stereotypním pohledu na druhé pohlaví utvrzují navzájem," vysvětluje Linda Sokačová.
Vy snad radši mlčte
Dvaatřicetiletá Martina žije s partnerem, který pracuje ve fabrice na výrobu autoskel. Ona proto moc dobře ví, že každé sklo v autě má svůj kód, kterým se pozná, z jaké pochází várky, z jakého dne, prostě takové rodné číslo. A Martina ho umí díky svému muži dešifrovat. Stalo se jí, že musela do autoservisu s rozbitým čelním sklem, od kterého se odrazil kamínek. Shodou okolností měla v té době fabrika odstávku, jedna várka skel byla vadná, sklo pukalo, a řešilo se, co s tím. A tak Martina vybavená touto informací přišla do servisu a mechanika se zeptala, z jaké várky pochází čelní sklo, které jí mechanici namontovali do auta.
"Jo, paninko, to nevím. Musel bych se vrtat v papírech a na to nemám čas," odpálil otázku muž za stolem. "Stačí, když se podívám na kód, můžu?" nenechala se odbýt zákaznice.
"To nemá smysl, tomu stejně nebudete rozumět," mávnul rukou automechanik. Neodradil ji. Našla kód a vysypala ze sebe datum výroby i konkrétní várku. Muž se zmohl jen na to, že pohledem do papírů ověřil, že má pravdu. Zabralo mu to dvě vteřiny.
Autoservis pro ženy
Oni totiž muži v montérkách neradi vidí, když jim žena ukáže, že není úplně mimo, když jde o opravu auta, výběr podlahy do domu nebo koupi sekačky na trávu, i proto se někdy snaží jakoukoliv aktivitu zarazit už v zárodku.
"Automechanici se obecně k ženám chovají arogantně, nesnaží se jim nic vysvětlit a dost často je i okradou," střílí do vlastních řad automechanik Martin Pirner. Znechucení nad tím, jak se v servisu dokážou chovat k opačnému pohlaví, ho přivedlo na myšlenku zřídit autoservis pro ženy. V pražských Horních Počernicích tak před půl rokem vybudoval první takový v Česku.
"Nesouhlasím s tím, že ženy obecně nerozumí autům. Stejně tak jsem nikdy nepodporoval myšlenku, že jsou špatné řidičky. Není možné to takhle zobecňovat na celé pohlaví, znám spoustu mužů, kteří jsou horší. Přesto se k ženám v autoservisech chovají tak, že nejsou schopné nic pochopit, a ještě na nich rejžujou peníze. Dělá se to třeba tak, že při odjezdu na něco zapomenete, aby dotyčná musela co nejdřív zpátky. Na chlapy si tohle tolik nedovolí," říká Martin Pirner. Ze stejného důvodu nabízí ženám i poradenství, když chtějí auto nebo motorku kupovat.
Tatínek ve školce
Ryze mužské prostředí znamená, že muž v něm získává pocit vlastní převahy. "Je to podobné situaci, když se muž dostane někam, kde vládnou ženy, také se tam nebude cítit dobře," říká Linda Sokačová. Takových míst však mnoho není. Ředitelka Gender Studies zmiňuje mateřskou školu.
Představte si to: otec přivádí syna, aniž by to dělal pravidelně. Nemůže najít skříňku v šatně, neví, jaké natáhnout boty, s převlékáním bojuje, přestože ostatní rodiče (většinou matky) jsou už dávno na cestě do práce. A ty ostatní pro jistotu kontrolují, jestli svému dítěti při oblékání nevykloubil ruku v rameni.
Jenže takový tatínek má přece jen lepší výchozí pozici než žena při nákupu akumulační vrtačky. Té bude prodavač dávat najevo, že není schopná tenhle nákup zvládnout. Tatínek ve školce bude ostatními opěvovaný, jak je odvážný a šikovný, že to zvládnul.
Benzin místo nafty
Nutno uznat, že někdy si za podceňování ze strany mužů můžeme samy. Stačí si zadat do internetového vyhledávače spojení "žena v autoservisu" a objeví se video, na němž řidička vjede do dílny tak nešikovně, že sjede do otvoru pro mechaniky, který využívají při opravě podvozku.
Na druhou stranu však znám muže, který koupil do auta s dieslovým motorem plnou nádrž benzinu, přestože své přítelkyni doma neustále opakoval: "Hlavně nezapomeň, že tankujeme naftu!"
Má smysl se v podobných situacích bránit? Linda Sokačová z Gender Studies poznámku ku svého řemeslníka přešla, protože chtěla mít výměnu oken co nejdřív za sebou a odmítala si kazit den ještě hádkou s tímto mužem. Univerzální radu pro ostatní nemá: záleží na situaci a vaší povaze. Je samozřejmě lepší se ozvat, ale musíte zvážit, jestli to stojí za to.
Mnohá nedobytná prostředí se otevřou ženám, až do nich opačné pohlaví více pronikne. V zahraničí už začali, vznikají tam projekty, které zapojují ženy do řemeslných profesí. Zákaznice tak dříve dostanou to, co postrádají: přístup bez úšklebků a vět o tom, jak je třeba to probrat ještě s manželem. Uvidíme, kolik let to bude trvat u nás, za jak dlouho bude i mužům směšná věta, kterou slyšela Karla od domovního prodejce, jehož nabídku odmítla ve dveřích. Nedůvěřivě se na ni podíval a říká: "A vy o tom můžete rozhodovat?"
