Většinou tuto firmu poznám už podle stylu, s jakým se mnou mluví sekretářka člověka, kterému volám. Haleká totiž. Razantně, energicky, s umělým nadšením v hlase mi odpovídá, pročež každou větu několikrát prokládá slůvkem „skvělé!“
„Skvělé! Mohl byste přijít ve čtvrtek ve dvě? Skvělé!“ „Pan XY se omlouvá, ale pár minut se zdrží, dáte si zatím něco k pití? Skvělé!“
Už jsem si téměř na toto slůvko vypěstoval alergii.
Ale nakonec jsem přišel na jednoduchou obranu: jednou se mi takhle zase ozvala na konci drátu jedna z těch „skvělých“ sekretářek a domlouvala se mnou termín schůzky, přičemž vše bylo - jak jinak - „skvělé“. I vyčkal jsem na vhodný okamžik, kdy navrhla termín schůzky a pak jsem hovorovým tónem pravil: „Lituji, ale ten den nemohu, jdu bratrovi (nemám bratra) na pohřeb.“ „Skvělé!“ vyhrkla...a po půl vteřině dodala už normálním, lidským tónem: „Jé, promiňte....“
Takže dámy, pokud je sekretářská práce Vaší profesí a také patříte mezi ty patřičně proškolené, „skvělé“ sekretářky, zkuste si vždy při hovoru se stranami či zákazníky připomenout staré, dobré české přísloví: Méně často bývá více.....
Uštknutí Vánocemi
Jak moje matka a manželky, tak většina mých ženských příbuzných, trpěla a trpí zvláštní akutní chorobou, kterou pracovně nazývám „ušktnutí Vánocemi“.
Počíná se projevovat už zkraje listopadu šilháním, a to pošilháváním po různých vánočních balicích papírech, stužkách, ozdobách a dalších proprietách, kterých už je doma několik přeplněných spodních zásuvek a úplně plný vnitřek gauče.
Pokračuje pak narůstající samomluvou o řadě příbuzných a jejich tajných přáních a potřebách, které by vhodně vybraný vánoční dárek mohl ukojit.
A vrcholí pak příznakem nejmarkantnějším: pečením vánočního cukroví dle následujícího schématu: Letos se s tím nebudu párat a udělám jenom tři druhy. Ještě mi zbyly ořechy, tak ještě upeču ty dobré čtverečky. Ještě musím vyzkoušet ten recept od Aleny (Vlasty, Marie, Zuzany...). Kde mám ty krabice na cukroví od loňska, jaksi se toho napeklo! To vánoční pečení úplně nenávidím! A už mám zase čtrnáct druhů!
Nevím, zdali jde o chorobu dědičnou či nakažlivou, ale rozšířená je značně. Také jí trpíte?
A abych neporušil tradici, na závěr Vám připomínám dvě z mnoha moudrých čtyřverší slavného perského matematika, hvězdáře, myslitele, básníka a obdivovatele života Omara Chajjáma, žijícího v jedenáctém století.
Tady jsou:
Hleď dneška užíti a zítřka nech;
na zítřek myslet lze jen v starostech.
Neplýtvej dechem v hněvu: nejsi jist,
že k životu ti zbude jiný dech.
Báň nebes bez rozkoší prázdná jest.
Znáš někoho, kdo by se nedal svést?
Nač tedy žít a světa neužít,
když smrt tu na nás číhá u všch cest?
