Když mi jednou moje kamarádka, cuchta od plotny jako já, sdělila, že vydělala na akciích milion, málem jsem omdlela. Už proto, že ve firmě, na které ona zbohatla, jsem pracovala a věděla, jak báječně se společnosti daří. Dokonce jsem z titulu své profese téměř měsíc co měsíc psala generálnímu řediteli děkovné dopisy zaměstnancům, jak jsme zase pokořili "magickou hranici" - 400 korun, 500 korun, 600 korun… když jsem odcházela, už to bylo tisíc. Od té doby jsem si říkala: "Ty hloupá huso, najdi si čas zajít za burzovním makléřem, vlož úspory do akcií téhle firmy a brzy budeš za vodou jako kámoška…"
Ale pak mi vždycky někde uvnitř hlavy zazvonil výstražný signál: "Kašli na akcie, vydělávej si tím, co umíš…"
A najednou burzián na drátě. Sám od sebe. Vidina peněz mi zcela zatemnila mozek, když jsem souhlasila s tím, že přijdu na schůzku. Moderní budova v centru vyhlížela solidně. Pán z telefonního sluchátka mi vysvětlil, že jejich firma je podfirmou jiné, ještě solidnější burzovní firmy a ta je zase navázána na úžasné mezinárodní společnosti. Všechny měly v názvu něco důvěryhodného jako kapitál, zisk, partner, finance.
"Nemusíte se bát," říkal, když jsem se svěřila, že jsem ještě nikdy na burze neobchodovala a vůbec tomu nerozumím. "Je to jasné. Tahle firma jde nově na burzu a analytici předpokládají zajímavý zisk. A když si od obchodníka něco navíc půjčíte, bude zisk ještě větší!"
"Víte, a co když půjdou ty akcie dolů?" namítala jsem s poslední špetkou zdravého rozumu. "To pak zase vyděláváme na tom sešupu, víte?" usmál se na mě. Já jsem moc nevěděla, vlastně vůbec jsem nevěděla, ale už jsem byla lapena. Neobstála jsem, jako neobstojí před pokladem většina pohádkových hrdinů, o nichž čtu každý večer dětem.
„Jen mi ještě musíte podepsat tohle,“ přistrčil mi vedle smlouvy nějaký dotazník a ukazoval mi, kde mám zaškrtávat „správé“ odpovědi, aby „nám to prý povolili“... Moc jsem nechápala, co by nám neměli povolit, a už vůbec se mi nechtělo vyplňovat, jak jsem zkušená, když jsem mu už mnohokrát vysvětlila, že jsem na burze ještě nikdy neobchodovala a tudíž jsem naopak úplně nezkušená. „Takhle to vyplňují klienti všichni!“ podíval se na mě rozpačitě. „Je to jenom formalitka…“ Povzdechla jsem a zeptala se: „Tak říkejte, kde mám co ‚správěně’ vyplnit!“
S odstupem času musím přiznat, že takhle debilně jsem se chovala naposledy před čtvrt stoletím, kdy jsem první den na vysoké škole zjančená a vystresovaná z úporného třídního podepsala jako "formalitku" spolu s žádostí o tramvajenku a obědy v menze i přihlášku do Svazu československo-sovětského přátelství. Ve zralém věku už by ale člověk přeci jen měl vědět, co dělá. Přiznávám, rozum mě opustil. Slyšela jsem jen to, co jsem slyšet chtěla: "To mi poděkujete, až budete mít za pár dní zajímavý zisk!!!" … a rodina na nové auto, snila jsem.
A pak to začalo. Zajímavý zisk se nevydařil. Nový podnik na burze okamžitě propadl. "Já bych to chtěla dát do mé osvědčené firmy," řekla jsem důrazně. "A tam to nechat!"
Ale "poradce a partner" ze sluchátka urputně radil vrazit peníze jinam, do Polska. Neřekl však už, co říci měl, že k poplatkům za nákup a prodej obchodníkovi zaplatím nemálo peněz za převod z koruny na zloté a pak znovu ze zlotých na koruny. I když akcie lehce stouply a "zajímavý zisk" přišel. Prakticky ale stačil jen pokrýt výdaje spojené s transakcí, což jsem tehdy nevěděla. V záchvatu euforie jsem konečně prosadila svou osvědčenou firmu s tím, že bych to tam chtěla nechat. Jak se mi ulevilo, když do týdne byly peníze zpátky a ještě jsem něco vydělala. A už tu byl můj "partner" s hrozbou propadu a novou zaručenou nabídkou.
"Je to samozřejmě na vás, ale teď můžete opět vydělat na těch polských akciích…" Zase mi neřekl, jak je to s poplatky na konverzi.
Suma sumárum. Během měsíce jsem uskutečnila téměř deset obchodů s vyhlídkou na "výhodný zisk". Dvakrát za tu dobu jsem si prosadila nákup své osvědčené firmy a vždy na ní alespoň něco z celkové ztráty snížila. Všechno ostatní byly finanční katastrofy, kdy mi můj "partner-poradce" vždycky okamžitě obratem doporučil nakoupit jiný, "výhodnější" titul.
Ve finále mi poradil akcie společnosti, která propadla na celé čáře. Přišla jsem o všechno. Bylo to ve dnech, kdy má osvědčená firma, do které jsem od počátku chtěla peníze dát, vystoupala na historické maximum. Jenomže poradit solidně své klientce nechat peníze u ní, to bylo pro mého "poradce" příliš nevýhodné. Přišel by o svůj zaručený "zajímavý zisk".
Může mě jen utěšit, že v tom nejsem sama. A nejsou to jen hloupé cuchty od plotny. Proto i Národní bance připadá takové jednání neetické, a odebírá nesolidním makléřům licence. Jenže oni na to mají fintu: přejmenují se a jedou úplně stejně dál… Zvoní telefon: "Tady Vlček, béfícékapitál…"
|
je spisovatelka a novinářka, nyní pracuje jako šéfredaktorka palubního časopisu ČSA Review. Napsala Dva životy spisovatele Viktora Fischla či humornou beletrii Táhne mi na dvě stě. Nejnovější knížka Trošku mrtvej pavouček, která si právě klestí cestu k vydavateli, vypráví o životě se třemi syny a manželem válečným zpravodajem. |
DANA EMINGEROVÁ
